Mediální výchova není dogma. Má dětem pomoct chápat vlastní i cizí zkušenost, říká Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd

12. duben 2019

Host Lucie Výborné

Jsou děti vůči médiím bezbranné? A potřebujeme dnes vůbec mediální výchovu? „Sociální média jsou velmi komplexní. Stejně jako máme sociální svět off-line, tak existuje i sociální svět on-line. A nejdou od sebe vzájemně oddělit,“ zdůrazňuje Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Právě to, jak životy dětí mezi osmi a dvanácti lety ovlivňují digitální média, v rámci svého projektu zkoumá Markéta Zezulková z Fakulty sociálních věd. Zabývá se v něm nejen tím, jak děti konzumují, ale zároveň jak vytvářejí mediální obsah.

Fridays for Future: Teď je ten nejvyšší čas panikařit

Lucie "Lála" Myslíková ve studiu Radia Wave

Skupina studentů a studentek středních škol z celé České republiky vydala prohlášení, se kterým se přidávají k mezinárodnímu studentskému boji za klima. V pátek 15. března vyjdou do ulic a připojí se ke globální stávce za klima, inspirováni šestnáctiletou Gretou Thunberg a dalšími studenty po celém světě, kteří stávkují už teď. Více o středoškolských stávkách a hnutí Fridays for Future v rozhovoru s Lucií „Lálou“ Myslíkovou a Petrem Doubravským.

„Mediální gramotnost je i o schopnosti tvořit vlastní mediální obsahy,“ zdůrazňuje Markéta Zezulková. „A to buď k vlastním potřebám nebo ke zlepšování světa – jako bylo nedávno například hnutí Fridays for Future, tedy hnutí proti globálnímu oteplování, které vedly děti a mládež a používaly k tomu právě digitální technologie.“

Mediální výchova není dogma

Mediální výchova je dnes pevnou součástí rámcových vzdělávacích programů. Jak k ní ale na jednotlivých školách učitelé přistupují, to už je jiná otázka. „Nejzajímavější jsou asi školy, kde se učitelé nevěnují jen kritickému myšlení a ochraně proti manipulaci, ale kde zároveň ukazují dětem, jak s digitálními technologiemi pracovat. Nejdůležitější je, když dětem pomáhají reflektovat, co pro ně vlastně digitální média znamenají.“

„K mediální výchově nám chybí podklady, vůbec nevíme, jak ji učit,“ říkají pedagogové

Děti sem podle Šlehofera přichází buď z alternativních základních škol, víceletých gymnázií, nebo ze základek, kde se zapálené děti nesetkaly s pochopením

Mediální výchova českých středoškoláků je podle odborníků i některých učitelů u nás dlouhodobě podceněná. Pedagogům chybí učebnice a často jim na tohle téma v češtině a občanské výchově nezbývá čas. O rozpoznávání falešných zpráv se přitom v poslední době mluví čím dál častěji. Jak rozeznat hoaxy a konspirační teorie od pravdivých zpráv, pomáhají ve třídách studentům vysvětlovat i vysokoškoláci ze spolku Zvol si info.

Mediální výchova podle ní rozhodně nemá za cíl učit děti „jedinému správnému pohledu na svět“. Má jim spíš pomoci reflektovat vlastní i cizí názory a zkušenosti. „Je to o soužití, komunikaci a empatii. Není to o propagaci nějakého názoru. Nejde o dogma, ale o pochopení,“ vysvětluje.

Mluvit se svým dítětem

To, jak děti vnímají a používají média, se ovšem neřeší jen ve škole, ale – a to především – přímo v rodině. „Musíme se zabývat i tím, jak my, dospělí, vnímáme děti,“ zdůrazňuje Markéta Zezulková. „Pokud je vnímáme jako zranitelné a lehce manipulovatelné, máme tendenci vnímat sociální média jako zlo. Naopak pokud považujeme děti za samostatnější, máme tendenci dát jim větší svobodu.“

Důležité prý je si uvědomit, že děti netvoří jednolitou sociální skupinu. Každé dítě je jiné. „Když přijdu k dítěti, chtěla bych se ptát: Proč hraješ tuhle hru a co ti to přináší? Ne že jsem někde slyšela, že videohry jsou špatné, a tak je dítěti rovnou zakážu.“

autoři: Lucie Výborná , als