Černé krásky jsou po staletí symbolem Benátek. Čemu vděčí gondoly za svůj tvar a podobu?

Gondola musí být správně vyvážená
Gondola musí být správně vyvážená

Gondoly stavěli v Benátkách už v osmém století šikovní loďaři z Tyrol. Jejich řemeslo se dědilo z otce na syna. Dodnes ve městě najdete stovky let staré loděnice, zručných řemeslníků tu už zůstává ale jen pár.

Zvony v kostelíčku San Trovaso odbíjejí do křiku racků na břehu jednoho z kanálů benátské čtvrti Dorsoduro. Stojí tu malá napůl dřevěná dílna, před kterou jsou na boku naskládané černočerné gondoly.

Lorenzo nebo také Lolo, jak mu tu říkají, je místní mistr řemeslník. Dřevěnou palicí právě na špalku tvaruje dlouhý úzký kovový lem, který pak připevní na bok gondoly, aby ji ozdobil.

Pracuje tak trochu od oka, ale tak se prý stavějí všechny lodě – bez nákresů a bez dlouhého měření.

Mrtvá práce

„Tady se na kopyto dávají příčné laťky, ty podélné části jsou z borovice,“ ukazuje mi Lolo základní kostru lodi, takzvanou mrtvou práci.

Čtěte také

Lůžko, ve kterém loď leží, byste v udusané hlíně na stejném místě našli už před více než sto lety. Gondoly se tu stavějí dokonce už od středověku.

Takzvaná mrtvá práce, tedy „opera morta“, se týká části lodi vyrobené z vysušeného dřeva, která je nad hladinou. Naopak „opera viva“, tedy živá práce, se říká ponořené části gondoly.

Historická loděnice za kostelíkem San Trovaso v benátské čtvrti Dorsoduro

Lodě na míru

„Gondola je postavena přibližně z 280 kusů a sedmi různých druhů dřeva,“ popisuje Lolo náročnou konstrukci. „Jakmile dokončíme mrtvou část, otočíme loď vzhůru nohama a zakřivujeme ji. Každý gondoliér je jinak vysoký a má jinou váhu, takže gondoly jim stavíme na míru.“

Kýl gondoly je zakřivený do protisměru veslování gondoliéra, takže vyvažuje loď. Podobnou funkci má i takzvané ferro na přídi.

Čtěte také

Je to čepel symbolizující dóžecí čapku bývalých vládců staroitalských republik a taky sedm kovových zubů. Šest z nich patří benátským čtvrtím, sedmá ostrovu Giudecca na jihu města.

Černá je pro Italy barva elegance a vkusu a ke gondolám se tedy ideálně hodí

Gondoly pro Prahu

Manuál, jak postavit gondolu, neexistuje. Znalosti si loďaři předávají z generace na generaci, často z otce na syna. Lolo ale vyrostl v rodině architekta, takže gondoly se naučil stavět od bývalého majitele dílny.

Opravuje tu mimochodem i ty, které se každoročně vydávají na svatojánské oslavy do Prahy na Vltavu.

„Ta práce je hodně pestrá, proto mě baví. Každá loď je úplně jiná. Jsou jako moje děti,“ říká Lolo a dodává, že největší problém pro něj je jenom ráno vstát a začít pracovat. Vše ostatní dělá rád a s láskou.

Diego s kolegou natírají dokončenou gondolu na černo

Černá se nezávidí

Jakmile je loďka postavená, ozdobí ji řezbáři a hlavně se natře načerno. Plechovku s barvou a štětku má právě v rukách Diego.

„Opěrku lakuji jednou vrstvou černé barvy, boky gondoly třemi vrstvami. Když se mi zadaří, tak mám za čtyři hodiny hotovo,“ popisuje svoji práci.

Mnozí věří, že gondoly jsou černé kvůli vzpomínce na morovou epidemii v 17. století, ale odpověď je prý mnohem jednodušší. Černé jsou údajně proto, aby si je Benátčané nezáviděli.

Čtěte také

Černá je navíc pro Italy zároveň barva elegance a vkusu. A tak černé gondoly staví i Lolo, tak jako po stovky let jeho předchůdci na udusané hlíně v loděnici za kostelíkem San Trovaso.