Učíme se programovat přírodu, říká informatik Neil Gershenfeld. Proč potřebuje umělá inteligence vlastní tělo?

Jak vznikl váš projekt technologických dílen?

Fablaby začaly jako program naší laboratoře na MIT, kde zkoumáme, jak přejít od digitálního k fyzickému světu. Můžete si to představit tak, že se snažíme vytvořit replikátor ze Star Treku. A fablaby to v podstatě přenášejí do praxe – usnadňují každému přístup k pokročilým formám výroby.

Čtěte také

Proč umělá inteligence někdy odpovídá nesmyslně? Jazykové modely pracují s čísly, ne se slovy, vysvětluje expert

Co najdeme v typickém fablabu a co si tam můžeme vyrobit?

Fablab má dnes stroje jako 3D tiskárnu, laserovou řezačku nebo nástroje pro výrobu precizních výrobků, jako jsou elektronické obvody. Můžete si vyrobit téměř cokoli, co se dá běžně koupit – nábytek, spotřební elektroniku, jízdní kola… Lidé si tam vytvořili celé domy anebo hydroponické systémy pro pěstování potravin.

Ale stejně důležitý jako věci, které vyrábíte, je i samotný proces výroby. Fablaby pomáhají například pracovat s ohroženou mládeží. Ukazují, že mohou něco se svým životem udělat. Pomáháme propojovat tradiční domorodé komunity s moderní společností. Pomáháme vytvářet infrastrukturu pro udržitelná města. Takže stejně důležitý jako ty samotné vyrobené věci je dopad na společnost, které dáváme dovednosti.

Mysl nefunguje bez těla

Chtěl bych se ale zeptat i na další témata. Tvrdíte, že opravdová umělá inteligence musí být vtělená. Jak to myslíte?

Mysl nefunguje bez těla a umělá inteligence se musí propojit se světem. Tradiční umělá inteligence je v současnosti oddělena v datových cloudech. Proto teď hodně pracujeme na AI, která je napojena přímo na vás, třeba kvůli výživě, zemědělství, zdravotnictví. Snažíme se propojit ji přímo do lidí, mnohem bezprostředněji.

Čtěte také

Čeká nás Divoký západ s umělou inteligencí. Evropa by měla vyvinout řídicí systém, vyzývá odborník Romportl

A to dělá umělou inteligenci fyzickou. Jde o systémy, kterých se můžete dotknout, ne jen používat nějaký počítačový cloud. Ale v podstatě to celé míří ještě hlouběji. Naše těla jsou zhmotnělou molekulární umělou inteligencí. Fungují způsobem, který zahrnuje principy AI. Ne ve vašem mozku, ale ve vašem těle. Tak těla fungují. Hodně se tedy zabýváme otázkou, jak udělat neživé materiály živými.

Pokud vám dobře rozumím, je to něco podobného jako naše geny. V DNA máme kód, který říká našemu tělu, jak má vypadat, co vůbec má být. DNA je tedy podobná takovému softwaru?

Správně. A tak můžeme programovat biologické kódy. Moje laboratoř pomohla vytvořit první syntetické buňky. V této spolupráci jsme vlastně navrhli buňku od nuly a v podstatě ji vytiskli a vytvořili život. A děláme to také v nebiologických systémech, kterým můžeme dát vlastnosti podobné životu. Ale můžeme mít i jiné vlastnosti, než které nabízí biologie.

Proměnit vesmír v počítač

Takže takový software musí mít nějaké fyzické – řekněme – stvoření a fyzický kontakt se světem?

Rozhodně. A učíme se, jak psát software, který nejsou řádky počítačového kódu, ale který vlastně programuje přírodu. Učíme se, jak naprogramovat atomy a kapaliny, aby počítaly. A ten software je fyzika. V podstatě se snažíme proměnit vesmír v počítač. Moje laboratoř provedla první kvantový výpočet rychlejší než klasický tím, že jsme naprogramovali, jak molekuly provádějí výpočty.

Myslíte si, že software může vytvořit svůj vlastní materiál nebo možná vlastní tělo?

Na tom je zajímavé, že pionýři výpočetní techniky, John von Neumann a Alan Turing, se na konci života zabývali právě touto otázkou. Von Neumann studoval, jak může výpočetní proces komunikovat se svou vlastní konstrukcí. A Turing se zamýšlel nad tím, jak geny formují materiál. Takže už zakladatelé informatiky v závěru života studovali, jak výpočty souvisí s výrobou.