Nejživější místo v Bělehradě? Místní trh! Kromě nákupů tu můžete diskutovat o politice nebo umění

Kalenić je největší tržiště v Bělehradě, otevřeli ho ve dvacátých letech minulého století a dnes tu koupíte opravdu cokoli. Ve velké části piácy, jak tomu místní říkají, nakoupíte hlavně jídlo – ať už ovoce a zeleninu nebo třeba ajvar, lutenicu a naložené papriky.

Není ostudou si na vše sáhnout, vyzkoušet zralost ovoce, ochutnat sýry, slaninu, jahody i hroznové víno a poplácat si meloun.

Telefony, sochy, obrazy

V jiné části na bleším trhu je ke koupi třeba i busta Karla Marxe. Jedním z prodejců na tomto trhu je i Milan: „Ano, já odkupuji staré hodinky. Ty pak opravím, vylepším a opravené a vylepšené je prodám. Měním baterky, měním sklíčka, měním pásky. Prostě všechno, co na tom jde vyměnit,“ popisuje.

Tady u stánku s různým nářadím, telefony a kabely jsou různé desky, podařilo se mi tu také najít desku Supraphonu. Ve stánku naproti jsem zase viděla desky Smetany a Dvořáka:  Moja domovina neboli Má vlast.

Nostalgie po časech bývalé Jugoslávie

Kousek dál jsou k mání obrazy s Josipem Brosem Titem a pohlednice staré Jugoslávie. No a hned u vedlejšího stánku se prodejce se zákazníky dohaduje o politice. Pan Mihajlo se této debatě věnuje s o poznání větším nadšením, než prodeji svých hrnců a talířů.

Čtěte také

Prstýnek, sluneční brýle a překrásné červené křeslo. Do bruselské čtvrti Ixelles se vrátily bleší trhy

Aleksandar, který s ním živě diskutuje, je prý odborník na umění: „Já neprodávám nic! Já se tu jen tak procházím, protože jsem soused, bydlím hned u trhu. Všechny tu znám. Takže koukám, co by tu stálo zato. Oni mi vždycky dají vědět, že někde někdo prodává obsah starých sklepů a že se to tedy bude brzy prodávat tady. No a když se mi tu něco líbí, tak to rovnou koupím,“ vysvětluje.

Objev pro české historiky umění

Při pátrání po uměleckých dílech Aleksandar dokonce přišel na zajímavý objev, který by mohl překvapit světové a zejména české historiky umění.

Od ovoce a zeleniny přes antikvariát a Titovy podobizny po svaté obrázky|foto:Magdaléna Fajtová, Český rozhlas

„Milan Nedeljković byl známý srbský sochař. Studoval sochařství v Praze u Jana Štursy. Jeho socha s názvem Raněný je možná jednou z jeho nejslavnějších. Všichni historikové umění tvrdí, že první verze té sochy vyšla v roce 1917,“ vykládá.

„Já tvrdím, že nemají pravdu. Já jsem totiž v pozůstalosti Milana Nedeljkoviće našel originální sochu z roku 1916, kterou udělal Štursa a kterou si Milan přivezl do Bělehradu. Tu sochu teď mám já a až se mi podaří najít nějaké kontakty, dal bych ji českému národu do muzea, mám Čechy moc rád,“ dodává Aleksandar.

Ať je jeho socha pravá nebo ne, Aleksandarovi děkuji a s taškou plnou knížek a pohlednic odcházím z blešího trhu.