Co dělají divoká zvířata, když přijde bouřka? Němečtí filmaři vyvrátili dlouho tradované omyly
Chtěli natočit film o počasí a přitom se jim podařilo nafilmovat, co dělají krtci, mravenci a další tvorové v dešti a bouřce. Němečtí dokumentaristé Robin Jähne a Michael Gärtner teď za svůj film Divočina v bouři dostali cenu odborné poroty na festivalu Prague Science Film Fest. „Nedá se tak úplně věřit knihám, které píšou myslivci. Tvrdí v nich, že když prší, hřmí a blýská se, dají se například srnky na útěk. Vůbec to není pravda!“ říká Michael Gärtner.
Co tedy doopravdy dělají srny v bouřce?
Srny vycházejí ven do deště, protože se potřebují také někdy umýt. To je jedna věc. Kromě toho jsou ale na dešti v bezpečí před dotěrným hmyzem, který se v lese skrývá pod listím. Konečně od něj mají pokoj.
Dá se tedy říct, že jste s dokumentem zároveň činili vědecké objevy?
V podstatě ano, a museli jsme si to ověřovat. Dá se říct, že to, co jsme třikrát pozorovali a zaznamenali na kameru, je relevantní. Musíme o tom ale mluvit s vědci, například s experty na mravence. Ptali jsme se, proč mravenci rozprašují svou kyselinu proti směru deště. Spousta lidí by řekla, že to nedává smysl. My ale víme, že to dělají a jako první jsme to nafilmovali.
Co vám k tomu řekli experti?
Potvrdili nám, že to platí, jenom to předtím nikdo nenatočil. Doteď nevíme, proč to dělají, máme jenom teorie a s Robinem jsme se o nich dohadovali. Domníval jsem se, že se tím dorozumívají, ale je to omyl, protože mravenčí komunikační molekuly vycházejí z úplně jiného zdroje. Přesto vědci řekli, že to prozkoumají, jestli na tom přece jen něco není.
Člověk by přitom řekl, že to musí být přece dávno prozkoumaná otázka, jak jsou živočichové připravení na déšť...
Jak a poslední dobou také – do jaké míry. Jak silné budou extrémy počasí. Vidíme to na utopených žížalách. V přírodě se jich utopí méně než v zabetonovaných městech – vídáme je v kalužích v městských parcích. Podle toho, jak my lidé zacházíme s okolním prostředím, dopadají extrémy ještě extrémněji nejenom na zvířata, ale i na nás.
Čtěte také
Jak těžké bylo film natočit? Přece jen bouřky nebývají každý den.
Pracovali jsme na něm dva a půl roku. Trik třeba u hmyzu je, že musíte čekat – motýla nebo včelu nemůžete pronásledovat s kamerou, protože vám uletí. U savců je zase obtížné, když potřebujete záběr zepředu, a oni vám v lijáku utíkají.
Museli jsme si pomáhat technickými triky: Robin sestavil stroj na umělý déšť. Ten jsme použili i na krtky. Nemůžeme je samozřejmě točit, jak plavou pod zemí, a tak jsme si odlili krtčí chodbičky do parafínu. Jenže v Německu jsme nesehnali žádného krtka, a tak jsme museli se vším jet do Belgie. V parku jsme si udělali venkovní studio, a tak jsme tu scénu mohli natočit.
Váš film na pražském festivalu ocenila univerzitní porota. Co na to říkáte?
Volal jsem Robinovi a říkám: Jak to, že jsme na festivalu vědeckých filmů? On na to, že to je pro nás čest. Spousta lidí nám říkala, že jsme natočili akční thriller, kde třískají hromy, a najednou přijde festival s tím, že to je vědecky zajímavé! A přesně to jsme vlastně chtěli.
Související
-
Pečujeme o zvířata, a tím chráníme lidi, vysvětluje šéf belgické organizace Veterináři bez hranic
Smyslem práce Veterinářů bez hranic není jen pomoc zvířatům, ale také péče o lidské komunity i zdraví, vysvětluje Joep van Mierlo, šéf belgické organizace.
-
V dinosaurech jsme se spletli, dokázali přežít díky peří, říká paleontolog a autor přelomové studie
Před více než dvěma sty miliony let pomohlo dinosaurům přežít krizi peří. Tvrdí to autoři nové studie z Kolumbijské univerzity a Čínské akademie věd.
-
Hermafrodit, který vidí kůží. Američtí vědci odhalili, jak pyskoun korunkatý mění svoji barvu
Pyskoun korunkatý je ryba ze západního Atlantiku, která dokáže rychle změnit svoji barvu. Jak to dělá, nyní zjistili američtí vědci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.