„Za nás bývaly Vánoce na sněhu!“ Na Štědrý den bývá většinou nad nulou, lidé si vzpomínky zkreslují, ukazují vědci

Bílé Vánoce se neobjevují jen ve filmech a hudebních hitech, mnoho z nás si takové Vánoce pamatuje. „Vždycky vzpomínáme na mládí trochu přibarveně, optimisticky, a paměť se přizpůsobuje tomu, abychom si vyhodnotili časy za mlada jako lepší,“ vysvětluje naše myšlenkové pochody Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu Akademie věd, podle kterého na to dokonce existuje odborný termín:

„Označuje se to vzpomínkový optimismus nebo přibarvování paměti. Celé to vychází z toho, že naše paměť není přesným otiskem reality. Dokonce se takhle vysvětlují i některé typy falešných vzpomínek. Jak si to lidi znovu vybavují a ukládají, uloží si posunutou verzi toho, jak se to reálně stalo.“

Databáze vánočního počasí

A každoroční Vánoce pod sněhem v dětství jsou toho klasickým příkladem. Meteorologická data jsou totiž jednoznačná:

„Určitě se nedá říct, že by v dřívější době byl sníh každý rok na Vánoce, ale ta pravděpodobnost byla mnohem větší. V průměru těch vydařených zim se sněhem a mrazem bylo mnohem víc, než je v posledních dvaceti nebo třiceti letech. Od roku 2011 převažují teplé vánoce, teploty na Štědrý den byly kolem pěti nebo deseti stupni Celsia,“ přibližuje Martin Pecha z Českého hydrometeorologického ústavu a v dabatázi vánočního počasí se vrací o 45 let zpátky:

„Vidíme, že byly velké rozdíly mezi rokem 1980 a 1981, v roce 1981 byly velmi studené až mrazivé, naopak 1980 byly teploty okolo nuly a přišla tradiční vánoční obleva a přesně na 24. byly teploty mezi 5 a 10 stupni Celsia a sníh rozhodně nebyl v Praze.“ Jinými slovy, starší lidé si mohou vlastně vybrat, na jaké Vánoce budou vzpomínat.

Na sněhu, nebo na blátě

„Vánoce, které jsou dneska, v posledních třeba pěti letech, tak těch je pět, zatímco těch z toho našeho dětství je těch patnáct dvacet, takže vždycky vzpomínáme na bílé Vánoce, které byly na sněhu a přitom zapomeneme na spoustu Vánoc, které byly na blátě.“

Paměťové buňky jsou aktivovány okolními signály a ty podle neurofyziologa Aleše Stuchlíka hrají velkou roli. „Tady bych obrázky Josefa Lady nepodceňoval, vždycky tam chumelí a je tam spousta sněhu. Až se z toho stal zažitý archetyp, že Vánoce prostě mají být na sněhu.“

Ještě na začátku tisíciletí byly i ve městech bílé Vánoce pravděpodobnější než blátivé. Teď je v Brně nebo Ostravě naděje zhruba třicetiprocentní, zatímco v Praze jen deset procent. Přesto i dnešní mladá generace možná jednou bude říkat, že v jejich dětství byl o Vánocích sníh.

„Tím, jak to jednou prožijete, tím, že je tam taková nepravidelná odměna, že dostanete bílé Vánoce jednou za uherský rok, tak má vzpomínka s dojmem tendenci se spojit,“ dodává Aleš Stuchlík. Zvláště, když už několik týdnů před Štědrým dnem v obchodních centrech zní, že padá sníh a Vánoce jsou bílé.