Od čtenářů jsem dostal nakládačku. Už jsem ale neměl kde brát, obhajuje Evžen Boček konec Aristokratky

Máte rád silvestrovské oslavy?

Mně jsou silvestrovské oslavy úplně jedno. Neúčastním se jich už nějakých 30 let. Na zámku mám klid a nevím o tom. V deset hodin jdu spát.

Čtěte také

Jak vypadal běžný život na zámku, zjistíte v Miloticích, kde je kastelánem autor Poslední aristokratky

Zámku Milotice se přezdívá perla jihovýchodní Moravy. Jak to tam vypadá v zimě?

V zimě je tam pořádná zima. Ale taky šrumec. Už pátým nebo šestým rokem provádíme během zimy rekonstrukci oken, která se nedá dělat během sezony. Na zámku jsou tedy během zimy všemožní řemeslníci, kteří usilovně pracují, abychom mohli o Velikonocích otevřít. Na další roky máme naplánovanou opravu štukových stropů, se kterou jsme začali už loni v listopadu.

Knižní sága o trampotách emigrantské rodiny Kostků s provozem zděděného zchátralého zámku se stala fenoménem současné humoristické literatury. Prodeje dosáhly půl milionu výtisků a vznikly taky úspěšné filmové a divadelní adaptace. Ještě jste se Aristokratky nepřesytil? Původně jste osmý díl už psát nechtěl, končit jste chtěl šestým...

Už několik let jsem měl v hlavě myšlenku, že si pro někoho přijde smrt. Pořád jsem se k tomu vracel, dlouho mi to zrálo. Nakonec jsem začal něco psát, měl jsem rozepsanou verzi, kde kastelán leží na smrtelné posteli. Pak mi ale do toho znovu vstoupila Aristokratka. Už v říjnu mi ale bylo jasné, že nemá vyjít ani jedno. Od čtenářů jsem dostal takovou nakládačku, že jsem se z toho vlastně zhroutil.

Čtenáři čekali něco jiného?

Ty úplně první ohlasy pro mě byly nepoužitelné. Nedokázal jsem si z nich nic vzít. Bylo to jen samé ‚odpad, hnůj, hrůza, děs‘. Úplně mě to položilo, lexaurin jsem chroupal jako křupky. Pak mi jedna paní napsala, že Aristokratky miluje, všem je kupuje a doporučuje, ale tu poslední by prý doporučila leda Hitlerovi. Čtenáři zkrátka čekali, že to bude pokračovat dál ve stejném duchu.

Čtěte také

Většina návštěvníků je slušných, do knihy si vyberu jen ty 3 % debilů, směje se kastelán a autor románu Poslední aristokratka

Podle mě se ale duch série nezměnil. Pořád to tam je, jen to už nejsou deníkové zápisy. Má to formu dialogu, skoro divadelní hry. Někteří čtenáři chtěli, aby se příběh dál rozvíjel, aby měl Max děti a série pokračovala.„To už ale nešlo. Věděl jsem, že už nemám kde brát.

Aristokratka na smrtelné pohovce je tedy definitivně závěrečným dílem?

Ano, to určitě je.

Co vás v posledním díle vedlo ke změně vypravěčské formy?

Pokud to shrnu, tak prvních šest dílů jsou deníky. Sedmý díl je prolog k celé sérii, je to v podstatě román nebo románová koláž. A osmý díl si o formu řekl sám. Děj se totiž odehrává během hodiny a půl, což vyloučilo klasické vyprávění. Výsledkem je text blízký divadelní hře.

V audioverzi poprvé společně zazní šest hlasů. Vedle Veroniky Kubařové vedou dialogy i Zuzana Slavíková, Naďa Konvalinková, Otakar Brousek, Veronika Lazorčáková a Tereza Rumlová. Jak jste s výsledkem spokojen?

Já jsem s ním velmi spokojený. Možná to nakonec mělo vyjít jen jako audiokniha...

Komu jsou určeny kostýmové prohlídky na zámku Milotice? A musí být spisovatel nutně introvert? Poslechněte si celý rozhovor.