Češi začali objevovat krásy Těšínského Slezska. Epidemie ale pozastavila turistický ruch
Už tři měsíce žijí obyvatelé slezského Těšína opět v rozděleném městě a netrpělivě vyhlížejí hosty z Čech. Ti k nim před epidemií houfně přijížděli hlavně za levnějšími nákupy. Těšín ale stojí za návštěvu nejen kvůli obchodům s nábytkem nebo tržnicím s kvalitními potravinami.
Když se tak procházím uličkami starého Těšína, který má mimochodem kouzelné staré město, z některých domů se ozývají pokračující stavební práce. Bohužel hodně obchodů má vývěsku „Končíme, toto místo je k pronajmutí“.
V renesanční budově číslo osmnáct na těšínském rynku mě vítá pan Bogdan Kasperek, který je šéfem kanceláře euroregionu Slezské Těšínsko.
S potěšením mi ukazuje fresky v hodovní síni, ve které přijímala hosty těšínská kněžna Alžběta Lukrécie, poslední z rodu Piastovců.
Teď je v sálech prázdno. Epidemie vyhnala všechny zaměstnance do home officů a pan Kasperek má strach o projekty, které se v tomto euroregionu měly rozběhnout.
Rozdělené rodiny
Mluvíme spolu česky i polsky, jak je v tomto kraji zvykem. Ostatně po obou stranách hranic nežijí ani tak Poláci nebo Češi, jako spíš Slezané, které spojuje i velmi podobné nářečí.
„Když vláda obnovila kontroly na hranici, zapomněla, že tím rozdělí města, rodiny, přátele i známé,“ říká posmutněle pan Bogdan. „A už se to tak slibně rozvíjelo,“ dodává.
Zatímco dříve jezdili Češi do Těšína hlavně za levnějšími nákupy, v posledních letech začali objevovat i přírodní a historické krásy Těšínského Slezska.
Jdu se projít na zámecký vršek s románskou rotundou svatých Mikuláše a Václava. Je odtud velkolepý výhled na Český Těšín a hřeben moravskoslezských Beskyd. Vidím Javorový s lanovkou i Lysou horu s vysílačem.
Od vstupu do Unie a rozřezání závor na hranicích se Těšín hodně změnil. K lepšímu, jako celé Polsko.
Malebný venkov
Zpátky do Varšavy jedu schválně přes vesničky Polského Slezska. Lidé v rouškách postávají v dvoumetrových rozestupech před obchody. Disciplínu tady dodržují víc než ve městech.
A vidím, jak se z rozbitého postkomunistického venkova vylouply vísky s opravenými domy, novými chodníky, udržovanými trávníky a kvalitními komunikacemi.
V jednom městečku míjím moderní knihovnu z černého skla a kovu. Nesouměrně velkou v porovnání s ostatními budovami. A před ní se vine fronta, mnohem delší než před ostatními krámky. Říkám si, že s lidmi to ještě není tak zlé.
Související
-
Noční procházka Kořenovou roklí v Polsku není nic pro slabé povahy
Pohádkově krásné polské městečko Dolní Kazimierz se může pyšnit neobvyklou turistickou atrakcí. Do tamní rokle jako z hororu se vydal zpravodaj Martin Dorazín.
-
V polské hospodě vaří česky. Největší kuchařská výzva je prý smažený sýr
V hospodě Pepík pub ve Vratislavi vaří české specialisty a čepují české pivo. Atmosféru hospůdky zaznamenal reportér Pavel Novák.
-
Polský Žyrardow býval metropolí lněného textilu. Jeho industriální kouzlo dýchá na každém kroku
Město Žyrardow už více než století nese jméno oslavující vynálezce tkalcovského stroje. Do jedné z perel industriální architektury Polska se vydal reportér Pavel Novák.