Česká turistka byla svědkem zemětřesení v Nepálu: Vedle obětí na životech lidé ztratili kus své historie

V době zemětřesení byla v národním parku několik kilometrů od Káthmándú. „Bylo mi od začátku divné, že neslyším jediné ptačí pípnutí. Ve všech lesích, kde jsme byli před tím, jsme slyšeli ptačí hlasy,“ popisuje v rozhovoru s Helenou Šulcovou.

Pak z ničeho nic přišlo ohlušující hřmění a dunění, zem se rozechvěla. „Neudrželi jsme se na nohou, popadali na lesní pěšině a zoufale se chytali za ruce,“ popisuje s tím, že otřes, který způsobil největší zkázu, trval 1,5 minuty a nešlo dělat nic jiného, než ležet na zemi.

Ačkoliv netušili rozsah zkázy, tak viděli, jak se volné plochy stadionů a zahrady plní lidmi, kteří opouštěli své domovy. „Po velmi krátké době jsme slyšeli první auta se sirénami, které se dostávaly do ulic, což v té chvíli bylo na to, jak byla organizovaná doprava ve městě, poměrně velká rychlost,“ nastiňuje.

Sešli do města a spatřili polní lazarety, které poskytovaly první pomoc. „Na chaos, který v obyčejných všednodenních podmínkách panuje na tamních silnicích, kde se nedodržují pravidla a jezdí se v protisměru, tohle nějakým způsobem začalo fungovat,“ podotýká.

Kristina Váňová|foto: Prokop Havel

Svět by měl pomoci obnovit památky

Lidé se podle ní chovali nesmírně disciplinovaně a klidně, ale překvapily ji mladí lidé, kteří vedle obětí velice bolestně reagovali na zkázu chrámů. „Pro ně to nejsou jenom památky, ale posvátná místa jejich kultu, ať už budhistického nebo hinduistického. Oni ztrácí kus své historie a uvědomují si to,“ říká s tím, že turistika je také podstatným příjmem pro stát.

Podotýká také, že první věcí je postavit lidi na nohy a dát jim jídlo, v další vlně by se ale mělo uvažovat o tom, jak některé z poničených památek za pomoci celého světa obnovit. „Lidem je v druhé řadě třeba dát práci, to v rozbité infrastruktuře těžko půjde, tohle by byla jedna z možností,“ dodává.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.