A vítězem se stává... mě zastihlo v kuchyni. Zrovna jsem pekla brambory s chřestem, usmívá se Eliška Křenková

V porotě s vámi sedí pět dalších světových osobností. Jaké to je?

Je to vlastně strašně zajímavá věc, protože vás někdo takto dá dohromady. Jsme pět lidí z různých koutů světa, různých profesí, které se samozřejmě všechny točí okolo filmu, zkušenosti ale máme jiné. A v této sestavě pak trávíte spolu více než týden, spoustu a spoustu hodin. Musím ale říct, že Karel Och má čuch na lidi, kteří si můžou rozumět, protože my jsme si v porotě neskutečně sedli.

Čtěte také

Kvůli roli v Králově řeči jsem se musel stát špatným hercem. Úspěch filmu nás překvapil, vzpomíná Geoffrey Rush

Jste klidnější v této roli, nebo v roli, kdy čekáváte, jestli dostanete nějakou cenu?

Jsem klidnější v roli porotkyně, protože nikdo neposuzuje mě, není to ale méně náročné. Koukáme na filmy, ale nemůže odejít z kina a říct líbilo, nebo nelíbilo, ale musíte o tom ještě konverzovat, říkat své názory, argumentovat s jinými lidmi, takže to není jednoduché, ale je to krásné. Všichni v porotě jsou velmi vzdělaní, u filmu jsou dlouho, mají hodně nakoukáno, takže to bylo strašně zajímavé a obohacující.

Loni jsme se tady bavili o filmu Úsvit, který nově získal další cenu.

K ceně z Anglie teď přibyla cena za nejlepší herecký výkon z Riviera film festivalu, což je druhý největší italský festival po Benátkách. Cenu předávala Susan Sarandonová, která byla v porotě, bohužel já jsem na festivalu nebyla, já jsem v té době doma vařila večeři (smích).

Cenu převzal režisér a producent filmu Matěj Chlupáček, který mi to napsal ve zprávě a poslal mi video, kde Susan nádherně mluví o mém výkonu. Ze začátku jsem to vůbec nedokázala pochopit. Cenu jsem ale nedostala jenom já, ale i samotný film a Matěj jako režisér dostal Hollywood Reporter cenu.

Čtěte také

Úsvit: portrét dilemat, kde se promítá byznys, politika i empatie. Partnerské drama o modernitě stojí za to vidět v kině, myslí si kritik

Pamatujete si, co jste vařila?

Asi to byly těstoviny, nebo možná chřest, když je ta chřestová sezona. Chřest umím opravdu dobrý. Uděláte ho jednoduše na pánvičce na másle a k tomu upečete uvařené brambory, které rozplácnete hrníčkem na pekáč, osolíte, opepříte a pokapete olejem...

Vy prý ráda fotíte? Co vám to přináší?

Myslím si, že jsem spíše uzavřený člověk, i když to tak možná nevypadá. Hraní a všechno to okolo jako premiéry, festivaly beru jako součást práce. A vlastně nedělá mi úplně dobře být všem pořád na očích. To, že mě všichni neustále pozorují, hodnotí, je náročné a nedělá mi úplně dobře. A proto jsem si našla zálibu ve fotografování, protože najednou jsem to já, kdo je na druhé straně. Pozoruji a zaznamenávám, co se kolem mě děje. Je to relax...

Nedělá mi dobře být všem pořád na očích. Když fotím, jsem já ten, kdo pozoruje

Co nejraději fotíte?

Dělám street fotografii. Většinou ale fotím, když jsem na cestách. Velmi často cestuji sama, takže si vezmu foťák a nastavím si v hlavě, že já jsem teď ten pozorovatel. Chodím a fotím. Podle mě je focení velmi introspektivní záležitost, musím pozorovat to, co vidím a co mě nějakým způsobem zaujme. Najednou musím dávat pozor, což je právě opak mojí práce, kde jdu hodně do pozadí. Tady jsem najednou v popředí a zaznamenávám to, co mně přijde krásné nebo zajímavé.

Jaký vztah má Eliška Křenková k sociálním sítím? A proč se rozhodla pomáhat lidem s mentálním postižením. Poslechněte si celý rozhovor.