Dyková: Do všeho jdu, aniž bych o tom předem něco věděla. Tělo se těší na putování, čistí hlavu

Co vám dá taková pouť do Santiaga de Compostela?

Člověk si krásně vyčistí hlavu, dá báječně zabrat tělu. Tělo mi přijde, že na to úplně čeká. Je to nejpřirozenější pohyb, tělo bylo šťastné, i když ráno i večer strašně bolelo. To si dává člověk takový pozor, kam si večer dá všechny věci: co ještě budu potřebovat? Všechno musí mít, protože ví, že jakmile si sedne, už se nezvedne, až zase ráno. Takže člověk dopředu všechno promýšlí.

V baťůžku má všechny věci na 10 nebo 14 dnů a strašně si dává pozor, aby mu něco nezmoklo, aby mu uschly ponožky. Co by vlastně dělal, kdyby ty ponožky byly mokrý? Je to najednou takový malinký domeček o nejzákladnějších věcech. My totiž víc nepotřebujeme.

Čtěte také

Bez pohybu hrozí apnoe, přílišnými starostmi zase nespavost. Dnešní doba je jeden velký stres, říká spánkový lékař

Pak, když jsme přijeli do Prahy, jsem měla pocit, že máme byt úplně zanesený věcmi – přitom my nejsme zase takoví sběrači věcí, ale i tak to na mě bylo moc, takže jsem spoustu věcí vyhodila.

Prostě si uděláte pořádek v hlavě, je vám fajn a poznáváte zemi, protože se setkáváte s lidmi, komunikujete a častokrát se dostáváte do potíží, třeba když večer potřebujete někde přespat. I když Vojta v tom byl úžasný a vždy dopředu něco zarezervoval, nikdy nevíte, jestli tam opravdu dojdete.

Letos byste chtěla jít na další pouť, do Assisi, po duchovních stopách Františka z Assisi. Půjdete? To je ještě delší než do Compostely.

Je to delší. Myslela jsem, že bychom to mohli stihnout na podzim společně v partě, naší rodině, ale nevím, jestli to vyjde, protože podzimní prázdniny jsou krátké. Ale já se taky můžu sebrat a můžu jít sama! Když to ostatním členům nebude vadit, můžu si darovat Františka sama pro sebe.

Čtěte také

Otevřeným lidem Bůh odpovídá i skrze svědomí. Když to nebere, vyčistěte telefon, říká otec Timotej

Nechodí už na tyto poutě hodně lidí? Není to móda?

To Santiago je, ale ono je to v podstatě jedno – i když my jsme tam nešli v sezoně. Dnes vychází moje kamarádka, bude ve velkém vedru a už tam bude hodně lidí. Ale ten František z Assisi není zas takový popík. Dostala jsem doporučení, že je to opravdu nádherná cesta.

Někde jste říkala, že máte chuť jít třeba tři týdny přes poušť. To je co za žánr?

Ano, to je můj největší plán. Jdete s výpravou, s cizími lidmi, tři týdny pouští.

Kterou pouští?

To nevím, dělají se po různých. Záleží, jaký si vyberete termín, co vám vyhovuje. Pokaždé je to někde jinde, podle podmínek.

Ale to už není legrace, chodit tři týdny po poušti.

Proto já to dělám. Mě baví zažívat jiné legrace.

Čtěte také

Horké Řecko zatíží peněženku i organismus. Nechoďte na túry v poledne a bez pokrývky hlavy

Co si tak troufnu odhadnout, po poušti můžete jít ráno a pak večer, ne?

To mě nenapadlo – co bych dělala přes den? Asi se kouří vodní dýmka a čeká se, až se bude moct jít.

Ale vodní dýmka z definice asi jenom v oáze. Nevím, jestli na vyprahlé poušti dáte vodní dýmku.

Tak oni mají nějaký kempy, ne? Já si to tak různě…

Jestli vy si tu poušť trochu neidealizujete!

Právě, a to je perfektní! Protože já do všeho vždy jdu, aniž by o tom něco věděla. Když jsem šla do pobytů ve tmě, nebo na půstový pobyt, kde jsem týden nejedla – já o tom nikdy nic nevím. Mně o tom někdo řekne a já si řeknu: to je perfektní, to chci zažít.

A tak tam jedu. Pak: Aha, to bude takhle. Jo, klystýr? Dobrý. Tak se s tím jako seznamuji, pak mě to vykopne a řeknu si: to je super, že jsem o tom nic nevěděla! Kdybych to věděla, tak tam v životě nejdu.

A byla jste v takové té kryokomoře?

Ne, můj muž tam teď začal chodit. Prý je to fantastické, takže samozřejmě tam půjdu!

Jinak my máme kurz Wim Hofa, takže kryokomora je popík proti tomu, když jdeme do rybníku. To Vojta vezme sekeru, udělá díru a tam se prostě ponoříme.

Kterou postavu vydýchat bylo pro Tatianu Dykovou nejtěžší a které připravuje do dalších filmů a seriálů? Poslechněte si celý rozhovor.