Zlatá horečka v brazilském Minas Gerais

Když se řekne Brazílie, lidé si obvykle představí tropy, karneval, dlouhé pláže nebo pralesy. Podíváme se do vnitrozemí, do Minas Gerais, do dolů, kde svého času vypukla zlatá horečka.

Jistý mulat, který patřil k výpravě průzkumníků, dostal během pochodu žízeň. Seběhl proto k potůčku pojmenovanému Tripui, aby se napil, a přitom sebral pár kousků podivného černého kovu. Ukázalo se, že je to zlato a že ho černý minerál obsahuje mimořádně mnoho.

Bohužel si mulat nepamatoval, kde potůček byl. Vzpomínal jen na podivný tvar skály. Ukázalo se, že je to hora, které indiáni říkali Itacolomi - kamenné dítě. U velké skály byla malá - dítě té první. V té době zkoumali oblast takzvaní Bandeirantes - praporčíci. Když roku 1698 zázračné místo našli, vypadalo to, že objevili El Dorado. V horách byly skutečně nevídané zásoby zlata.

Zpráva se rozkřikla spolu s příběhy lidí, z kterých se během jednoho dne stali boháči, ale také těch, kteří v pustině uvázli a zahynuli v horách hladem. Lidé se do Minas hrnuli, vypuklo šílenství. Vojáci a funkcionáři opouštěli svá místa, mniši prchali z klášterů a černí otroci z Bahie. Více než jinde zde platilo právo silnějšího - kradlo se, zabíjelo, vypalovalo.

V dolech pracovali většinou otroci dovlečení z Afriky. Kolem roku 1740 byl do Brazílie odvlečen celý kmen i s náčelníkem. Už během plavby si portugalští otrokáři všimli jeho autority i vlivu, který měl na spoluvězně. Pojmenovali ho Chico Rei. Byl prodán na práci ve zlatých dolech.

Pět let skrýval zlatý prach a šupiny - na těle, ve vlasech. Nashromáždil dostatek zlata, aby mohl vykoupit svého syna a později i sebe sama. Společně pak vysvobodili celý kmen. Podařilo se jim dokonce koupit bohatý zlatý důl Encardideiru a výtěžky posloužily k vykoupení dalších otroků. Chico Rei se stal skutečným králem. V Ouro Preto si držel dvůr a na africké svátky oblékal tradiční roucho.

Z černých otroků se stali oddaní křesťané. Postavili si dokonce vlastní chrám, v jehož křtitelnici si myli vlasy (posypané zlatým prachem), ruce (zlato ukrývali za nehty) a ústa (zlato skryté ve vykotlaných zubech). Svatá Ifigenie se stala jedním z nejkrásnějších a nejbohatších barokních chrámů v Minas Gerais.

Ale jakmile se portugalský král Dom Pedro dozvěděl, co se černým v Ouro Preto podařilo, rychle právo otroků na vlastní vykoupení zrušil. A tak to zůstalo až do roku 1888, kdy bylo otroctví zrušeno i v Brazílii.

mapa
Zvětšit mapu: Brazilské město Ouro Preto
autor: paj
Spustit audio