Černihivské podzemí je studené a vlhké. Žije se tam těžko, před ruskými útoky tam ale našly úkryt rodiny s malými dětmi

Spolu s průvodcem, historikem Andrejem kráčíme vlhkou chodbou: „Právě jsme sešli do nejnižšího patra. Jsme dvanáct metrů pod zemí. Tyto kobky si v jílovité hlíně vyhloubili mniši před devíti sty lety. Jediné vybavení takové cely byl hliněný schůdek na sezení a ikona na zdi.“

„Celodenní modlitby uváděly mnichy do duchovního stavu, který je očišťoval od hříchů. Jak vidíš, jednotlivé kobky spojuje hlavní chodba, kudy chodili mniši na společné bohoslužby v podzemním kostele,“ popisuje prostředí Andrej. 

Svetr v létě

Venku je teplý letní den, tady dole je docela chladno. Záhy lituji, že jsem si nevzal pořádný svetr.

„Tady v podzemí mniši nežili, trávili zde jen dny v modlitbách. Nahoře na povrchu jsme našli základy dřevěných domků, kde nejspíš přespávali. Zde je celý rok nepřesáhne teplota 8 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu je až 90%. Tady by se žilo těžko,“ soudí Andrej.

Čtěte také

Charkovský palác zažil hned několik útoků ruské armády. Vidět zblízka stav ruin je pro silné povahy

V podzemí žili i rodiny

Přesto se ale čas od času stal podzemní labyrint místem, kde lidé, byť krátce, opravdu žili. Stejně jako v roce 1941, když Černihiv ostřelovali nacisté tak i vloni, když město obklíčili Rusové. Pokaždé zde místní lidé hledali bezpečí. A nejednalo se o mnichy, ale o rodiny s malými dětmi.

„Nedaleko od nás shodili Rusové dvě pumy. Jedna dopadla asi 200 metrů odsud a střepy poškodily střechu a okna kostela. Další puma zasáhla obytné domy v ulici pod klášterem. Tři stavení zničila a zabila několik lidí. Vyděšení obyvatelé blízkých ulic se k nám pak běželi skrýt,“ vzpomíná Andrej.

Připraveni na turisty

Jeskyně sv. Antonína Pečerského je podzemní systém kobek, kostelů a chodeb dlouhých 350 metrů. V jílovité hlíně začali mniši kutat v roce 1069, na popud významné postavy křesťanství Kyjevské Rusi, Antonína Pečerského, který založil i mnohem známější Kyjevskopečerskou lávru.

Čtěte také

Nedostatek tepla a elektřiny vyžene z Ukrajiny další lidi. Někteří se tam ale už vrátili a hodlají zůstat stůj co stůj

Její pečery neboli podzemní chodby ji přivedly až na seznam UNESCO. I zdejší pozemní komplex nabízí mnoho zajímavého. Například největší podzemní kostel na levém břehu Dněpru.

Andrej mi předvádí akustiku a dozvídám se tak, že klenba kostela je vysoká 8,5 metru.

Jak říká můj průvodce, dva měsíce poté, co Rusové od Černihivu odtáhli, bylo už všechno opravené a celý, před válkou populární cíl turistů, zase čeká na své návštěvníky.