Což takhle monarchu? Srbové vzpomínají na staré „dobré“ časy, kdy hráli v Jugoslávii prim, a Evropa jim nevoní
Srbové jsou nostalgičtí. Stýská se jim prý po časech, kdy jejich země dominovala Jugoslávii, a cítí se blíž k Rusku než k západní Evropě. Neplatí to samozřejmě beze zbytku a srbská vláda oficiálně vyjednává o vstupu do Evropské unie. Jenže ten je v nedohlednu a ani mladí lidé s EU většinou nespojují svou budoucnost.
Letní večer na náměstí ve Smederevu asi 40 kilometrů od Bělehradu. Ještě v půl desáté se tady prohánějí děti okolo krásně nasvícené fontány s vodotrysky, jejich rodiče si vychutnávají atmosféru, klábosí na lavičkách nebo na zahrádkách početných cukráren, kaváren a restaurací.
Chudý příbuzný
Smysl pro společenský večerní život mají Srbové společný s Italy, Řeky a jinými jižními národy. Značkové oblečení je samozřejmostí, v kraťasech, tričku a mikině si tady připadám skoro jako šmudla, chudý příbuzný někde z venkova.
Působí to tady vysloveně jak někde na západě, jenže stačí zapříst rozhovor s mladými Srby a zjistíte, že k té části Evropy, kterou představuje Evropská unie, žádný obdiv nechovají. Jako třeba Luka.
Určitě s Ruskem!
„Mnohem raději bych byl, kdyby Srbsko bylo silným, svrchovaným a nezávislým státem. Když bychom měli uzavírat nějaká spojenectví, mělo by to být s Ruskem, určitě ale také ostatními balkánskými státy a možná s dalšími středozemními zeměmi Itálií, Španělskem, Bulharskem a Řeckem,“ říká mi na bělehradské pěší zóně Luka, student grafického designu.
„Nejsem pro demokracii, jsem monarchista. A jsem také pro absolutistickou monarchii. K čemu je král, když nevládne? Samotné slovo „monarchie“ znamená vláda jednoho. Konstituční monarchie je jenom republikou s korunovanou hlavou státu,“ pokračuje Luka.
Můžete si říct, že monarchisté jsou také u nás, ale je to spíš takový poblouzněný spolek, který nemá žádný reálný vliv na politické dění. Jenže tady v Srbsku, troufnu si tvrdit, je to volání po vládě nějaké osvícené, moudré, a přitom rozhodné osobnosti silnou rukou i mezi mladými lidmi opravdu hodně rozšířené.
Kéž bychom byli monarchií
Milica studuje umění: „Jsem na svou zemi a její tradice hrdá. Kdybychom byli monarchií, udrželi bychom si víc integrity. Naši současní politici jsou zkorumpovaní a zemi zaprodávají. Král nebo královna by pro národ byla lepší, protože by pro ně reprezentace země nebyla jen zaměstnání, které dělají za peníze, ale něco, co prostě bytostně jsou a k čemu byli vychovaní.“
V téhle souvislosti asi stojí za zmínku, že v Bělehradě mají Muzeum Jugoslávie a jeho součástí je Mauzoleum Josipa Broze Tita. Chtěl jsem se tam vydat, ale bohužel je právě v rekonstrukci.
Už samotná existence takové instituce ale názorně ukazuje, jak silná ta nostalgie po zlatých časech za Titovy vlády je. A není se čemu divit, vysvětluje politoložka Věra Stojarová z Masarykovy univerzity, která se na Balkán specializuje.
„Mně to trošku připomíná, když jsem byla poprvé v životě v Jugoslávii, tenkrát ještě s rodiči, a Jugoslávci se nás ptali, proč jsme ve stanu, proč nejsme v hotelu, proč si s sebou vezeme lančmíty a proč nejíme v restauraci.“
Západ už neláká
Svým způsobem je to tak trochu paradox: kdysi jsme do Jugoslávie včetně Srbska jezdili skoro jako na Západ, teď jsme na tom Západě my a většina Srbů užší spojenectví s námi odmítá.
Na Smederevském náměstí byste neřekli, že hrdí Srbové nějak trpí. Na zahrádkách restaurací vystavují na odiv šik oblečení, dokonalé účesy a bižuterii. Ale je to taková tenká slupka.
Čtěte také
Srbové si prostě potrpí na image a jsou ochotní za něj utrácet, jenže země je chudá. Skoro se to nechce věřit, ale v přepočtu na obyvatele nemají Srbové ani poloviční HDP ve srovnání s námi Čechy a tomu odpovídají jejich reálné příjmy.
Nějakou formou nostalgie po starých časech prošli nebo do určité míry ještě procházejí asi všechny postkomunistické národy. Ale v případě Srbů má ten stesk po době, kdy jejich zemi vládl Tito silnou rukou výrazně hlubší kořeny než třeba u nás Čechů, Moravanů a Slezanů.
Související
-
Unikátní srbskou horskou úzkokolejku vzkřísili turisté a Emir...
Území bývalé Jugoslávie bylo proslulé sítí úzkokolejných drah. Celkem jich byly asi tři tisíce kilometrů, zdolávaly vysoké horské průsmyky nebo hluboké soutěsky a p...