Díky formativnímu hodnocení uvidí studující vlastní chyby. Porozumění je základ, říká pedagog Starý
Zatímco známka žáka na škále zařadí, průběžné a slovní hodnocení vede k otázkám, co žákům k naplnění žádaných dovedností chybí. Učitelé jej už využívají při čtvrtletních schůzkách, poukazuje Karel Starý. „Zjišťovat, jak tomu žáci rozumí, je naprostá součást hodnocení, protože hodnotit nelze, aniž bych věděl, na co reaguji,“ hájí pedagog formativní hodnocení proti námitkám časové náročnosti. Jaké techniky práce s porozuměním poskytuje a jak do hodnocení zapojit žáky samotné?
Už na prvním stupni si studující dokážou stanovit pravidla, za kterých bude třídě lépe. Vyučujícím stačí moderovat, nenařizovat, popisuje odborník na vzdělávání Karel Starý
Jak by mělo v ideálním případě vypadat vysvědčení? Zůstaňme na základních školách.
Ano, zůstaneme na základních školách, to si myslím, že je velmi vhodné, protože pokud se někde dějí nějaké změny, je to určitě víc na základních než na středních školách. Co se týče vysvědčení, měla by to být taková zpráva o tom, co proběhlo, taková bilance. A výpovědní hodnota známek je prostě příliš malá.
Čtěte také
Ideální by bylo, kdyby sdělení bylo bohatší a přinášelo něco, co studujícímu řekne, v čem jsem dobrý či dobrá, co se mi ještě nepodařilo, kde mám ještě prostor pro to se rozvíjet.
Takže ne trojka, ale mám tam napsáno, že toto mi jde výborně a tady ještě je potřeba zapracovat atd.
Z mého pohledu se nějaká kvantifikace nevylučuje se slovním hodnocením, může se to vzájemně doplňovat. Tady si dovolím ocitovat kolegyně z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, konkrétně docentku Kratochvílovou, která zpracovávala projekt Vysvědčení jinak. Tím výstupem je podoba formuláře použitelného jako alternativa k vysvědčení, jak jsme na něj zvyklí. Dokonce ministerstvo školství vydalo metodický pokyn a doporučilo, že podoba by se mohla měnit.
A teď ke známkám: známky tam „zůstávaly“, protože známky jsou škálou. Ale tím, jak jsme na ně zvyklí, už je nevnímáme jako škálu, ale jako nějakou nálepku – chvalitebně atd.
Čtěte také
Tam nastala změna, že už nejsou jen jednotlivé předměty, ale konkrétní cíle v předmětech. Ty jsou na čtyřbodové škále a jsou to takové čtverečky, vybarvené do té míry, do které studující vlastně zvládl konkrétní dovednost nebo znalost.
Jaké dovednosti to jsou?
Jednotlivé předměty tam jsou rozepsány. Například u cizího jazyka si to asi umíme představit nejlépe: analytická kritéria jsou, jak zvládne mluvit, jak zvládne psát, jak zvládne rozumět cizímu jazyku. Tak třeba takto.
Já tomu rozumím. Ale nejsou potom učební osnovy a zejména to, že jsou opravdu nacvakané, celé věci na škodu? Protože vyučující tam musí během pololetí nebo celého roku dostat určité penzum vědomostí, a když se neustále bude ptát žákyň a žáků, jak tomu rozumí, skoro nikam se nepohne.
To si nemyslím. Zjišťovat, jak tomu studující rozumí, je důležitá součást hodnocení, protože hodnotit nelze bez toho, aniž bych věděl, na co reaguji.
Teď bych to odsunul trošku od vysvědčení, které je sumarizací na konci, bilancí, která vždy v nějakém období musí přijít. Ale hodnocení je to, co je do té doby, a to, co směřuje k tomu, aby ta bilance dopadla co nejlépe.
Čtěte také
Hodnocení, které se nazývá formativní, protože nějakým způsobem na žákyně a žáky působí, má za cíl právě zjišťovat potřeby, řekněme aktuální stav porozumění, a adekvátně reagovat. To znamená i volit další postupy.
Žákovské sebehodnocení
Bavíme se o formativním a slovním hodnocení, což není úplně totéž, ale určitě se k tomu ještě dostaneme. Hodnocení = vyučující, to je pro většinu z nás nejjednodušší rovnice. Ale platí to ve formativním hodnocení?
Pojem formativní hodnocení se snaží tuto zažitou představu trochu rozbít, tím, že přináší ještě dva důležité hodnotitele: těmi jsou vrstevníci a vrstevnice, tedy studující navzájem, a pak je to žákyně či žák sám. Když to vyjmenujeme – sebehodnocení, vrstevnické hodnocení a hodnocení vyučujícím nebo jinou autoritou – tak je dobré, když se začíná sebehodnocením, když se studující podívá na svůj produkt, úlohu a zkusí si zhodnotit, jakým způsobem se to podařilo a proč se to podařilo, nebo nepodařilo.
Rozdělte si to na čtvrtiny a zvažte, kterou čtvrtinu hodnotíte zbytečně. Když si vyberete, co je nejdůležitější, pak to stihnete.
Můžeme to vztáhnout k nějaké chybě. Typicky jsme zvyklí, že když jsme napsali diktát, odevzdali ho a dostali jsme jej různou měrou červený. Tento způsob, kdy vyučující cítí potřebu všechny chyby označit, vlastně zabraňuje dalšímu učení, protože studující se na to podívá, řekne si „to je hrozné“ nebo „je to skvělé“ a nepokračuje.
Čtěte také
Kdežto když se k chybě přistoupí jinak, když se třeba s pomocí vyučujících vyznačí místa, kde se má chyba najít, tak nad tím žákyně či žák ještě musí hodně přemýšlet a zkoušet přijít na to proč, v čem je chyba, jak vznikla. A je to vlastně sebehodnocení.
Já se zase vracím k tomu, že má někdo 35 dětí ve třídě a chtěl by s tím pracovat jako s nástrojem. Jestli je to vůbec v jeho silách – protože to by té práci pravděpodobně musel dávat pětkrát tolik, než jí dává.
Myslím si, že to není v jeho silách, a tím pádem musí tyto postupy sebehodnocení anebo vrstevnického hodnocení zapojovat. V extrémním případě je dobré si položit otázku, jestli je potřeba všechno hodnotit. Jeden z britských autorů, který je hodně citován, Dylan William říká: rozdělte si to na čtvrtiny a zvažte, kterou čtvrtinu hodnotíte zbytečně. Co stačí, aby si studující zhodnotili sami, co by jim měli pomoci zhodnotit vrstevníci a vrstevnice – a na vás zbyde čtvrtina. Když si vyberete, co je nejdůležitější, pak to stihnete.
Jinými slovy učím se pracovat s kritickým myšlením, učím se pracovat s hodnocením a také přijímat své vlastní chyby.
Ano, výborně. Studující je nejen příjemcem hodnocení – tím, že ho poskytuje, se ho také učí a učí se mu i rozumět, sám ho poskytovat. O sebehodnocení mluvím, protože to je jeden z produktů vzdělávání, když žákyně či žák opouští školu, měli by ho být schopni. Dostávají se do situací, kdy jim nikdo jako vyučující neřekne: děláte to takto, toto byste měli dělat jinak. Musí si poradit sami. A k tomu škola známkami nepřipravuje.
Jak zapojit formativní hodnocení například do procesu psaní slohu? A jakou roli hraje slovní hodnocení už nyní o čtvrtletí a při třídních schůzkách? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Učitelé učí, na co jsou zvyklí. Pomůže jim spíš podpora než proškrtání osnov, říká inovátor dějepisu
Biflování dějepisných údajů? Od září roku 2027 se má výuka díky chystané reformě změnit. Škrtat se má hlavně v nejstarší historii, aby zbyl čas na moderní dějiny.
-
Reforma vzdělávání dbá i na dobré klima ve škole, děti by se měly učit zlepšovat svou psychiku
Pocity stresu z vyučování zažívají děti víc a víc – podle loňského výzkumu Národního ústavu duševního zdraví má 40 procent deváťáků příznaky deprese.
-
Školství reálně zchudlo o desítky miliard. Bez peněz reformy stagnují, tvrdí sociolog Prokop
Reformy osnov základních škol či vzdělávání učitelů vznikají za trvalého poklesu podílu vzdělávání na výdajích rozpočtu. Oproti roku 2020 školství zchudlo o 32 miliard.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka