I srdce má svoji spižírnu. Epikardiální tuk může přispět ke zmírnění srdečního selhání, zjistili vědci

14. říjen 2025

Nadmíra tuku člověku jednoznačně škodí, někdy z něj ale můžeme mít přeci jen i prospěch. Platí to například pro takzvaný epikardiální tuk, který je zboku nalepený na srdce. Na jeho roli v rozvoji srdečního selhání se zaměřili vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd a lékaři z pražského IKEM.

Na to, že pro prevenci srdečního selhání je nejlepší udržovat si ideální hmotnost, upozorňují lékaři dlouhodobě. Nejnovější výzkum ale ukázal, že když už k rozvoji srdečního selhání dojde, může se tuk také hodit.

„Na srdci je zajímavé, že těsně souvisí s určitou částí tukové tkáně, která na něj přímo naléhá Říká se jí epikardiální tuk,“ vysvětluje přednosta Diabetologického centra pražského IKEM Martin Haluzík.

Zleva obezitolog Martin Haluzík, přednosta Diabetologického centra IKEM, a vědec Ondřej Kuda z Fyziologického ústavu AV

„Je to velmi malé množství tuku, které je ale, zdá se, důležité, protože může jednak ovlivňovat přímo i funkci toho srdce a jednak dodávat určitým částem živiny, které se mohou spolupodílet na tom, jak dobře nebo špatně funguje.“

Srdce má těžkou práci

Lékaře a vědce zajímalo, jak se tento malý kousek tuku chová při srdečním selhání, tedy ve chvíli, kdy srdce jako pumpa přestává fungovat. Pro výzkum využili vzorky tkání pacientů, kteří podstoupili na Kardiochirurgické klinice pražského IKEM operaci.

„Srdce je energeticky velmi náročný orgán. Má těžkou práci,“ vysvětluje vědec Ondřej Kuda, který vedl výzkum ve Fyziologickém ústavu Akademie věd.

Čtěte také

„Primárně jako zdroj energie preferuje mastné kyseliny, protože to je velice kondenzovaný zdroj energie. Nicméně využít takovou mastnou kyselinu na energii, to stojí mnoho úsilí. A čím více to srdce chřadne, tím méně dokáže svého úsilí využít k používání těch mastných kyselin. Až mu nezbyde nic jiného než přejít na jiné zdroje a většinou potom skončí na ketolátkách.“

Slouží do sebezničení

Ketolátky obvykle produkují játra například při hladovění. To, že je produkuje i tuk v srdeční tkáni, bylo pro vědce překvapením.

„V posledních fázích srdečního selhání přechází tuk ze svého normálního metabolismu na úplně opačný, to znamená, že připravuje ketolátky pro srdce jakožto palivo poslední záchrany. A to se nám právě podařilo objevit,“ popisuje Ondřej Kuda. „Ten malý kousek tuku obětuje sám sebe, prakticky se zničí a zmizí, aby poskytl srdci tyto poslední typy energie.“

Čtěte také

Vedle epikardiálního tuku vědci zkoumali také vzorky podkožního tuku. I v něm docházelo v kritické fázi srdečního selhání k podobným metabolickým změnám.

Paradox obezity

„S tím možná souvisí i to, čemu říkáme paradox obezity,“ říká obezitolog Martin Haluzík. „Víme, že úplně na začátku, ještě před vznikem srdečního selhání, je obezita nebezpečná. Je to rizikový faktor, který se podílí na tom vzniku. Ale v těch konečných fázích srdečního selhání, když má pacient toho tuku příliš málo, celkového i toho epikardiálního, se zvyšuje riziko těžkého průběhu srdečního selhání.“

Ukázalo se tak, že v prevenci srdečního selhání je sice nejlepší být štíhlý, ale když už se nemoc rozvine, je lepší mít pár kilo navíc. I z tuku totiž srdce čerpá energii.

Čtěte také

Výzkum se uskutečnil pod hlavičkou Národního institutu pro výzkum metabolických a kardiovaskulárních onemocnění CarDia.

Jak se chová tuk při rozvoji srdečního selhání? Poslechněte si rozhovor s kardiologem Vojtěchem Melenovským z pražského IKEM. V záznamu celého Magazínu Exeriment.

autoři: Andrea Skalická , and | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio