Zemřela spisovatelka Ludmila Vaňková. Připomeňte si ji v posledním rozhovoru na Radiožurnálu

Český historický román, který tady má tu dávnou tradici, vždy patřil k tomu nejčtenějšímu žánru. Proč to podle vás je?

Těžko říct, ale možná je to proto, že náš národ je poměrně malý, takže si snad ještě pořád váží svých dějin. Narážím na to, že mnoho lidí už tedy mnoho věcí vůbec neví, ale přece jen se mezi námi najde dost lidí, kteří se o to zajímají. A já se snažím skutečně poctivě vypovídat pravdivě o minulosti. Samozřejmě si musím – je to román – věci domýšlet, ale nikdy si nevymýšlím něco, co by bylo v rozporu se skutečností, kterou se mohu nějakým způsobem dovědět.

Pojďme si alespoň chviličku povídat o Karlovi IV. Zajímalo by mě, jestli byl skutečně tak mazaný vyjednavač...?

Román Ludmily Vaňkové o Karlu IV.|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

To nepochybně byl, ale musím říci, že jako diplomata bych už označila jeho otce Jana Lucemburského. To měl zděděné, tuto vlastnost. Ten se vytočil z tak složitých situací jako snad nikdo. Stát se římským králem byl tehdy nesplněný sen řady českých králů. Svého času byl v podobné situaci ještě Přemysl Otakar II. Ten se také jednou ocitl mezi kandidáty na volbu římského krále. Potom tedy to urval Rudolf Habsburský, čímž vlastně na dlouhou dobu ovlivnil naše dějiny.

Karlovy čtyři manželky, to je také asi velmi oblíbené téma. Když chodíte na post debaty se svými čtenáři a posluchači. Jako spisovatelka musíte popsat každý ten vztah, každou tu ženu. Jak se ve skutečnosti Karlovy manželky od sebe lišily a dá se to nějak zjistit?

To se nedá moc zjišťovat. Tam už musí zapracovat poněkud fantazie a hlavně psychologie. Pochopitelně Karel byl daný, a i když to byla osobnost mnohostranná, tak přece jen byl to pořád týž muž. Ale není příliš pravděpodobné, že by všechny jeho ženy byly stejné nebo že by s nimi měl stejný vztah. Podle okolností, které provázely jeho různá manželství, jsem tedy musela soudit na to, jaká asi ta která žena byla a co pro něj mohla znamenat.

Anně Falcké jsem přisoudila pád z koně a teď se to objevuje jako oficiální verze.
Ludmila Vaňková

Blanku z Valois si bral, když mu bylo asi devět let. To byl sňatek smluvený mezi rodiči. Vyrůstali spolu vlastně potom nějakou dobu, čili byl to takový vztah už z dětského kamarádství, který patrně nebyl provázen nějakou zvláštní vášnivou láskou, ale měli se nepochybně velmi rádi. Když Blanka zemřela, oženil se s Annou Falckou, dcerou rýnského falckraběte. To pro mě byl takový tip, velký risk. Musela jsem si ji vymyslet. Zdálo se mi, že mohla být velmi panovačná. Nevím, jestli skutečně byla. Já jsem jí tuto vlastnost přisoudila a vztah mezi nimi jsem popsala jako vztah dvou soupeřů.

Anna Falcká poměrně brzy zemřela. Není známo jak. Já jsem jí přisoudila pád z koně. A musím říct, že se to teď objevuje jako oficiální verze.

Často cestujete a cestujete taky časem. Do kterého období byste se chtěla podívat – se kterým panovníkem či panovnicí byste chtěla mluvit? A co byste mu řekla nebo za co byste ho pokárala?

Nevím, jestli bych měla právo nějakého panovníka kárat, to za prvé. A za druhé, i když musím říct, že nejsem zrovna nadšená současným stavem světa, tak jako žena bych určitě v jiné době vůbec nechtěla žít. Stejně tak jako bych teď nechtěl žít v nějaké muslimské zemi.