Znovuotevřen případ zatopení metra, tři novináři v zajejí v Iráku, Zlín mistem Tipsport extraligy, povídání o smrti

Přehled příspěvků

Jan Pokorný: Jan Pokorný přeje dobrý poslech. Z týdne, který je už téměř v tahu, chceme připomenout:

Irák- zkouška vůle, bod obratu nebo druhá válka? V reportáži našeho zvláštního zpravodaje Víta Pohanky uslyšíte, jak na Iráčany působí zvyšující se napětí v jejich zemi.

Velikonoční svátky, umírání a vzkříšení. V Týdnu v tahu přineseme rozhovor s katolickým knězem, profesorem Tomášem Halíkem o tom, jestli víme, že smrt je součástí života.

Vyšetřování zatopení pražského metra znovu začíná. V Duelu se k této informaci vyjádří bývalý pražský primátor Igor Němec a člen zastupitelstva Marián Hošek.

Duel - zatopení pražského metra

Jan Pokorný: Řadu nových svědectví a dalších důkazů o tom, proč bylo zatopeno při předloňských katastrofálních povodních pražské metro má teď na stole nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Ta se proto rozhodla, že kauzu znovu otevře a pokusí se nalézt konkrétní viníky. Marie Benešové se ptal redaktor Radiožurnálu Pavel Otto.

Pavel Otto: Nejpádnějším argumentem Benešové je fakt, že nebyla vyhodnocena role Vltavské kaskády. Mohla vodu zadržet a nebo ne? Nejvyšší státní zastupitelství má už detailnější zprávy jihočeských vodohospodářů a další znalecké posudky si chce nechat vypracovat. Otazníky se vznášejí i nad případnou odpovědností Ústřední povodňové komise. Benešová k tomu říká.

Host (Marie Benešová): Pak jsou tam další, v podstatě nové okolnosti, které nám oznámili lidé, i pracující na tom magistrátu, mimo jiné to jsou pádné docela argumenty.

Pavel Otto: Zastupitelství policejnímu vyšetřovateli vytklo, že vůbec nevyhodnotil některé poznatky. Třeba o stavebních závadách metra. Benešová ale nechce tvrdit, že odvedl špatnou práci.

Host (Marie Benešová): Ne, nemyslím si, že odvedl, já si myslím, že ten vyšetřovatel skutečně se tomu věnoval. Nicméně to je tak obsáhlá a náročná kauza, že nebylo v jeho silách se tím zabývat nějak podrobněji.

Pavel Otto: Žalobkyně se domnívá, že kauza zatopení metra musí být znovu otevřena i proto, že vznikly sedmimiliardové škody a na několik měsíců byla ochromena i pražská hromadná doprava. A jak nové vyšetřování skončí? Žalobkyně to dopředu odhadovat nechce.

Host (Marie Benešová): Netvrdím, že to nedopadne třeba stejně, že to znova bude odloženo, že se nenajde viník, ale budeme mít čisté svědomí, že jsme se zabývali skutečně vším.

Pavel Otto: A kdy bude znát veřejnost závěry? Benešová doufá, že ještě letos.

Host (Marie Benešová): No, tak znalecké posudky, to je obecně známé, že trvají poměrně dlouho.

Pavel Otto: Kvůli zatopení metra loni rezignovali jeho ředitel Ladislav Houdek a šéf ochranného systému dráhy Jiří Svoboda. Policie ale nikoho neobvinila.

Jan Pokorný: Hosty ve studiu jsou bývalý pražský primátor Igor Němec z Občanské demokratické strany, vítejte.

Host (Igor Němec): Dobrý den.

Jan Pokorný: A člen zastupitelstva Pražského magistrátu za KDÚ ČSL Marián Hošek. Dobrý den.

Host (Marián Hošek): Dobrý den.

Jan Pokorný: Vítáte, že případ zatopení pražského metra se znovu otevírá? Pane doktore Němče?

Host (Igor Němec): Já, tak, slovo vítáte asi není správné, na to se těžko dá odpovědět, jestli vítám nebo nevítám. Já osobně co na tom případu vítám je to, pane redaktore, a tak to bych také rád využil té příležitosti a poděkoval vám, že po dvou letech, kdy jsem vlastně dělal primátora v těch povodních, tak po dvou letech mě poprvé někdo pozval do diskuse na téma povodně, přestože těch diskusí, zejména v rozhlasu a v televizi probíhalo bezpočet a ve všech se skloňovalo moje jméno. Takže děkuji.

Jan Pokorný: Nemáte zač, ale abychom byli spravedliví, tak pár týdnů po povodních jste byl také naším hostem v Radiožurnálu.

Host (Igor Němec): Jenom půl hodinu.

Jan Pokorný: Během povodní. Potom se ještě vrátíme k tomu, jestli vítáte nebo nevítáte. Zeptám se Mariána Hoška. Jak on se dívá na to, že případ se znovu otevírá pro policejní vyšetřování.

Host (Marián Hošek): Já jsem rád, že se otvírá tento případ, protože první vyšetřování skončilo vlastně neurčitě, protože bylo vlastně řečeno, že nějaká trestní odpovědnost tam byla, přesto nebylo dotaženo do konce to, že nebylo poukázáno ani mlhavě, v jaké smyslu ta trestní odpovědnost je. Takže se domnívám, že alespoň tohle to je potřeba dotáhnout do konce.

Jan Pokorný: Chybělo vám, ptám se Igora Němce, na tom minulém vyšetřování něco, nějaký konkrétní, hmatatelný výsledek?

Host (Igor Němec): Já nevím, mě jestli něco chybělo nebo nechybělo na vyšetřování, já nevím, protože já jsem nikdy nedostal k dispozici žádné závěry vyšetřování.

Jan Pokorný: Jak je to možné?

Host (Igor Němec): Nevím, asi není povinnost, já, možná, že tady pan kolega řekne, jak se dostal k těmto materiálům, mě policie žádné vyšetřování nesdělovala a výsledky nedala.

Jan Pokorný: Vy jste se ani o to nezajímal? To se vám zase nechtělo je kontaktovat?

Host (Igor Němec): Já, vyšetřování v Praze probíhá iks, já chodím jako svědek při různých soudních sporech a nikdy to nedělám.

Host (Marián Hošek): Mě zástupci tisku kontaktovali ve smyslu, že se ptali, jakým způsobem se na to dívám, takže jsem je požádal, aby mi předložili patřičné výsledky a myslím, že ty výsledky nejsou tajné, takže v tom smyslu jsem se o nich dověděl.

Jan Pokorný: Nicméně, jistě také jste něco četl o výsledcích toho prvního vyšetřování, takže máte asi na to nějaký názor.

Host (Igor Němec): Já mám zprávy poměrně přesný, tak jak je uvádí sdělovací prostředky.

Jan Pokorný: A váš názor na výsledek toho vyšetřování?

Host (Igor Němec): Podívejte se, tak můj názor na to, že pokud se, teď mluvíme teda o vyšetřování zatopení metra.

Jan Pokorný: Zatopení metra. Jen a pouze zatopení metra.

Host (Igor Němec): Jen a pouze zatopení metra. Tak jestli, jako že metro bylo zatopeno, to všichni víme a že voda tady byla zhruba dva metry vyšší, než je stoletá voda, to znamená o 2 metry víc, než metro mělo ochranné hráze. Takže konec konců i vyšetřovací komise, která se zabývá po stránce technické říkala, že nešlo zabránit tomu, aby se voda dovnitř dostala. Takže, pokud k nějakýmu šlendriánu v metru došlo, já těžko můžu posoudit ze své pozice, tak v každém případě musím říci, že ta voda, podle všech zpráv expertů, by do metra stejně přišla a paradoxně vlastně i toto všechno zakryla.

Jan Pokorný: Takže rozumím vám, že ani to znovuotevřené vyšetřování pravděpodobně podle vašeho názoru nedojde k jinému výsledku než to, které už bylo jednou...

Host (Marián Hošek): Já žádné konkrétní viníky, jestli to chcete ode mne slyšet, neznám.

Jan Pokorný: Dobře. Co o tom soudíte vy, pane Hošku?

Host (Marián Hošek): Já bych skutečně nehledal v tuto chvíli konkrétní viníky, protože to je věcí policie, ale nesouhlasím s názorem, že voda by stejně tak nebo tak do metra pronikla. Ona by pronikla jenom do určité části metra a v tom je ten podstatný rozdíl. Ta zpráva, která, kterou dělala naše magistrátní komise, nakonec poukázala, že v podstatě by se zaplavila dvacet procent metra, z toho, proti tomu, co bylo zaplaveno dnes, čili 80 procent metra bylo zaviněno šlendriánem, takže v tomhle tom smyslu je tam, jsou tam věci, které je potřeba dovyšetřit, jaký to byl šlendrián.

Jan Pokorný: Říká zastupitel Pražského magistrátu Marián Hošek z KDÚ ČSL, kromě jiného také člen oné magistrátní vyšetřovací komice. S jejím výsledky jste, pane bývalý primátore, seznámen?

Host (Igor Němec): Ano, jsem seznámen s nimi.

Jan Pokorný: A co jim říkáte, souhlasíte s tím, kam došla vyšetřovací komise magistrátu?

Host (Igor Němec): Souhlasím s tím, co, kam došla vyšetřovací komise, myslím ta zpráva je velmi kvalitní jak po stránce odborníků, kteří se jí zúčastnili, tak po stránce vlastního textu. Tady bych chtěl upozornit, že pan kolega se mýlí v jedné věci. Říkal 80, 20, ty čísla jsou pravdě ale opačná. Z 80 procent by bylo zatopeno stejně a 20 procent je na základě nějakých nesrovnalostí, které ta komise popisuje.

Host (Marián Hošek): Když se nám voda nedostane do tunelů metra, to znamená tam, kde metro jezdí, tak je zachráněna podstatná část metra a pokud se nám do tunelu dostala, tak je to skutečně chybami a ty chyby jsou tam v této zprávě definovány, byly to zejména ty nešťastné průchodky, kterými to okolo těch železobetonových vrat jako cedilo, jako cedníkem, takže ta voda pronikala tudy, kudy neměla pronikat a já si myslím, že to je dost podstatná věc a byly tam další a další chyby, které byly stavební chyby a můžeme také mluvit o organizačních chybách, jestli bylo včas zavíráno metro a podobně. Ale domnívám se, že ty stavební chyby byly v této věci podstatné.

Jan Pokorný: Připomeňme jenom, že předloni v srpnu vyřadila velká voda z provozu 17 stanic a způsobila škody kolem 7 miliard korun.

Host (Igor Němec): Mám jedno kritérium, které je kritériem nad všechny a v zahraničí určitě, pravděpodobně ne u nás a to je kolik bylo mrtvých a raněných. A přestože ve městech před námi i za námi měli mnoho raněných a mrtvých, tak my jsme neměli ani jednoho a to přesto, že jsme evakuovali větší okresní město.

Jan Pokorný: Jak se dívá Marián Hošek na práci pražského krizového štábu dva roky zpátky?

Host (Marián Hošek): Takže, když se vytrhne z kontextu jenom metro, tak tam ta obrovská škoda samozřejmě je příkladem určitého selhání, dejme tomu krizového štábu a nechci posuzovat teda odpovědnost primátora, ale nicméně v mnoha dalších aspektech se zabránilo jak škodám, tak teda životům lidí, o ztráty životu lidí, takže abychom byli objektivní, ale když se potom na to podíváme jenom z pohledu toho metra, které skutečně bylo největším vlastně poškozením, které tady v Praze máme, tak se domnívám, že tam bylo mnohé zanedbáno, právě také z pohledu krizového štábu.

Jan Pokorný: Buďte konkrétní, řekněte jednu hlavní věc.

Host (Marián Hošek): Ano, já se domnívám, že neexistoval dobrý, dobrý informační tok, protože to nebezpečí v tom metru bylo velké už několik dlouhých hodin předtím, než se metro nějakým způsobem uzavíralo a přesto se všichni domnívali, že metro je prostě nezaplavitelné a že prostě nepotřebuje nějakou zvláštní pozornost. Já si, domnívám se, že tuto informaci primátor měl dostat, že metro potřebuje zvláštní pozornost a že se mělo začít mnohem dříve uzavírat, mnohem dříve se mělo nějakým způsobem zasáhnout.

Jan Pokorný: Nechám reagovat pana Igora Němce.

Host (Igor Němec): No tak, já určitě nesouhlasím s tím, že by krizový štáb měl zodpovědnost za to, jestli bylo metro zatopeno nebo ne a řeknu, mám k tomu mnoho důvodů. Vzpomenu si doufám na několik. Tak za prvé, to by potom znamenalo, že primátor a krizový štáb je zodpovědný za smrt zvířat zoologické zahrady, za utopenou techniku ve statistickém úřadu a tak to samozřejmě není. Protože ten systém ochrany Prahy je budován zezdola. Každý má svůj povodňový plán, dokonce ze zákona povinnost ho mít a ten, na základě svého povodňového plánu funguje. V případě, že dojde k momentu, kdy už dál nestačí, tak se obrací výš a pak přichází ta figura, kterou je primátor, který má vysoké pravomoci a musí je využívat. To znamená, že pokud se neobrátí někdo z podřízených složek na to, aby se situace řešila, tak v plné kompetenci má prostě tuto záležitost řešit. Na druhou stranu nemůžu souhlasit ani s tím, že by dopravní podnik nefungoval, protože když si uvědomíme, že jsme neutopili nebo v Praze se neutopila ani jediná tramvaj, to je svým způsobem taky velká, velký úspěch.

Jan Pokorný: Už je Marián Hošek méně kritický k práci krizového štábu? Po tomhle vysvětlení?

Host (Marián Hošek): Já jsem neřekl, nemluvil o odpovědnosti konkrétně primátora, protože krizový štáb obsahuje taky představitele dopravního podniku. Pokud představitel dopravního podniku, aspoň předpokládám, že záznamu to teda nebylo patrné, kdo všechno byl přítomen na krizovém štábu, právě ty záznamy nebyly...

Host (Igor Němec): Ředitel dopravního podniku se svým náměstkem byli při každém zasedání krizového štábu.

Host (Marián Hošek): Ano, čili ty informace měly skutečně přicházet z dopravního podniku. Já jsem to myslím ne příliš jasně vyjádřil v předchozí odpovědi, takže si myslím, že dopravní podnik je ten kompetentní, který má ve své pravomoci chod metra a domnívám se, odtaď měly přicházet signály k tomu, že je potřeba uzavírat a nebo není potřeba uzavírat.

Jan Pokorný: Igor Němec má slovo.

Host (Igor Němec): No, já, možná by bylo dobré, abych popsal, jak vlastně ten krizový štáb funguje. Krizový štáb fungoval tak, že všechny složky důležité, které se, byly jeho členy, tak začínaly referátem ze své oblasti.

Jan Pokorný: Marián Hošek.

Host (Marián Hošek): Ano, ale tyto informace se nějakým způsobem zpracují pro ten krizový štáb a to zpracování informací skončí tím, že se zadají nějaké úkoly a ty úkoly se kontrolují a to už z toho patrné nebylo. Takže nebylo jasné, jestli to, co se řeklo, že by se mělo udělat na tom mostě a tam by se mělo uzavřít tohle, tam by se mělo evakuovat, jaká je zpětná vazba, stalo se a tak dále. To z těch záznamů nevyplývá, pak, potom není jasné, jestli tam byly informace a jak se s těmi informacemi nakládalo.

Jan Pokorný: Igor Němec.

Host (Igor Němec): No, na to musím říct jednu větu. Tak nakonec metro uzavřeno bylo, že jo, pane Hošku, někdo ho...

Host (Marián Hošek): Pár minut předtím...

Host (Igor Němec): Někdo ho, to znamená, že někdo ho uzavřel. Primátor to nebyl, to vím. Takže ho uzavřel ten, kdo měl tu kompetenci ho uzavřít, tak neříkejte, že ke mně chodily, mohly chodit nějaký informace, abych uzavřel metro, když ho stejně někdo uzavřel, kdo tu pravomoc měl.

Jan Pokorný: Marián Hošek.

Host (Marián Hošek): Ano, ale tím pádem přesouvá pan primátor tu odpovědnost na nižší složky, které tuto krizovou situaci řešily samostatně a podle mého názoru ji neřešily včas. Tak v tomto případě se musíme podívat asi na nižší složky a já myslím, že ta policie bude sledovat od dispečerů až po vedení metra, až po vedení dopravního podniku a tak dále, kdo jakou kompetenci měl a kdy a jak zasahoval.

Jan Pokorný: Když si na ten případ vzpomeneme, tak odstoupili loni ředitel Metra Ladislav Houdek a šéf ochranného systému metra Jiří Svoboda, takže tam osobní odpovědnost jakoby vyvozena byla, souhlasíte s tím, pane bývalý primátore?

Host (Igor Němec): Tak uváděli důvody svého odstoupení.

Jan Pokorný: Pane Hošku?

Host (Marián Hošek): Já jsem neslyšel, že by tak uváděli důvody svého odstoupení a tak se na ně ta odpovědnost nějakým způsobem nalepila sama. Není to korektní, myslím si, že v uvozovkách byli obětními beránky, i když odpovědnost za přípravu metra na podobnou situaci kupříkladu ochranného systému metra myslím, že byla zanedbaná a myslím si, že tam určitá odpovědnost samozřejmě byla docela značná.

Jan Pokorný: Já děkuji Igoru Němcovi a Mariánu Hoškovi za účast v dnešním Duelu pořadu Týden v tahu. Na shledanou.

Host (Marián Hošek): Na shledanou.

Host (Igor Němec): Na shledanou.

Situace v Iráku

Jan Pokorný: A další téma tohoto týdne. Včera to byl rok do dobytí Bagdádu koaličními jednotkami, vedenými Američany. Tento týden přitom byly v Iráku nejtěžší boje od ukončení válečných operací. Američané se stále snaží zpacifikovat převážně sunitské město Fallúdža, západně od Bagdádu. Jsou hlášeny stovky mrtvých Iráčanů. Koaliční jednotky na dalších místech Iráku, včetně Bagdádu, bojovaly navíc také s přívrženci radikálního šíitského duchovního Muktady Sadra. Podle předběžných informací bylo v tomto týdnu zabito celkem pět desítek koaličních vojáků. Bez ohledu na to, že se na mnoha místech v Iráku bojuje, snaží se obyčejní Iráčané vést normální život. Jaké to je zjišťoval v Bagdádu náš zvláštní zpravodaj Vít Pohanka.

Vít Pohanka: Procházka po bagdádských ulicích návštěvníkovi v těchto dnech nenabídne tak úplně jednoznačný obrázek. Na některých místech uvidí ulice pulzující životem, obchody se západním zbožím, internetové kavárny a restaurace, kde, zdá se, obchody docela slušně jdou. Ovšem o kousek dál najde hromady odpadků, zjevně nefunkční kanalizaci a obchody a domy se zabedněnými okny. Ekonomika v Iráku podle koaliční správy, vedené Američany, rychle ožívá, především ve velkých městech. Ani v Bagdádu toho ale nemusíte moc nachodit, abyste viděli, že pro většinu lidí není každodenní realita žádný med. No a jak se v takových podmínkách žije, o tom mi pověděl člen prozatímní irácké vládní rady, ministr kultury Mufíd Jazairi.

Host (Mufíd Jazairi): Víte, dneska více než polovina, dá se říct možná dvě třetiny obyvatelstva je bez práce. Lidé skutečně zápasí o živobytí a v takové situaci jak může někdo myslet na kulturu nebo na zábavu nebo. Jsou lidi, ano jsou, zase jiní, třeba ta třetina, jo, by taky ráda, ale mají strach. Někdo se bojí o své děti, někdo se bojí o své dcery, někdo se bojí vůbec o své auto, jo a tak dále.

Vít Pohanka: Mufíd Jazairi a po ministrovi jeden názor z ulice. Požádal jsem o něj Hišana, Jordánce, který žije už léta v Bagdádu, provozuje tady směnárnu a studoval kdysi dávno na Slovensku. Když byste srovnal, jak se žije dnes a jak se žilo předtím, než přišli Američané a Britové a další vojáci?

Projev Hišana: Předtím bylo lepší, nyní je velmi zle. Nemám práci, nemám pokoj. Elektřinu nemám, předtím bylo lepší, mnoho zločinu, nedobře pracujeme, pracujeme do šesti hodin, předtím jsme pracovali do 11 hodin v noci, nyní nemůžeme.

Vít Pohanka: Kvůli zločinnosti asi.

Projev Hišana: Okrádají lidí, kradou peníze, kradou všechno.

Vít Pohanka: Těžko se pak asi divit, že by se někteří Bagdáďané nejspíš nejraději vrátili do doby, kdy byl život jednodušší.

Vít Pohanka: Pokud vůbec potřebujete překlad, pak vězte, že tento muž nemá rád Američany a miluje Saddáma Husajna, protože je Iráčan. V každém případě není přehnané tvrzení, že svoboda pro Irák zatím v každodenním životě představuje pro většinu zdejších lidí především existenční problémy, strach ze zločinnosti, výpadky elektřiny, nefungující telefony a celkovou nejistotu, co bude zítra. Zatím na tom nic nemění optimistická prohlášení amerického správce Iráku Paula Bremera o tom, jak se ekonomika zvedá a nezaměstnaných ubývá. Satelitní televize, spousty dovezených ojetých vozů a západní zboží v nespočetných obchůdcích a stáncích v tržnicích život možná zpříjemní, ale základní problémy neřeší.

Jan Pokorný: Reportáž v iráckém Bagdádu natočil Vít Pohanka. Za chvíli budeme v Týdnu v tahu pokračovat rozhovorem. O Velikonocích se kromě jiného vracíme ke smrti a vzkříšení. Necháme o tom přemýšlet katolického kněze, profesora Tomáše Halíka.

Povídání o smrti

Jan Pokorný: K rozhovoru Týdne v tahu jsme přišli do bytu profesora Tomáše Halíka, dobrý den.

Host (Tomáš Halík): Dobrý den.

Jan Pokorný: Chci s vámi, pane profesore, mluvit na Velikonoce o smrti. Je to relevantní téma?

Host (Tomáš Halík): Jistě, je to část velikonočního poselství.

Jan Pokorný: Ukřižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání jako by v sobě obsahovalo pozemskou beznaděj a věčnou naději. Myslíte si, že smrt je hezké slovo?

Host (Tomáš Halík): Tak, smrt je jistě slovo, které budí nejrůznější emoce a ty emoce jsou především negativní. Člověk si vzpomíná na bolestný odchod svých blízkých, i myšlenka na jeho vlastní smrt ho málokdy uklidňuje, spíš znepokojuje. Samozřejmě to souvisí s jeho celkovou životní filosofií.

Jan Pokorný: Když bych použil jednoho hebrejského přísloví, tak zní, začni přemýšlet o smrti a nebudeš si jist životem. Myslíte si, že je to platné rčení?

Host (Tomáš Halík): Já myslím, že tuhle tu větu je třeba nejdřív vyložit a pochopit a pokud jsem se zabýval židovským myšlením, tak bych rozuměl téhle té větě spíš pozitivně. To, že je člověk zbaven svých povrchních jistot je šance. Je dobré si nebýt jist životem a nebýt si povrchně jist žádnými věcmi a já myslím, že to koresponduje i s takovou zkušeností, kterou prodělala už řada lidí, kteří byli nějak vykloněni do té černé jámy smrti, kteří prožili třeba klinickou smrt nebo ten takzvaný Lazrův syndrom, tak to jsou lidé, u nichž se zpravidla radikálně změnil jejich vztah k životu. Zmizela taková ta neproblematická srozuměnost s životem, chápou život jako něco nesamozřejmého, přestali se většinou bát smrti, ale začli chápat život jako jedinečnou šanci, jako veliký dar a většinou se snažili svůj život žít intenzivněji, ne v tom smyslu, urvi, co můžeš, ale spíš nauč se, co můžeš a snaž se žít nejenom pro sebe, ale taky pro druhé lidi.

Jan Pokorný: Lidé přemýšlejí o smrti, až když začnou mít třeba zdravotní problémy. Jakkoliv je to přirozené, není to pozdě?

Host (Tomáš Halík): Určitě je to pozdě. Řecký filosof Epikur řekl, nemusíme myslet na smrt, protože když je smrt, tak nejsme my a když jsme my, tak není smrt. Ale to je myslím dost povrchní pohled, i když mnoho lidí to dneska sdílí, protože ta smrt je nějak přítomná v našem životě. Setkáváme se s ní takřka na každém kroku a to nemluvím jenom o té banalizaci smrti v dnešních akčních filmech a podobné rádoby zábavné kultuře.

Jan Pokorný: Jaká je to ta smrt z té obrazovky?

Host (Tomáš Halík): Já bych řekl, že je to takový pokus tu smrt zbanalizovat. Víte, to je něco, jako když se pachatel instinktivně a obsesivně vrací na místo činu, tak člověk, když ho něco znepokojuje, tak zároveň ho to ale přitahuje a nemůže se toho zbavit.

Jan Pokorný: Je to ale skutečně pro většinu lidí jediná forma smrti tahle ta mediální, s kterou se setkávají, když potom jejich příbuzní, bližní odcházejí z tohoto světa, tak odchází zpravidla někde v neosobní nemocnici, za jakousi zástěnou a jen málokdo je drží za ruku.

Host (Tomáš Halík): Když člověk tuto důležitou část lidské existence vytěsňuje, strká ji za ten nemocniční paraván, tak samozřejmě se tím také o něco ochuzuje. Já jsem směl být svědkem smrti mé maminky, to byla hodina, které jsem se celý život velmi obával a ona to byla hodina vlastně velká, hluboká a svým způsobem krásná.

Jan Pokorný: Někdo možná řekne, no jo, on je to katolický kněz, který je vlastně na tenhle okamžik připraven, on věří v Ježíše Krista, věří v posmrtný život, takže nemá nějakých větších problémů být v posledních hodinách s umírajícím.

Host (Tomáš Halík): Víte, to je a není pravda. Protože na jedné straně samozřejmě, že víra člověku pomáhá tyhle ty věci zpracovat, ale není to tak, že bychom měli předem připravenou nějakou formulku, která nám v té chvíli pomůže. Tam je člověk vždycky znovu postaven před tím, jaká je ta jeho víra a nevíra. A to je něco jiného, než jaksi pouhé náboženské přesvědčení, to je určitý směr, vlastně celého jeho života. Víte, já si pamatuju, že jsem si kdysi dělal taková duchovní cvičení v lese, v samotě a součástí těch duchovních cvičení je také taková vnitřní příprava na smrt. A tak jsem si to všecko promeditoval a šel jsem spát s takovou myšlenkou, že tedy jsem akceptoval tu svoji vlastní smrtelnost a jsem na to jaksi filosoficky a nábožensky připraven a po několika hodinách jsem se probudil se strašnými křečemi v břiše, měl jsem pocit, že jsem se otrávil houbami, které jsem tam požíval a najednou ty jistoty, který jsem před tím dosáhl, byly pryč a já jsem se potil a musel jsem se samozřejmě s tím vyrovnávat znovu. Takže nelze říci, že věřící člověk má jaksi předem připraveny všechny odpovědi. My je vždycky znovu musíme hledat a zase naopak. Ten člověk, který se deklaruje jako nevěřící, víte tváří v tvář smrti spadnou všechny možné ateistické ideologie a člověk musí sestoupit trošku hloubějš a myslím si, že se tam někdy otevře víra, nejenom jako prostě nějaké pevné přesvědčení, jak to bude, ale taková naděje, která je uložena někde hluboko v člověku a kterou žádné teorie nemohou, žádné vědecké teorie prostě nemohou zničit. Víte, před tím tajemstvím smrti jsme všichni věřící. Nikdo nemáme jaksi tu vědomost o tom, jak to tam bude a rozlišujeme se na ty, kteří věřili třeba těm Kristovým slovům, že smrtí život nekončí a na ty, kteří věří, že po té smrti nic nebude. Já si vzpomínám na takovou hezkou scénku v jedné hře. Je inscenován rozhovor mezi dvojčaty, které jsou v mateřském lůně. A tam si říkají, ten jeden říká. No, já mám takový pocit, víš až se po tom porodu, že tam možná budeme chodit po nožičkách a možná budeme normálně jíst. A ten druhý mu říká, prosím tě, to je nesmysl. To je nedokázané. Tím porodem všechno končí, vždyť se nikdo nevrátil zpátky. To jsou takové iluze, jak by to bylo možné. A ten druhý říká, no víš, tak je to jistě otázka víry, ale já stejně myslím, že tím porodem to nekončí a máma se o nás postará. A ten druhý mu říká, prosím tě, ty věříš na mámu? Vždyť mámu nikdo nikdy neviděl. A ten říká, no víš, máma je tady všude. A když se ztišíme, tak ji někdy uslyšíš, jak zpívá.

Zlínští hokejisté první

A další událost takřka již uplynulého týdne. Ve čtvrtek večer začal Zlín bouřit radostí. Hokejisté a jejich příznivci se stali mistry dalšího ročníku naší nejvyšší hokejové soutěže. Nejen k tomu se vrací sportovní reportér Filip Šedivý.

Redaktor (Filip Šedivý): Troufám si tvrdit, že před sezónou by si na Zlín, jako vítěze Tip Sport extra ligy nevsadil nikdo.

Host (Martin Hosták): U mě nekandidoval Zlín. Musím se přiznat, že to je pro mě velký překvapení před sezónou, tipoval bych ji samozřejmě do Play off, ten kádr trošku už stabilizovali po loňsku a posílili, ale na titul bych ji asi netipoval.

Redaktor (Filip Šedivý): Přiznal bez mučení Martin Hosták, bývalý hokejový reprezentant a dnes televizní spolukomentátor. Před rokem se totiž Hamé krčilo až na 13. místě tabulky. Před touto sezónou vsadilo na Slováky. Především trenéra Ernesta Bokroše a brankáře Igora Mulína. Přitom angažmá v české nejvyšší soutěži se ještě žádnému kouči ani gólmanovi od našich bývalých federálních partnerů před nimi nepovedlo. Zlín neměl nejnabitější kádr, nejvyšší rozpočet, nejmodernější halu, nejlepší fanoušky. Přesto v Play off exceloval. V čem bylo jeho kouzlo? Podle dalšího hokejového odborníka a bývalého trenéra Liberce Josefa Jandače?

Host (Josef Jandač): Hlavně ta loňská sezóna je nastartovala, kdy prostě po tom neúspěchu ty hráči trošičku začnou přistupovat k tomu hokeji nebo k tý svý práci asi jinak a vzhledem k tomu, že prostě ta sezóna se nepovedla, tak ta další sezóna asi může být jenom lepší a posily na postu gólmana, potom návrat Lešky a samozřejmě hráči zkušení, kteří v tý sezóně hráli, tak prostě odváděli stabilní výkony a si myslím, že to druhý místo po tý základní části jim dávalo určitý i šance do toho Play offu nebo to sebevědomí hráčů samozřejmě vzrostlo a stabilní výkonnost první pětky a téměř bez zranění. To si myslím, že to byly takový ty rozhodující faktory pro to, že si Zlín uhrál ten titul.

Redaktor (Filip Šedivý): A Martin Hosták k řečenému dodává.

Host (Martin Hosták): A hlavně měli vynikající dvojici gólmanů a to asi základ všeho.

Redaktor (Filip Šedivý): Pochválil Hosták Murína s Altrichtrem. Ve výborném světle se prezentovala také Slávia. Obhájce titulu začal sezónu katastrofálně, šesti zápasy bez výhry, ale nakonec došel až do finále. Dvakrát obrátil nepříznivě se vyvíjející série a kouč Vladimír Růžička skvěle zvládl především roli psychologa při sedmých zápasech se Znojmem i Spartou. Ve finále se Slávia přemístila do nové Sazka Arény, kde ale neměla takovou diváckou podporu a hlavně se hrálo na podstatě větším kluzišti, než které je v Edenu. Bylo tedy rozhodnutí využít Sazka Arénu ze strany Slávistů chybou?

Host (Martin Hosták): Tohle se těžko posuzuje. Myslím si, že je to neovlivnilo až zas tak moc, protože i v tý sérii se Spartou vlastně prohráli dva zápasy doma, že jo. Takže bych to neviděl jako tak úplně rozhodující v tomhle tom. Možná, co bylo důležitější je, že přece jen Zlín měl chvilku víc času na odpočinek a rehabilitaci po těch semifinálovejch bitvách. Že to spíš rozhodlo, že Slávia přece jenom neměla tak širokej kádr, aby měla dost sil na ten poslední krok.

Redaktor (Filip Šedivý): Na Play off 11. ročníku hokejové Extra ligy se bude vzpomínat jako na nejvyrovnanější v historii. 4 ze sedmi sérií došly až do rozhodujícího sedmého utkání a také první, ve které vítěz základní části vypadl už ve čtvrtfinále. Pardubice nestačily na Plzeň a titulu se nepřiblížil ani druhý z největších favoritů, Sparta. Co jim oproti Zlínu nebo Slávii chybělo? Odpovídá Martin Hosták.

Host (Martin Hosták): Pardubicím chyběla semknutost a vůle celýho mužstvo jít za stejným cílem, porvat se o to a Spartě možná chybělo trošku štěstí v tý bitvě se Slávií, tam vlastně nastřelili tyčku, takže tam to bylo hodně o náhodě, o štěstí, jak to bejvá v Play off, tam rozhodujou maličkosti. Těžko u Sparty hledat nějakou konkrétní příčinu. U těch Pardubic si myslím, že to nebyla jednotka, četa borců, který jdou za stejným cílem, možná, že jim trošku chyběla tahle ta semknutost kádrů, kterou třeba Zlín měl. Tam opravdu asi nešlo o to, kdo ty góly dá a kdo bude bojovat a všichni makali naplno.

Redaktor (Filip Šedivý): A proto se z prvního mistrovského titulu v 75.historii klubu radují hokejisté zlínského HC Hamé určitě i teď a určitě ještě dlouho budou.

Jan Pokorný: O novém mistru hokejové Extra ligy přemýšlel Filip Šedivý.

Pravidelný sobotní fejeton

Jan Pokorný: Ohlédli jsme se za některými událostmi 15. týdne roku 2004. Jan Pokorný na rozloučenou ještě požádal Ivana Hofmana, aby se také svým způsobem vyrovnal s tím, co tento týden přinesl.

Ivan Hoffman: "Abychom náhodou nepropadli marné naději, že 1. květnem dojdou bezezbytku naplnění naše sny o podílu na prosperitě bez hranic, jali se analytici šířit paniku. Jsme prý zadluženi, společně a nad to každý zvlášť. A 1. květen nic nezmění na splatnosti pohledávek. O pečených kuřatech, padajících shůry do úst si buďto máme nechat zdát a nebo si jich užívat s vědomím, že nám budou připsána na účet. Neboť každá legrace něco stojí, nic není zadarmo, bez peněz do hospody nelez a tak dále.

Průměrná česká rodina už bankám dluží 90 tisíc, za posledních 11 let úvěry vzrostly o 356 procent a nerychleji, meziročně o 30 procent, rostou ty spotřebitelské. Ratingová agentura Standard & Poorďs nám pak při pohledu na vývoj českého státního dluhu a nechuti k důchodové reformě slibuje Argentinu. Jenomže, život na dluh je moderní a nejsme sami, kdo si říká, že peníze byly a budou, zatímco my nebudeme.

Půjčovat si je trend, nyní je prý čas na první jarní úvěry, říkají to bankéři a ti o penězích věcí všechno. A pak. Kdybychom si polepšili, přestali kupovat věci, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, podřezali bychom si pod sebou větev. Zkolabovala by ekonomika, vypařila by se pracovní místa a nakonec by chybělo na dávky a důchody. Říkají to ekonomové, kteří o ekonomice vědí všechno.

Takovému alibi lze stěží odolat. Budoucnost zdá se patřit dlužníkům, pokud jim nepatří už přítomnost. Příklady? Třeba ta Sazka Aréna, postavená na dluh. Pře prezident a senátoři, kteří nám dluží fungující Ústavní soud. Také Iráčané, kteří dluží vidět za osvobození, či osvoboditel Bush, který dluží Američanům vysvětlení, co dál. Takovým neodolatelným dlužníkům s našimi banálními půjčkami, úvěry a leasingy nesaháme ani po kotníky."

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.