Irokézové stále vaří jídla svých předků. Udržujeme tradici kmene, říkají hrdě
Možná byste řekli, že Američané žádné vlastní speciality nemají a jejich kulinářská tradice končí u hamburgeru v housce. Ale pravá americká kuchyně skutečně existuje – přežívá v receptech původních indiánských obyvatel. A nepatří nikam do muzea, je stále živá a indiáni ji dokážou proměnit i ve výdělečné podnikání, jak se v New Yorku přesvědčil zpravodaj Jan Kaliba.
Ať je teplo, nebo zima, malá skupinka z kmene Irokézů rozbalí svůj stan, chopí se vařeček a pustí se do díla. Tak jako tady v New Yorku na louce na Randallově ostrově na dohled od Manhattanu, kde se v polní kuchyni ohání sedm lidí a snaží se nasytit ve frontě čekající návštěvníky indiánských slavností.
„Jezdíme, kam se dá, a vaříme indiánská jídla na slavnostech ve státě New York, ale i v Ohiu nebo až v Iowě či na Floridě. Jsme z irokézského národa Onandoga, cestujeme a krmíme lidi,“ vysvětluje kuchař Derek a oklepává přitom zbytky z vařečky.
Burger z bizona i indiánský langoš
Taky irokézská jídelna nevyhnutelně nabízí hamburger, ovšem v indiánském stylu – vyrobený z bizoního masa. Odebírají ho ze specializované bizoní farmy a zákazníci ho prý milují.
Dnešní maso je jako Arnold Schwarzenegger. Dejte šanci nedokonalým plemenům, radí řezník František Kšána
Abyste poznali, co je dobré, a co ne, nemusíte být profík. Poznat dobré maso totiž podle řezníka Františka Kšány mladšího zvládne úplně každý. „Absolutní ukazatel je vždy vůně. To máte jako v přírodě: pokud vám něco voní, tak to potřebujete a chcete.“
„Lidi se někdy trochu bojí to zkusit, ale nakonec říkají, že to byl nejlepší burger, který kdy jedli,“ říká Lasy, dcera majitelky tohoto irokézského cateringu. Místo bizoního burgeru zkouším indiánské taco, což je jídlo hodně podobné maďarskému langoši – smažené těsto, na něm omáčka a řada přísad včetně masa a zeleniny.
Co kmen, to vlastní kuchyně
Nic jiného než speciality národa Onandoga v tomto stánku neseženete. K dalším patří třeba polévka Tři sestry složená z fazolí, kukuřice a dýně nebo chlazený indiánský čaj z aromatického stromu sassafras, česky se mu říká kašťa bělavá.
„To je náš domorodý nápoj – vykopeme kořen stromu sassafras a vyvaříme ho. Čaj má očistné účinky, třeba na krevní oběhový systém,“ zdůrazňuje Lasy. „Všechno, co tu vidíte, jsou jídla a nápoje Irokézů, dokonce přímo nás Onandogů. Ale těžko se to zobecňuje, protože své vlastní způsoby přípravy mají nejen jednotlivé kmeny, ale i jednotlivé rodiny. Je to rozmanité.“
Dědictví předků
Jaká receptura vládne právě tomuto rodinnému kočovnému občerstvení, určuje Lasyina matka Joan, která tento irokézský catering založila a celému týmu velí. „Můj otec, který nedávno zemřel, byl jedním z náčelníků národa Onandogů. Často navštěvoval takovéto indiánské slavnosti a díky němu jsem k tomu získala vztah,“ vysvětluje.
Indiáni se stále potýkají s následky násilné kolonizace, popisuje nelehký život Lakotů lingvista Jan Ullrich
Přátelí s náčelníky indiánského kmene Lakotů, učí jejich potomky jazyk a pomáhá jim tak hledat smysl života. Jak se z Čecha stane odborník na indiánský jazyk? Jak složité bylo napsat slovník a sestavit gramatiku lakotštiny?
„Teď tyto akce objíždím se stánkem s občerstvením, moje dcera se mnou, a jak vidíte, pobíhá tu i moje vnučka, která se chce také zapojit. Takže je to rodinná záležitost a jsem hrdá, že tímto způsobem, tedy vařením, udržujeme tradici našeho kmene. Krmíme svět! Naše jídlo každý miluje!“ směje se.
Jak se zdá, taky u Irokézů platí, že láska prochází žaludkem, tedy minimálně ta k tradicím vlastního národa.
Související
-
Indián nežádá, neprosí ani neděkuje, říká etnolog Mnislav Zelený
Víte, v čem se obyvatelé Latinské Ameriky liší od Evropanů? Nezoufají si. „Vědí, že je krásné žít za jakékoliv situace,“ říká etnolog Mnislav Zelený, muž, který pop...
