Hory mě fascinují krásou i upřímností, říká skialpinista Michal Šnajdr

Skialpinista Michal Šnajdr

Poprvé viděl skialpy na Novém Zélandu, kam odjel v 18 letech za zkušenostmi, s jednou rukou ho ale tehdy nechtěl nikdo ani na sbírání jablek. Pak netrvalo dlouho, a skialpinista a student vysoké školy v Innsbrucku Michal Šnajdr si po půlročním tréninku jako svůj první závod zaběhl alpský 60kilometrový ultramaraton.

V Dánsku studoval sportovní management, nyní v rakouském Innsbrucku strategický management. A jak v rozhovoru s moderátorkou Lucií Michal Šnajdr říká, jakmile vyjede do zahraničí, chce stále a stále objevovat nová místa.

„Hory mě fascinují krásou, ale také svou upřímností. Tam se nehraje, jestli někdo má, nebo nemá ruku, jestli někdo trénoval pět, nebo dvacet let. Hory ukážou své podmínky, a pokud člověk není rozumný, tak to může mít fatální následky,“ říká.

Sport dává člověku svobodu. Ten pocit je nádherný.
Michal Šnajdr

Každý den na horách se zároveň něčemu novému učí, ať už se to týká lavin, počasí, zvířat. Často ale chodí sám, což není metodicky správně. „Musím na 110 procent vědět, na co mám a na co nemám,“ přiznává.

Srovnání s Koukalovou se brání. „Jsem teprve na začátku,“ říká Markéta Davidová, vycházející biatlonová hvězda

Markéta Davidová

Běžkaři si prý z biatlonistů často dělají legraci, že jsou to „myslivci“. V rozhovoru s Lucií Výbornou se tomu směje mladá biatlonistka Markéta Davidová. Ta má za sebou lednový týden snů na závodech v Anterselvě: zlato a stříbro a také parádní průlom do kategorie dospělých závodnic.

Má také za sebou několik čtyř tisícovek v Alpách, výstupy v Kyrgyzstánu, spoustu závodů… „Neříkám si: škoda, že nemám tu ruku, mohl jsem být lepší. Spíš nadávám na sebe, že jsem málo trénoval,“ vysvětluje s tím, že nyní rozjíždí více projektů.

Jedním z nich je uskupení lidí s handicapem Adapted, kteří dělají extrémní sporty. A od příštího roku se bude snažit, aby se skialpinismus dostal více i mezi handicapované lidi.

„Znám hodně lidí, co jsou handicapovaní, a černý humor je forma toho, že dáváme najevo, že pro nás není problém o tom mluvit, že to je naprosto normální věc,“ uzavírá.

 

Související