Dělá nám problém respektovat jinakost druhých lidí, zamýšlí se Eliška Křenková. O čem je film Úsvit?

Ve filmu hrajete menželku ředitele továrny, v areálu továrny se najde mrtvé novorozeně. A ono má mužské i ženské pohlavní orgány…

Je to tak. A Helena, moje postava, nevěří všemožným fabulacím, které vzniknou ve Svitu, to je ta továrna, a pátrá na vlastní pěst.  

Takže trochu kriminálka?

Kriminálka to není, v první půlce je to malinko detektivní.

Čtěte také

iROZHLAS

Detektivní drama a adaptace Topola. O hlavní cenu karlovarského festivalu se utkají i dvě české novinky

Vaším filmovým manželem je herec Miloslav König. Už jste s ním někdy hrála?

Nehráli jsem spolu. Znám ho z Divadla Na zábradlí a vždycky se mi hrozně líbilo, jak hraje. Vlastně jsem ho možná poprvé viděla ve filmu Tajnosti, byla jsem puberťačka a hrozně se mi líbil.

Takže když jsme spolu pak točili, tak jsem pro film na natáčení vyfotila fotografii, kterou Helena měla na nočním stolku. A pak jsem si ji, když jsme skončili s lokací, založila do scénáře před první průhlednou desku, chodila jsem po place a říkala jsem – to je ten z Tajností…

Před časem jste byla u nás v rozhlase na Vltavě a popisovala jste, jak vám odlévali vaši postavu, abyste vypadala věrohodně těhotná. To bylo opravdu tak drsné?

Pro mě jo, protože jsem musela stát hodinu na místě a museli mi odlévat celý trup.  Plácají na vás vrstvy latexu, sádry, asi tři vrstvy to má. A krunýř tuhne, těžkne, a vy se nesmíte hnout. Tuhlo to a svíralo, cítila jsem vevnitř paniku, že jsem měla chuť to roztrhnout a utéct. Ale musela jsem to vydržet a stát.

Eliška Křenková a Miloslav König ve filmu Úsvit|foto:Bontonfilm

A k čemu je to dobré? Vždycky jsem si myslel, že se něčím vycpou, třeba polštářem?

To pak nevypadá reálně. Slovenský maskér Martin Jankovič vymodeloval břicho, vlastně dvě břicha – jedno, které budu mít pod šaty a je z materiálu, který je prodyšnější, takže v tom může člověk existovat přes den. A pak břicho, které se mohlo ukazovat na kameru, protože vypadalo realisticky. A do toho jsme modelovali i prsa, protože ve filmu mám noční košilku na ramínka a bylo by hloupé tam mít podprsenku.

Kdyby všechno klaplo tak, jak vy tvůrci chcete, co bych si na konci filmu měl myslet?

Že jsme nikdy nebyli moderní. Nikdy jsme nebyli. A nejsme.

Eliška Křenková byla hostem Jana Pokorného v živém vysílání Radiožurnálu z Karlových Varů|foto:Martina Sedláková, Český rozhlas

Na čem je tahle úvaha založená?

Myslím si, že to je v nějakým respektu druhého člověka. Dělá nám obecně problém respektovat jinakost druhých lidí. Nevím, čím to je. A je to smutný. Spousta otázek padalo během rozhovorů, co jsme za ty dva dny udělali, jakože spousta lidí má pocit, že jsme téma intersexuality, které je moderní, zasadili do roku 1937, že se nám to hodilo, že to je moderní. Ale ono to tak není.

Intersex lidé se rodili a rodí furt. Scenárista filmu Miro Šifra říkal, že v 17. století našel případy, kdy muž byl ženatý, a pak porodil, že se to historicky děje. Není to proto, že to je teď moderní, tak jsme to zvolili. Naopak jsme tím chtěli poukázat na to, že tato tematika se týkala a týká nás všech.

Jak vznikal film Úsvit?  A kde na divadle můžeme vidět Elišku Křenkovou? Poslechněte si celý rozhovor.