Méně biflování, více čtenářské gramotnosti. Co přinese reforma vzdělávání?
„Nestydět se, ale brát i názor druhého.“ Dramatická výchova může děti vést k přijímání zpětné vazby
Že děti ve škole zpívají, poslouchají hudbu, kreslí anebo malují, to považujeme za přirozené. Neměla by je ale povinná docházka seznámit i s dalšími uměleckými obory, jako je divadlo, tanec nebo film? Nad tím uvažují autoři připravované reformy vzdělávání, s níž by místo tzv. výtvarníky a hudebky mohl vzniknout jeden komplexní umělecký předmět. Jak to vypadá, když větší prostor dostane dramatická výchova?
Pondělní vyučování se na základní škole A. B. Svojsíka v Letech u Dobřichovic zahajuje školní hymnou, kdy se na velké chodbě sejdou žáci z celé školy.
Hromadně se zpívá i na konci týdne. „Na konci k tomu máme sloku, že týden končí, a když slyšíte ticho, tak to je sobota, neděle. Je to prostor pro vyučující i pro děti, když má někdo něco na srdci a chce něco říct. Myslím si, že to je hrozně fajn, že nás to dává dohromady, stmeluje,“ popisuje ředitelka Romana Šindlářová.
A pak se jde na učení. Klasické předměty tady navíc doplňuje dramatická výchova.
Čtěte také
„Připravte se, děláme scénku. Je rodina, čtyřčlenná, a každý má přidělenou nějakou vlastnost. Mají za úkol domluvit se, kam pojedou v sobotu na výlet,“ úkoluje prvňáky učitelka Kristýna Křiváčková. „Máme tatínka, který se nechá snadno ke všemu přemluvit. Dítě, které je rebel, dítě, které se všeho bojí, a maminka, která by ráda všechno rozhodovala.“
Vybrané děti se bez přípravy ujímají svých rolí. „Zeptám se publika: poznali jste, kdo jaký je?“ hodnotí potom zpracování rolí.
Děti si podle Křiváčkové odnášejí víc než jen to, že zkusili vstoupit do role. „Zároveň uvědomění si, že každý máme nějaké vlastnosti, které ovlivňují naše chování. Trošku také reflexe toho, jestli se mi to podařilo ztvárnit, nebo ne. Když se potom děti pokouší o nějaké takové herecké minipokusy, tak si uvědomí, že třeba to, co chtěli, aby nějak působilo, může působit nějak jinak, a dostávají vlastně zpětnou vazbu,“ myslí si.
Ve vztahu k druhým
Metody dramatické výchovy se v Letech snaží využívat i v ostatních předmětech. Tím, že si děti učivo prožijí, si ho mohou lépe zapamatovat, podobně jako zvířata po návštěvě zoo.
„Děti budou různě vstupovat do těch asociací pomocí živých soch z kamení a řeknou, co vlastně zobrazují. Takže si tady uděláme jeden takový velký obraz z našich těl a z toho, co jsme viděli,“ vysvětluje aktivitu učitelka Kamila Sahulková.
Čtěte také
Pak ještě děti vytvoří živý obraz z postav z divadelního představení o Jeníčkovi a Mařence, které nedávno navštívili. Podle ředitelky Romany Šindlářové je významným přínosem dramatické výchovy také to, že se děti naučí sebeprezentaci, která je podle ní v dnešním světě velmi důležitá.
„Nestydět se, umět vyjádřit svůj názor. Věc, která je ale také strašně důležitá a na kterou se právě v tom dramaťáku klade důraz, je i přijmout názor toho druhého,“ míní ředitelka.
První verzi zmodernizovaných vzdělávacích programů představí ministerstvo školství v úterý 2. dubna. Pak se spustí veřejné připomínkování. Podle nového dokumentu by se školy měly řídit od září roku 2027.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.