Byl jsem menší a tlustější dítě, vzpomíná na své začátky jeden z předních kickboxerů Petr Dvořáček

Světové hry jsou takovou malou olympiádou neolympijských sportů. Byl to pro vás velký úspěch?

Byl i nebyl. Pro nás je to nejvyšší turnaj, protože nejsme na olympiádě, ale se svým výkonem jsem spokojený nebyl. Mohl jsem předvést rozhodně lepší výkon a více to tam prodat.

Co bylo tím, co se přesně nepovedlo?

V semifinále se světovou jedničkou s Ukrajincem jsem mohl ukázat víc, protože ve 3. kole jsem byl rozhozený, on byl přesnější, lehce tvrdší, lépe bodoval a já moc nevěděl, jak na něj jít.

Hrálo v tom roli, že to byla světová jednička?

Ne, to určitě ne. Na tohle vůbec nekoukám, ať proti mě postavíte kohokoliv, tak proti němu půjdu a budu se snažit předvést co nejlepší výkon. Nesedlo mi to, první a druhé kolo bylo skvělé, to lítaly body tam a zpátky, byla to přebíjená. Ve třetím kole jsem ale byl rozhozenej z taktiky, co jsme si řekli s trenérem a nějak se to nepovedlo.

Je to umění zapomenout na to, kdo proti vám stojí, součástí tréninku, nebo to v sobě musíte mít?

Hodně zápasníků se bojí, protože si studují své soupeře, než nastoupí do zápasu a zjistí, že je to světová jednička, tak dopředu zápas v hlavě prohrajou. Když jsem začal ve 12 letech zápasit, tak na tohle vůbec nekoukám a kohokoliv proti mě dali, tak jsem vždycky šel, nastoupil a zápas odbouchal.

Světové hry jsou taková malá olympiáda. Jaká tam byla atmosféra?

Byla úžasná. Všechno fungovalo, bylo to velké jako klasická olympiáda. Byl tam s námi Český olympijský výbor, měli jsme tam český dům, to bylo všechno opravdu super.

Dokázal jste se podívat i na jiné sporty?

Po příjezdu jsme měli jen tři dny na aklimatizaci, takže jsem jen trénoval, snažil se hlídat váhu a pak už jen zápasil. Na ostatní sporty bohužel nezbyl čas.

Co byl tedy největší zážitek, kromě samotného výsledku?

Asi, že jsem byl poprvé v Americe. Viděl jsem, jak to tam vypadá, i když jsme to tam měli docela uzavřené, protože jsme byli jen v olympijské vesnici. Moc jsem toho ale nestihl podívat, takže jsem to jen odzápasil a zase letěl domů. Byl to ale pro mě zatím největší turnaj v kariéře.

Jaké jsou další velké turnaje? Co je v kickboxu vrchol?

Mistrovství světa a mistrovství Evropy WAKO. To je největší kickboxerská amatérská organizace.

Profesionální organizace neexistuje?

Ano, existuje, ale já se kickboxu zatím věnuji amatérsky.

Jak přesně v kickboxu fungují ty organizace?

Je jich víc, ale nevím přesně, jaké jsou ty další. WAKO je ze všech největší, takže jezdím na tyhle turnaje a nic jiného mě nezajímá...

Tak ale nějaký postup v kariéře očekáváte, ne? Kdy byste mohl třeba přestoupit do té profesionální?

Teď budu pomalu s profesionálními zápasy začínat, ale nejdřív bych si chtěl ještě udělat co největší jméno na amatérské scéně.

Takhle se to v kickboxu dělá, nebo je to vaše přesvědčení, že to tak chcete?

Řekl bych, že většina zápasníků utíká mezi profesionály, protože tam jsou peníze a sláva. V amatérech je to těžké, máte tam na jednom turnaji pět zápasů za sebou každý den, takže pět dní vkuse zápasíte. Mezi profesionály je jeden domluvený zápas tři měsíce dopředu, můžete se na soupeře připravit a je to jednodušší.

Kdy byste tedy chtěl mezi profesionály naskočit?

Do konce roku bych chtěl mít dva zápasy mezi profesionály a pomaličku to rozjíždět zatímco budu zápasit ještě v amatérech.

Jak jste se vlastně ke kickboxu dostal?

Díky tátovi a strejdovi. Strejda dělal dříve thajský box, já jsem byl menší a tlustší hoch a chtěl jsem začít dělat bojové sporty. Líbila se mi capoiera, ale nikde v okolí, kde jsem vyrůstal, tak se netrénovala. Táta se domluvil se strejdou, že mě bude připravovat doma.

Kdy jste pak přišel do nějakého oddílu?

Půl roku jsme se se strejdou připravovali doma, pak mi řekl o jednom klubu ve Vysokém Mýtě a začali jsme chodit tam. Chtěl mě nejdřív vytrénovat, abych byl dobrej.

Jaké to bylo začínat se strejdou?

Bylo to vtipné, protože tím, že se známe, tak mu nedělalo problémy ke mě přijít, fláknout mě a říct, abych to dělal pořádně.

Co vás na tom sportu tak zaujalo?

Nějak mě to chytlo, našel jsem si v tom svojí cestu a teď nic jiného dělat nechci. Celkově je na bojových sportech dobrá ta disciplína a že je to komplexní sport. Musí v tom být fyzička, síla a zodpovědnost.

Promítá se do kickboxu nějaké tradice? Nebo co je základ disciplíny v kickboxu?

Soupeři jdou do středu v ringu, tak se pozdraví, rozhodčí řeknou pravidla, my jdeme zpátky do rohů, podáme si ruku s trenérem a jdeme zápasit. Rozhodčí zopakují, co se smí a nesmí.

Jaké jsou v Česku podmínky pro kickbox?

Oproti tomu, jak to funguje ve světě, tak jsou podmínky mnohem horší. Ve světě to chce dělat více lidí, u nás je to takové omezené. Lidé to tolik neznají, ačkoliv MMA jde hodně nahoru.

Je pro vás MMA cíl, dokážete si sebe představit v téhle disciplíně?

Určitě, postupně bych se k tomu chtěl dopracovat. Tam člověk může ukázat všechno, jsou to všechny bojové sporty v jednom. Může si to tam rozdat kickboxer s thajským boxerem nebo se zemařem a ukáže se, kdo je opravdu ten nejlepší.

Jak složité to je se dostat mezi MMA zápasníky?

Stačí se zapsat na MMA turnaj, zkusit to a pak se můžete dostat i do nějaké větší MMA organizace.

Čtěte také

Zápasník MMA Jiří Procházka: Před titulovým zápasem UFC se tréninky zintenzivňují a v plném nasazení se zaměřujeme na techniku a přesnost

Láká vás na tom kromě samotného výkonu i to, že je to brána k takovému většímu povědomí?

Dalo by se říct, že ano. Je to tak.

Kde se momentálně připravujete a jak probíhají tréninky?

Ve Vysokém Mýtě ve Falcon kickbox. Máme tréninky tam, s trenérem ale jezdíme na sparringy do Prahy, Olomouce, Liberce a různě po republice.

Co je vlastně základem kickboxerského tréninku?

Základem je umět techniku, pohyb a pak přidávat sílu do úderů a rychlost.

A když se připravujete v průběhu sezony? Kolik času tréninkem trávíte?

Většinou trénuji dvakrát denně, skoro každý den. Tím, že je kickbox komplexní sport, tak to mám rozdělené na kondici, silové tréninky, pak sparring a tak dále.

Dočetl jsem se, že bylo pro vás obrovským úspěchem vítězství v ringové disciplíně low-kick. Co to přesně je?

Low-kick je jako K1, ale v K1 se smí kolena a to se v low-kicku nesmí.

Nastoupil jste tam proti zápasníkovi z Ruska, jaký to byl zápas?

Soupeř byl tvrdej, ale řekl bych, že když jsme nastupovali, tak jsem v něm viděl nejistotu, takže by se dalo říct, že jsem ho rozhodil ještě před nástupem. Zápas pak byla už jen procházka růžovým sadem...

Jak se vám ho podařilo rozhodit?

Když jsme se rozcvičovali, tak na mě tak divně koukal, byl takový rozhozený. Asi jak se hýbu a že si nic nedělám z toho, že je to Rusák.

Je to i součást vaší taktiky rozhodit soupeře před zápasem?

Já jsem většinou před zápasem v klidu, jdu si to užít a většinou to ty soupeře rozhodí, že se na ně třeba usměju a jsem v pohodě, i když proti mě stojí třeba světová jednička.

A vydrží vám to celou kariéru?

Já prostě takový jsem, takže to tak nějak vždy přijde samo od sebe.

Jak třeba probíráte taktiku s trenérem? Studujete soupeře třeba na videu?

Mimo ring je nesledujeme, ale jedeme se podívat na jejich zápasy, podíváme se na jejich chyby a podle toho pak měníme taktiku.

Čtěte také

Zápasnice MMA Martina Jindrová: Nejraději zápasy ukončuji K.O. v postoji pravým hákem nebo loktem

Jak dlouho trvá v průměru váš zápas v kickboxu? Dokážete si třeba ve 3. kole vybavit to, co jste si řekli s trenérem?

Většinou třikrát dvě minuty. Jak máme po kole minutovou pauzu, tak přijde trenér a snaží se radit, když vidí, že se soupeř chová třeba jinak. Pak se mění taktika v průběhu zápasu mezi těmi pauzami.

Jaké státy patří mezi světovou špičku v kickboxu?

Většinou Ukrajinci, Rusové, Turci, Izraelci...

Snažíte se tyhle zápasníky sledovat a případně se s nimi domluvit na společném tréninku?

Může se jezdit na kempy do zahraničí, ale zatím to nedělám. Chtěl bych, ale je to finančně náročné.

Máte vůbec nějaké sponzory, když zápasíte mezi amatéry?

Světové a evropské turnaje nám proplácí svaz, když jedeme na něco menšího, tak si to hradíme sami.

Co vás v současnosti nejvíce motivuje? Co třeba olympijské hry, kdyby byl kickbox zařazený třeba na hry do Los Angeles v roce 2028?

Zatím to neřeším, ale olympijský turnaj by byl skvělý. Neřekl bych ale, že by to byl můj sen. Přijde mi, že olympiáda je spíše amatérská a ten trend je přejít mezi profesionály v MMA a tam prorazit.

Takže pro vás by nebyla olympiáda velkým krokem v kariéře?

Velký krok ano, vyhrát olympiádu by bylo skvělé, ale stejně pak musí mezi profesionály do MMA a být nejlepší tam.

Jak je vlastně sezona v kickboxu dlouhá?

Máme celoroční. V Česku jsou národní poháry, pak evropské poháry, mistrovství republiky a ke konci roku je vrchol v podobě mistrovství Evropy nebo světa. Letos mě ještě čeká mistrovství Evropy. Teď jsem měl po Světových hrách takový volnější týden, ale nyní už se připravuji na evropský šampionát.

Míváte po velkých turnajích pauzu, nebo jak dlouho se sbíráte po nějakém turnaji?

Většinou právě bez pauzy, furt do toho šlapeme.

Po mistrovství Evropy vás čeká ještě nějaký turnaj?

Pak by tady v Česku měl být jeden z největších evropských turnajů Grand Prix, ale na to už se připravím v rámci tréninku na mistrovství Evropy.

Co vlastně děláte ve volném čase, když třeba odpočíváte po sezoně?

Na nic jiného moc času nezbývá. Dalo by se říct, že vlastně pořád jen trénuju.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík