Boudaření je životní styl. Na Brádlerce v Krkonoších je posledních deset let ve znamení skialpů

Skialpinisté v současnosti dobývají Krkonoše
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Skialpinisté v současnosti dobývají Krkonoše

Krkonošské boudy jsou pro naše nejvyšší pohoří tak typické, že kdo v některé z nich nespal, jako by ani v Krkonoších nebyl. Jedna z těch vyhlášených se jmenuje Bradlerova bouda a v posledních letech se díky své poloze stala útočištěm skialpinistů. Běžkám totiž podle provozovatele Petra Bárty na krkonošských hřebenech už skoro odzvonilo. Bárta má Brádlerku pronajatou patnáctým rokem a veteránům připomíná, že dřív se jmenovala Fučíkova bouda.

Vzpomínku na komunistického novináře v interiéru záměrně vyvolává jeho busta vylepšená o originální paruku. A na Fučíkovu podobiznu v nadživotní velikosti narazíte i u vchodu – a není to jenom tak z legrace.

„Je to neodmyslitelná část historie téhle boudy,“ vysvětluje Petr Bárta. Ostatně visí tady kde co, trochu to připomíná vetešnictví.

Z Prahy na skok do hor

Dvoumetrový hubený čtyřicátník sedí v sandálech u stolu, v ruce sklenici piva a vzpomíná, jak se sem dostal z Prahy. Tehdy ho živily výškové práce, dokud mu jednoho dne nezazvonil telefon s nabídkou, jestli by v zimě, kdy není práce, nechtěl vypomoct na horské boudě.

„To bylo před dvaceti lety. Nějak se to nepovedlo, už jsem tady zůstal,“ směje se chatař.

Bradlerova bouda nesla dříve jméno popraveného komunistického novináře Julia Fučíka

Tenkrát sem přijel Petr Bárta na běžkách. Dneska ani neví, kde je má. I to je jedna z věcí, které se zásadně změnily. Dnes jsou před domem ve sněhu namísto klasických běžek zapíchané desítky skialpových lyží. Ještě před deseti lety to bylo přesně naopak.

Ty svoje má Petr Bárta uložené někde hluboko ve skladu, protože svoji boudu může opustit jen občas, když všechno opravdu skvěle funguje.

Láska na hory přenáší

Před dvěma lety se k Petrovi přidala Michaela, která od té doby pendluje mezi horami a Prahou

Bouda je jako obvykle ve všední den plná vojáků. Jezdí sem v zimě na cvičení, drsné Krkonoše jsou pro to ideální. Takhle se sem před dvěma lety dostala i vojenská zdravotní záchranářka Michaela a od té doby je z ní tak trochu i boudařka.

Holka z Prahy potkala chlapa z Krkonoš a teď pendluje mezi oběma domovy, vypráví a po chvíli přiznává, že s mužem si zamilovala i hory: „Není nic lepšího než opustit velkoměsto a vyrazit na procházku do přírody.“

Jen sport. Nic víc, nic míň

V Bradlerce je osmdesát postelí, sprchy a toalety na chodbě a pokoje jednoduché jako tenkrát, když se ještě jmenovala Fučíkova a jezdili sem běžkaři. Petr Bárta tento styl měnit nechce.

„Selektuje to lidi, kteří nejedou za sportem, ale jedou se ubytovat, protože ‚na to mají‘. A když si tu v sobotu večer sednete, budou tu všichni sedět spolu a nepoznáte, jestli vedle vás sedí generální ředitel nebo zedník. Všichni sem přijeli za stejným účelem – užít si skialpy.“

Boudaření považuje Petr Bárta za životní styl. Kdyby nechtěl, tak tu nebude. Smlouvu o pronájmu od Klubu českých turistů má na další tři roky.

Spustit audio
autoři: Ľubomír Smatana, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související