Živá fasáda: dům v polské Kazimierzi dodnes nese důkaz o sporu dvou bratrů ze sedmnáctého století

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Řeči fasád už dnes nerozumíme, ale v polské Kazimierzi dovedou číst minimálně jeden příběh
0:00
/
0:00

Dnešní moderní fasády domů jakoby ztratily schopnost vyprávět a jen tak majestátně mlčí. To dřív prý domy uměly mluvit – tuto schopnost měly přinejmenším v epoše renesance. Jejich architektura se nám líbí stále, ale řeči fasád už dnes moc nerozumíme. V polském městečku Kazimierz Dolny se najdou lidé, kteří ji umějí přeložit.

Domy na Kazimierzském rynku už několik století naslouchají zvonům z nedalekého farního kostela svatého Jana Křtitele. Shlížejí na davy obdivovatelů manýristické architektury pozdní, tzv. lublinské renesance.

Paradox nerozlučných fasád

Pozorují celé to hemžení, radosti nebo častěji strasti zdejšího obyvatelstva, které až do holokaustu tvořili polští katolíci a polští židé. O lidech tyto dva domy vědí své a vyprávějí o tom i na svých zdánlivě bratrsky spojených a na první pohled nerozlučných fasádách. Proč zdánlivě – to mi vysvětlil místní historik Oskar Kosowski.

Místní historik Oskar Kosowski dokáže vzkazy na fasádě číst

Právě tyto dva činžovní domy postavili bratři Przybylové, kteří mezi sebou soupeřili. To my, Poláci máme moc rádi – hlavně v rodině. Bratři Przybylové se hádali celý život. Po levé straně vidíte Mikuláše a vedle jeho bratra Kryštofa. Celá fasáda je takovým poselstvím místním lidem. Všechno, co na ní vidíte, můžeme nazvat Facebookem sedmnáctého století,“ usmívá se.

Celoživotní spor o pár centimetrů

Přestože bratři Mikuláš a Kryštof dostali jména podle velkých světců, příklad si z nich moc nebrali.

Čtěte také

Jejich konflikt začal tím, že po otci zdědili velký pozemek, který si měli spravedlivě rozdělit. Podělili se tak, že Kryštof získal dojem, jakoby se ho bratr pokusil připravit o 34 centimetrů toho pozemku. A tak se o to přeli několik let a pozemek zůstával ležet ladem. Až Kryštof musel obchodně odplout po Visle do Gdaňsku – dohlédnout na prodej obilí a podepsat nové smlouvy. Nechal pozemek pozemkem, naložil lodě a odplul,“ vypráví Oskar.

I v dalekém Gdaňsku ale Kryštofa dostihly zvěsti, že jeho bratr využil situace a začal na pozemku stavět dům. Okamžitě se proto do Kazimerze vrátil.

Po návratu s bratrem ani nepromluvil a okamžitě začal stavět svůj dům, doslova nalepený na bratrův. Po soupeření zůstal na fasádě důkaz: Kryštof rychle dohnal stavbu sousedního domu a nad prvním patrem ji dokonce předehnal. Atika přesahuje do sousedního domu přesně o oněch 34 centimetrů, o které měl Mikuláš Kryštofa připravit,“ ukazuje mi historik Kosowski.

Kdo s koho

Mikuláš ovšem s podrazem počítal, zvedl budovu ještě o jedno patro a získal zpět své 34 centimetry. Pak už se bratři soudili dlouhých jednadvacet let, a kdyby Mikuláš neumřel, spor by skončil až u Královského soudu v Krakově,“ pokračuje historik.

Soupeření v rodině máme my Poláci moc rádi, nešetří sarkasmem historik Kosowski

Předtím ale se ale souboj bratrů Przybylů propsal na spojené fasády jejich domů. Bratři se opravdu nešetřili a zveřejnili na nich i intimní podrobnosti.

V prostředním okně máme dívku, která se dívá na svého partnera a pokynutím ruky mu dává najevo: Tady jsem! Nemluv s tou sousedkou z okna! Vypadá to, že partner má spíš zájem o tu sousedku a ona k němu nezůstává chladná. Mikulášova manželka totiž nemohla mít děti,“ vysvětluje Oskar.

Vzkazy pro kolemjdoucí

Jakmile obyvatelé městečka uviděli tento výjev na fasádě, okamžitě jim došlo, že Kryštof chodí na rande s manželkou svého bratra Mikuláše. Lidi mu začali rýt do fasády různé komentáře, jako dnes na sociálních sítích, a dávali mu najevo, že je paroháčem,“ dodává Oskar.

To co dnes obdivujeme jako renesanční ozdoby ve své době sloužilo jako sociální síť se vzkazy a komentáři

Mikuláš prý nelenil a na fasádě umístil stylizovaná zrcadla a větvičky, aby se posměváčci podívali sami sobě do tváře a zametli si před vlastním prahem. Domy v Kazimierzi nám připomínají, že lidé se zas tak moc nemění.

autoři: Martin Dorazín ,
Spustit audio

Související