Správná výslovnost je v hlavě, nikoliv v ústech, vysvětluje lektorka češtiny pro cizince

Co je pro cizince na češtině to nejtěžší?

Kupa věcí, kterou se musí naučit – neuvěřitelně složitý gramatický systém, syntax, tedy způsob, jakým skládáte větu, neuvěřitelně široká slovní zásoba, která zahrnuje obrovské množství slov a synonym na nejrůznější významy. A tohle všechno pohltí pozornost nejenom lidí, kteří se češtinu učí, ale také lidí, kteří češtinu učí, tedy učitelů a lektorů natolik, že se výslovnosti nevěnují tolik, kolik by bylo potřeba, případně se jí nevěnují vůbec. A třeba také nevědí, jak by se jí věnovat měli.

Čtěte také

Vyprávění není jen umění. Spojuje generace doma i napříč kontinenty, říká lektor tvůrčího psaní René Nekuda

V čem spočívá Výslovnostní studio, které jste založila?

Důvod, proč studio vzniklo, je ten, že výslovnosti se během procesu výuky češtiny věnuje nejmenší pozornost. A my Češi, kteří se třeba učíme jiný jazyk, máme pocit, že výslovnost tak důležitá není. Jenže když nerodilý mluvčí v Česku bydlí třeba dvacet let, tak stále má přízvuk. Tito lidé, kteří zde dlouhodobě žijí, se už považují za Čechy, ale stále jsou okolím vnímáni jako cizí, jako někdo, kdo do společnosti úplně nepatří.

To pro konkrétní lidi může být zraňující, může to vytvářet pocit vyčleněnosti. Takže pro tyto lidi, kteří většinou češtinu mají technicky naučenou lépe než každý druhý rodilý mluvčí, kterého bychom odchytli na ulici, často potřebují překročit bariéru přízvuku k tomu, aby byli českou společností plně uznání. Kupodivu se výslovnosti věnuje velmi málo lidí. Hlavní myšlenkou Výslovnostního studia bylo vytvořit bezpečný prostor pro ty, kteří chtějí se svým přízvukem pracovat, posunout na vyšší úroveň nebo se ho úplně zbavit.

Jak důležitý je hudební sluch?  

Panuje velmi rozšířená fáma, která tvrdí, že čím lepší máte hudební sluch, tím jednodušší je pro vás naučit se správně vyslovovat, nicméně z 95 procent je tato fáma zcela mylná. To, že máte hudební sluch ještě neznamená, že dokážete vnímat příslušný počet hlásek v konkrétním jazyce, že dokážete vnímat rozdíly mezi konkrétními hláskami, že dokážete hlásku správně vytvořit.

Nejtěžší na češtině není gramatika, ale to, čemu se skoro nikdo nevěnuje – výslovnost

Pokud nemáte hudební sluch, tak to není překážkou k tomu, abyste se naučil správně vyslovovat nebo si získal správný přízvuk v jakémkoliv jazyce, protože to, co budete potřebovat, je správné porozumění tomu, jakým způsobem výslovnost jednotlivých hlásek funguje, správné porozumění tomu, kde a jakým způsobem máte vytvářet přízvuk, případně další prvky, které jsou pro vyznění jazyka elementárně důležité.

Mění se přízvuk v čase s používáním sociálních sítí a videí?

Mluvíme jinak než dřív, mizí uvědomění si ortoepické normy, souvisí to s tím, že dnes jenom když si otevřete YouTube, tak si můžete vybrat, koho si poslechnete, z jakéhokoliv regionu, v jakémkoliv věku a jakkoliv rétoricky zdatného. Nejrůznějších forem češtiny, přízvuků a stylů mluvy můžete za jediný den zaslechnout nespočetné množství.

Meníčko, tofíčko...

Co si myslíte o přechylování ženských příjmení v češtině?

Čtěte také

„Čeština je těžký jazyk, ale nelituji.“ Francouzští studenti v Dijonu si češtinu pochvalují, zaujal je i Pejsek a kočička

To je pekelně náročné téma k diskuzi, zkusím prezentovat můj lingvistický pohled, nikoliv feministický. Přechylování příjmení v češtině má svou jazykovou podstatu – Češi a všichni rodilí mluvčí češtiny projevujeme obrovskou tendenci a potřebu skloňovat všechno, s čím přijdeme do styku. Svědčí o tom příklady přejatých slov jako menu, tofu, kupé. Místo kupé řeknete, že sedíte v kupéčku, požádáte si o meníčo a místo tofu vám v restauraci nabídnou tofíčko.

A děláme to proto, abychom slova mohli skloňovat a lépe začlenit do systému české syntaxe. A to stejné se děje s ženskými příjmeními, nejsme schopni skloňovat ženské příjmení, které nekončí na samohlásku. A to nám může vadit. Vnímáme to podobně jako kupé – pohodlněji se cítíme, když řekneme, že sedíme ve stejném kupéčku než v kupé. Proto nám bude pohodlnější, když na vrátnici oznámíme, že jdeme za paní Romanovou místo za paní Romanov, máme pocit lépe seskládané věty. Právě proto se jako lingvista musím přechylování českých příjmení zastat.

Jak zní čeština cizím uším? A co jsou to výslovnostní večery? Poslechněte si celý rozhovor