Česko není jen Švejk a pivo. Podcast Czechostacja bourá polské stereotypy o Češích

Největší audioportál na českém internetu

Češi nejsou jen samí Švejkové (ilustrační snímek) | Foto: Marek Podhora, MAFRA / Profimedia

Zápisník Kateřiny Havlíkové

Poláci Čechy dlouhodobě řadí mezi své nejoblíbenější národy. V průzkumech veřejného mínění se rok co rok přetahujeme o první místo s Američany a Italy. Polská představa o Češích ale do velké míry vychází ze stereotypů, a tak v Polsku vznikl podcast Czechostacja. Polský novinář českého původu jeho prostřednictvím představuje Čechy trochu jinak než jako národ Švejků s vychlazeným pivem s pěnou v ruce.

Je večer, sál v Českém centru ve Varšavě je skoro zaplněný a lidé tu v mírném přítmí narušeném jenom světlem z projektoru poslouchají vyprávění dvou lidí – etnologa a bohemisty Macieje Mętraka a novináře Jakuba Medka. Tématem jsou české kramářské písně.

Replika tabule ke kramářské písni Lenorka

Perník, nebo písničku?

Hned na úvod se přiznám, že jsem si myslela, že kramářské písně jsou ke zpívání. A ono většinou ne. Ale můžeme je považovat za bulvární tisk 18. a 19. století, často poplatný geopolitické situaci nebo náladám ve společnosti.

Během večera se třeba dozvídáme, že na trzích, kde se obvykle výtisky kramářských písní prodávaly, tisku konkuroval celkem překvapivě perník. Obojí stálo přibližně stejně. Jen si představte to dilema: máte si koupit perník, nebo krátký příběh, často humorný, jindy děsivý, založený na nějaké události, která se zaručeně stala?

Sice netušíte, jestli se odehrála před týdnem, nebo před desetiletím, ale rozhodně jde o příběh poučný, aktualizovaný a napsaný tak, aby odpovídal požadavkům pobožného člověka. Pokud se tedy zasmál nebo zhrozil, mohl se většinou aspoň v závěrečném verši pomodlit.

Jací jsme doopravdy?

Kramářské písně jsou historické téma, ale podcast Czechostacja se za přibližně rok své existence zabýval třeba i prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, americkými nálety na Prahu na Valentýna 1945, českým zvykem sledování pohádek na Vánoce, rolí Československa ve vzniku Izraele, romskou menšinou, odlišností a krásami Moravy nebo hrou Kingdom Come: Deliverance.

Čtěte také

„Poláci mají v rozhodné většině rádi Čechy, Česko, českou kulturu. Nebo, jak říkají lidé, kteří jako já fungují v obou kulturách, mají rádi svou představu o Češích, Česku a české kultuře,“ směje se polský rozhlasový novinář a můj kamarád Jakub Medek, který o sobě tvrdí, že je Čech, ale polský daňový poplatník. V tuto chvíli je ale hlavně tvůrcem podcastu Czechostacja.

„Czechostacja vznikla právě trochu kvůli těm stereotypům. Mám trochu dojem, že země, kterou Poláci mají tak rádi, neexistuje. Tak jsem si řekl: pokusím se vám ukázat tu zem takovou, jaká opravdu je. I s tím, čím se můžeme chlubit, i s tím, co zas tak hezké není,“ představuje svoji hlavní motivaci. Zatím to ukázal ve více než šedesáti epizodách.

Kuře s broskví a ruchadlo

Mě například pobavil díl o českých devadesátých letech. Kuba v něm dostal plechovku, která se polsky řekne puszka (čti puška), s broskvemi jako připomínku devadesátkového gastronomického hitu kuře s broskví.

Etnolog a bohemista Maciej Mętrak a novinář Jakub Medek během povídání o kramářských písních

Jsem dítě této dekády, a přestože jsem v dětství odmítala jíst maso, kuře s broskví jsem milovala, protože tam pro mě byla k jídlu aspoň ta broskev.

„Rozhodně největší ohlas, absolutně impozantní i v polském měřítku – musíme si uvědomit, že Polsko je čtyřikrát větší co do počtu obyvatel než Česko –, měla epizoda s Pavlem Trojanem,“ vypráví Jakub Medek.

„Pavel se zabývá propagací polských turistických destinací, ukazuje Čechům turistické možnosti v Polsku. Byl to velmi volný rozhovor, dělali jsme si v něm z mnoha věcí legraci. Ale byl to hlavně rozhovor o tom, že nejen Poláci mají rádi Čechy nebo svou představu o Češích, ale i Češi začínají mít rádi Poláky. Dnes už to má na YouTube 140 tisíc zhlédnutí a na Spotify asi 50 tisíc poslechů.“

Dalším oblíbeným dílem byl i ten, který se zabýval úskalími polštiny a češtiny. Už jsem tu na to narazila: plechovka – puszka. Ale jsou i zábavnější. „Poláci se hrozně smějí ruchadlu. Ruchadlo bratří Veverků. Dnes už asi ani nikdo v Česku pluhu neřekne ruchadlo. Ale jak bych to přeložil, aby to nebylo vulgární...“ naznačuje autor podcastu.

Ano, bude to vulgární, proto to překládat nebudeme, ale navedeme – stačí si najít v polském slovníku sloveso ruchać. Zkrátka Polákům přijde čeština stejně směšná jako polština Čechům.

Čtěte také

Od zábavy k učebnicím

Podcast Czechostacja už také překročil polské hranice. Poslouchá ho totiž stále více Čechů, jak jeho autor vidí v datech ze streamovacích platforem.

„Viděl jsem to i v mnoha komentářích, že pro někoho, kdo se učí polsky, je to dobrá pomůcka. A také vím – nejdřív jsem z toho měl srandu, teď jsem na to popravdě řečeno hrdý –, že jsem taky tak trochu pomůcka pro polské studenty, co se učí česky,“ usmívá se Jakub Medek.

autoři: Kateřina Havlíková , and | zdroj: Český rozhlas

Související