ABBA zahájila turné, tentokrát jen výstavní

Tančí se i na výstavě. A to nejen na pódiu, kde díky unikátní technologii holografického videa může každý stanout po boku slavné skupiny. Emocím se na výstavě ubrání jen málokdo. Návštěvníci se smějí a pozpěvují, jiní mají slzy v očích. Je jasné, že pro všechny je hudba švédské čtveřice nedílnou součástí života.

"Kdykoliv máme nějakou rodinou oslavu, když grilujeme na zahradě, všude hraje ABBA!" svěřila se jedna z návštěvnic výstavy.

"Je to úchvatné. Lidé sem přijdou ve skupinkách, ale i jako jednotlivci. Tady na výstavě se spolu dají do řeči a odejdou jako přátelé. Zjistí, že toho mají tolik společného," říká mi Sarah, asi pětadvacetiletá zaměstnankyně muzea.

Postupuji hlouběji do útrob výstavy. Procházím věrnou replikou letního sídla s výhledem na mořskou zátoku nedaleko Stockholmu, kde Björn a Benny skládali své písničky, autentickým nahrávacím studiem i maličkou kanceláří hudebního vydavatelství Polar, u kterého začínali. Čtyři židle, stůl se dvěma telefony, police s několika šanony a gramofon. Když si představím, že odtud organizovali světová turné, odpovídali na dotazy novinářů i fanoušků, nechce se tomu skoro věřit.

Na úplném konci výstavy jsou dárky a dopisy, které fanoušci posílali slavné čtveřici v dobách její největší slávy i po jejím rozpadu. Jeden za všechny.

"Milá Abbo, je mi třiadvacet a vaším fanouškem jsem už deset let," píše Maria z Guatemaly v říjnu roku 1986, čtyři roky po rozpadu slavné skupiny, "vyrostla jsme na vaší hudbě. Jste součást mého života a chtěla bych vám poděkovat za nádherné chvíle, které jsem s vámi prožila. Nikdy jsem vás o nic nežádala, ale teď vás prosím za všechny fanoušky: Dejte se zase dohromady. Vraťte se! Je nám bez vás smutno!"

Nevím, jestli tento dopis někdo ze švédského kvarteta četl. Jisté je, že prosba zůstala nevyslyšena.