Zlatá česká MHD

Když jsem byl poprvé v Madridu, spolehlivě jsem se metrem dostal, kam jsem chtěl. Ani v Paříži jsem jako turista v podzemním labyrintu příliš nebloudil. V Bruselu žiji už 2 roky a ještě jsem nepřišel na to, podle jakého zvláštního systému tady městská doprava vlastně funguje. Linky podzemní dráhy naštěstí svůj směr nemění. Při cestách povrchovou dopravou však stále často tápu a nevěřícně kroutím hlavou.

Už jsem si zvykl, že tramvajové linky začínají čísly 3 a 4, pak nastává propast a objevuje se až číslo 19. Na to pak navazují třeba linky číslo 25, 39, 81 nebo 97. Prostor mezi nimi vyplňují čísla autobusů. Kdo si má pamatovat, co je tramvaj a co autobus, když jdou v neuspořádané řadě za sebou a ještě jsou mezi nimi díry jako noty na buben?

Tento zmatek v označení jednotlivých spojů jsem už přestal vnímat. Snažím se používat několik známých spojů a ostatní ignoruji, ostatně jako většina Bruselanů. Proto také asi raději jezdí auty, než aby řešili, čím se kam dostanou.

Zajásal jsem nad vymožeností – pomocí SMS si můžete zjistit, kdy žádaný spoj přijede do zastávky. Zarazil mě však dovětek v textové zprávě, který říkal, že se jedná o „temps theoretique“, tedy teoreticky předpokládaný čas příjezdu.

Záhy jsem zjistil, že tramvaje a autobusy nesleduje žádná družice a nevypočítává podle jejich aktuální polohy čas příjezdu do stanice. Jen nějaký chytrý program kdesi v centrále rozesílá na mobilní telefony čas zbývající do příjezdu podle jízdního řádu. Tuto informaci si však mohu stejně dobře zjistit, když se podívám do jízdního řádu na zastávce.

Nalomenou víru ve schopnost bruselské hromadné dopravy fungovat jako služba pro cestující a ne jako špunt v auty zaplněných ulicích málem spravila novinka, se kterou přišel dopravní podnik. Jde o možnost dobíjení čipových tramvajenek přes internet a nestát fronty u okének nebo dobíjecích automatů a zaplatit pěkně v klidu z domova.

Už od srpna mě reklamy s usměvavými dívkami a rozpustilým školákem u zastávek přesvědčovaly, že to mám zkusit. Zkusil jsem, zaregistroval se, dostal přístupový kód a poslal údaje z platební karty. Tramvajenka se mi však nechtěla nabít hned od dne, za který jsem platil. Až dole na stránce jsem objevil upozornění, že přes internet můžu koupit předplatné minimálně s týdenním předstihem. Tomu tedy říkám služba on-line po belgicku.

Pavel Novák, Český rozhlas, Brusel