Byl to sen, který pořád žijeme, popisuje manažer sklárny Pačinek. Přivezl do Vatikánu relikviář svaté Zdislavy

Vymyslel jste relikviář svaté Zdislavy, který nedávno dostal Svatý otec. Jak došlo na ten nápad, že to bude zrovna relikviář svaté Zdislavy?

Čtěte také

Skláři z Novoborska vyrobili relikviář, ostatek svaté Zdislavy v něm převezme papež František

Nebyla to jenom moje hlava, která za tím stojí, ale všechno vzniklo tak, že předloni při adventu jsem si doma přemýšlel a říkal jsem si, jestli by nebylo hezké napsat Svatému otci, kterého, i když nejsem křesťan, ale „ateista“, mám rád, přijde mi jako správný chlapík. A tak jsem si říkal – napíši svému faráři otci Rudolfovi, že bychom mu napsali náš příběh, že někdy před dvěma lety se na schodech kostela potkal římskokatolický kněz a dva kluci ze sklárny a řekli si, že spolu budou spolupracovat.

V relikviáři je zatavená kůstka svaté Zdislavy. Jak se dá kůstka světice zatavit do vařícího skla tak, aby neshořela?

To byla taková skládanka několika částí. Do centrální kapsule, kde je svatá Zdislava, skláři vytvořili takovou prohlubeň, a do ní vložili ostatek. A zbytek je kouzlem lepení skla.

Umělecká hodnota díla je asi nevyčíslitelná?

Je to celé o pocitu a snu, který pořád žijeme, že se nám to podařilo díky mnoha skutečnostem. Vždycky když okolo svaté Zdislavy chodím, tak si uvědomuji, jak to bylo náročné to vyrobit, zkompletovat, dovézt do Vatikánu. Je to něco, čeho se nikdy nechcete zbavit, protože vám to připomíná hezké momenty, návštěvy Říma a Vatikánu, kde jsem byl poprvé v životě a jsem okouzlen do dneška. A samozřejmě setkání se Svatým otcem. Takže to všechno se zobrazuje.

Schránka má podobu křišťálové monstrance, předpokládám, že kůstka, relikt, bude uprostřed?

Ano, kůstka, ten úlomek je v samém středu slunce, monstrance. Mě vždycky monstrance fascinovaly, když byste se zeptala mých rodičů, tak vám řeknou – jó, David, ten vždycky vymetal kostely. Kamkoliv jsme přijeli, tak jsem hned běžel do kostela. A když se mě Rudolf Repka zeptal, jakou bych měl představu daru, který přivezeme Svatému otci Františku, tak jsem řekl, že by se mi moc líbila křišťálová monstrance. A byl to Rudolf, který vizionářsky řekl – vytvoříme monstranci, která bude zároveň relikviářem… Tehdy jsem pochopil, že ta naše návštěva Vatikánu nebude jen tak obyčejnou návštěvou.

Z dílny sklárny Pačinek|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

A jaké bylo setkání se Svatým otcem?

Do teď z toho mám autentické pocity jako tehdy, v tu středu 10. listopadu v 10. hodin 30 minut. U některých momentů víte, kde jste byl a co jste dělal. Do Vatikánu jsme cestovali já, otec Rudolf, Jiří Pačinek, můj tatínek a dvě kamarádky z farnosti. I při cestě jsem si připouštěl pocit, že vezeme Zdislavu, tak jsme tak trošku chráněni. A to setkání proběhlo nečekaně, seděli jsme ve třetí řadě od papežského pódia v aule svatého Pavla pro šest a půl tisíce poutníků. Za námi seděly tisíce poutníků z celého světa. Když bohoslužba skončila a František sestoupil mezi davy, najednou přišel jeden z členů z ostrahy, pokynul na českou výpravu, takže jsme stáli na schodišti a na nás koukali tisíce lidí a František zdravil davy.

A jaká byla aura přítomnosti papeže Františka?

Obrovskou, jiskřily mu zájmem oči. Najednou vidím Františka, jak proti nám vyjde, jak je straší, tak napřáhl obě ruce ku pomoci. Tak jsem mu vzal ruku a pomohl jsem mu na schodiště vedle sebe a on mi pořád drží ruku. Pak následovaly rozhovory, čeští biskupové nám říkali, že s námi kupodivu strávil dlouhý čas, něco přes pět minut. A pak si pamatuji, že po rozhovoru sestoupil dolů ze schodiště, a já za sebou slyšel otce Rudolfa, která mě jemně zatlačil a říká – jdi k němu. Tak jsem klopýtnul ze schodu a ocitl jsem se před otcem Františkem tváří v tvář. Něco mi řekl, dal mi ruku na čelo, požehnal mi a já jsem se rozložil na atomy.

Jak se organizuje výroba křišťálové monstrance pro Papeže? Kolik originálů existuje? Poslechněte si celý rozhovor.