Vít Klusák, dokumentarista

Dokumentarista Vít Klusák svým divákům nenabízí vlastně nic pěkného. Před 6 lety ukázal v Českém snu, jak se Češi zblble nachytat na fiktivní hypermarket, loni v Českém míru ukázal odpůrce radaru střílející z kulovnice a příznivce radaru ochotné poskládat proamerické písně, letos ve filmu Vše pro dobro světa a Nošovic ukáže, jak lehce dokážou někteří Češi vyměnit svou rodnou vesnici za kilometry vlnitého plechu a další kilometry asfaltových parkovišť. Je tedy otázka, jestli v jeho autorských dokumentech, které spolehlivě rozdělují své diváky na zavilé příznivce a zavilé odpůrce, není přeci jen nějaká ta dobrá zpráva o české společnosti. Možná to bude na konci dnešních Dvaceti minut o něco jasnější. Přeji vám dobré odpoledne. Dokumentarista a producent Vít Klusák. Vítejte v rozhlase..

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kde je ve vašich dokumentech ta dobrá zpráva, jeli tam nějaká tedy?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, já mám dojem, že tam občas se objevují lidé, kteří jsou dobří.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je ta dobrá zpráva, že někde drobně jsou dobří lidé?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, rozhodně. Tak ono skrz co jiného se k tomu dobru dobrat, než že někdo je chytrej, dokáže reflektovat to, co dělá sám a snaží se třeba něco dělat pro společnost. No, asi tam se to ukrývá.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já když se dívám na vaše filmy, tak dost často zažívám pocity trapnosti, někdy pocity studu. Vždycky mě zajímá, jestli to je záměr?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
To je ingredience, se kterou s Filipem Remundou, s nímž jsem dělal ty první dva vámi jmenované filmy, máme docela v oblibě, protože proč to tak je? Protože občas je někdo trapný a proč to ukrývat, proč to skrývat a zároveň, tak když je šance se na tu realitu podívat trochu veselejc a projevu se to třeba právě v nadsázce, ironii nebo v určitým odstupu, tak mi to vyhledáváme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já si vždycky u toho, když ty pocity mám, říkám, jestli jsem v pořádku, jestli bych naopak neml pociťovat, já nevím, řekněme, radost nebo.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Že se jako stydíte za to.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co se tam děje v těch filmech.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Jasně, jasně. No, ne, ale tak to je podle mě úplně běžná reakce.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je v pořádku, jsem normální.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Asi, asi, já vám to odpouštím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy si pro své filmy vybíráte z určitého pohledu velká témata. Když vezmeme, řekněme, marketing jako zbraň, když to popíšu zbraň proti lidem, film o problematice potratů nebo tématiku toho amerického radaru, který měl stát v Brdech, a teď ten film, který 17. přijde do kin, to znamená Vše pro dobro světa a Nošovic, tak ten je o automobilce, která stojí v severomoravských Nošovicích. Tak proč vedle těch, které jsem jmenoval, je teď téma automobilky?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, mně to přijde úplně stejně mohutné téma. Ale právě proto, že ten až krystalický kontrast malé obce, vísky v zemědělské oblasti, která je v podhůří Beskyd, 900 metrů od chráněné krajinné oblasti a do tohohle toho místa, kde se na těch polích pěstovalo to zelí a skutečně oni ho v zelárně šlapou nohama, protože se ukázalo, že ty udusávající stroje to nedokážou tak, jako ty ženský v těch holinkách, tak tam najednou prostě přistane kilometrová hypermoderní továrna narvaná robotama, který takřka už dokážou ty auta smontovat bez lidské pomoci, tak mně to prostě přišlo jako velké téma, zvláště když si uvědomte, že 50 let zpátky prostě na tomtéž venkově proběhla kolektivizace a rodiče těch dnešních majitelů půdy byli dost podobně lámáni, aby se toho pole zbavili. To mi tam někteří doslova takhle říkali, že.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Že to srovnávali s kolektivizací?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, že úplně to tak říkali. Je to totéž, zase jsme byli přinuceni, sice nám za to zaplatili, ale byli jsme přinucení, prodat jsme to nechtěli. A taky když jsem se prostě všechno tohle se mi takhle sešlo, tak z toho pro mě lezlo silné, velké téma a možná podobně silné, jako jestli tady má stát americká základna nebo ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste v průběhu zhruba asi 5 let, jestli jsem dobře četl tiskovou zprávu, strávili s kolegy filmaři 124 dní v Nošovicích, s jakým předpokladem vůbec jdete.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Ne, 124 hodin jsme natočili v Českým míru, byli jsme tam 60 dní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V 60 dnech.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
A teďka nevím, ne, ne, ne, počkejte, teďka vám skáču do řeči a opravuji vás a možná kecám. To je z nějakého preskitu? A máte to někde napsaný?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tady úplně u sebe ne, ale.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Protože, protože vy máte možná pravdu, protože my jsme točili 60 dní a já, upřímně řečeno, nestojím za těmi součty, to prostě dělala produkce, ale je možný, že jsme tam byli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem se chtěl prostě blýsknout nějakými čísly a teď se to úplně celé rozpadlo.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Teď se vám to rozvařilo. Asi máte pravdu, Martine, omlouvám se vám, tak pardon.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ono to v podstatě není vůbec důležité, na druhou stranu to natáčení nebo vůbec ta tématika se prostě vyvíjela nějakým způsobem od té chvíle, kdy už bylo jasno, že Hyundai dostane tu investiční pobídku od České republiky a kdy bylo jasno, že i s krajem je veškerá dohoda, že dokonce už byli nějakým způsobem dotlačeni obyvatelé k tomu, že kývnou na prodej a odstoupení svých pozemků a tak dále, že tam ta fabrika prostě bude stát. A mě by zajímalo, s jakým předpokladem dokumentaristé jako vy do toho natáčení jde? Jestli to je něco jako vědecká metoda, pardon, to znamená, že je nějaká premisa, kterou se snažíme vyvrátit nebo potvrdit, nebo jestli se na to jde úplně jinak?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Pro mě to je spíš něco jako taková dokumentární detektivka vždycky pokaždé, že to je jakoby, je to svého druhu vyšetřování. Že já pochopitelně nějaké předpoklady, co by se stát mohlo, mám, ale většinou je to takový jako A, B, C. V případě Českého snu my jsme celou dobu nevěděli, zdali to nějaká média nepropíchou, že žádný hypermarket neexistuje, takže jsme permanentně zvažovali variantu, že tam nakonec nikdo nedorazí, že prostě žádní nákupchtiví občané se tam neobjeví, a tak jsme jako vymýšleli, jak ten film bude pokračovat a o čem bude, když to, když to Blesk nebo Nova rozstřelí. A to samé prostě v Nošovicích. Je tam spousta situací v tom filmu, kdy mě ani nenapadlo, že na ně narazíme a že ten příběh se vydá tím směrem. To znamená, já si o tom něco myslím, mám na to nějaký názor, v rámci té obhlídky, toho zkoumání, kdy tam nejdřív vyrazím bez kamery, tak si udělám nějaký obrázek, ale moc dobře vím, že při tom natáčení se to zase klidně může vydat úplně někam jinam. A potom je ještě třetí stupeň, že když s tím materiálem dorazíte do té střižny, tak to co si přinesete do té střižny, tak je trochu něco jiného než co tam člověk na vlastní oči zažije, takže musí vlastně jakoby znova přehodnocovat ten svůj vztah k tomu materiálu a k tomu, co vlastně chtěl říct a řekne. Takže je to jako, vy vlastně neustále musíte prozkoumávat, co se vám podařilo nasbírat a furt to člověk musí promýšlet znova.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, kdyby to byla opravdu detektivka, tak jak říkáte, tak by možná, kdyby to někdo vzal opravdu ve vší vážnosti, tak by zkontaktoval politiky, řekněme, bývalého hejtmana kraje, zkontaktoval by lidi z agentur státních, kteří domlouvali ten celý obchod s Korejci, zkontaktoval by nějaké politiky, zkontaktoval by samotné korejské manažery a tak dále.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Já vám rozumím, rozumím vám. No, my jsme tohle všechno udělali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To všechno jste udělali?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
My jsme to všechno udělali. S Tošenovským máme 20ti minutový rozhovor nebo spíš tomu říkejme hádka před branami Hyundaie. Já jsem i na czechinvestce obracel, aby vyšetřovali, jak to všechno bylo. Ke Korejcům nás nepustili, to vyloženě nám zakázali, respektive dovolili nám udělat takový inscenovaný rozhovor s tím generálním ředitelem s tím, že předložíme přesný seznam otázek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A od nich se nemůžete uhnout.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Schválených, nesmíme uhnout a já jsem vymyslel, že zvukaře nahradíme koreanistou a v kýžený okamžik prostě se to celé změní v naší akci, abysme mohli utéct od toho seznamu, to ale oni nás předtím stihli vyvést z té továrny, takže tohle tam, tenhleten nápad s ukrytým koreanistou se nepovedl.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, ale oni vás pustili do továrny jako takové, protože ve filmu se objevuje pasáž z té, jak to mám nazvat, exkurze vlastně po továrně.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, ano, my jsme si to dávali v továrně asi týden jsme natáčeli, pustili nás tam. No, ale jenom abych vám odpověděl. Vy se nakonec musíte ale rozhodnout, jak ten film postavíte a my jsme si záhy uvědomili, že tahleta publicistická úroveň toho příběhu, protože tam je ještě třeba zajímavý přesah, že ten tiskový mluvčí byl ještě nedávno šéfem kanceláře Evžena Tošenovského.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je Čech, dlužno podotknout.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Ano, to je Čech, který prostě náhle se objevil na druhé straně barikády a tohle to si myslím, že by vlastně klidně v tom filmu taky mohlo padnout, ale my jsme si jakoby záhy uvědomili, že tahleta publicistická úroveň to najednou vzdaluje od těch, řekněme, osobních příběhů a že se z toho stávají trochu takové Otázky Václava Moravce, kdy na sebe prostě dva politici tasí dva grafy a na každém je napsáno jinýho a vy vůbec nevíte, co si máte myslet, protože ten Tošenovský nám jako říkal věci, který já bysem viděl, že nejsou pravda, ale tam najednou my dva jsme se teda dohadovali a nebylo jasný jako, na čí stranu by se měl ten divák přiklonit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, mým dnešním hostem je dokumentarista a producent Vít Klusák. Tak zůstaňme u toho tématu, vy tomu říkáte publicistická úroveň, já jsem četl někde po odvysílání filmu o americkém radaru Český mír od jedné z kritiček, že vaše filmy nebo respektive ten film Český mír není o objektivitě, ale o hledání pravdy. Tak by mě zajímalo, jestli nebo jestli to je úmysl, že se apriori nesnažíte o naprosto striktní objektivitu, o vyvážení a tak dále, ale spíš prostě nakonec upřednostníte možná ten osobní pohled bez toho, aby, nebo možná i s tím rizikem, že potom budete nějakou částí diváků nenáviděni za to, že ten pohled jim prostě nějak nekonvenuje?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, je to naprosto vědomé a naschvál. My prostě, já vlastně v žádnou objektivitu nevěřím, protože.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jste ve špatném pořadu teda, pane Klusáku.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Protože vždycky, vždycky i vy prostě si něco o něčem myslíte a kladete mi ty otázky. Možná se snažíte být vyvážený, ale já mám dojem, že já, dobře, já vám nebudu, nebudu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se vám přiznám.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Recenzovat vaši práci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď jsem, teď jsem výrazně méně vyvážený a objektivní, než bych si mohl dovolit s politikem. Vy nejste politik, tak si to mohu dovolit.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Jasně, rozumím tomu. No, já mám ten dojem, že já se pohybuji v žánru autorského dokumentu, kdy zcela jasně připodepisuji, proto na začátku toho filmu je napsáno, že film Víta Klusáka, a ne proto, abych se dělal slavným, ale abych právě na začátku dal najevo, že za tím stojí někdo, kdo si něco myslí a kdo třeba právě i něco nedomyslí, protože to s sebou nese i to, že ty limity právě třeba na úrovni toho, že já můžu to téma rozkrýt pouze tak, jak jsem schopen ho rozkrýt. Právě proto se v těch filmech i třeba s Filipem objevujeme, že se neukrýváme za tou kamerou a myslím si, že občas v některých situacích i nevypadáme úplně lichotivě, že, že i do těch filmů zařazujeme scény, ve kterých třeba nějak selžeme, nebo když jsme třeba u Českého snu se lekli toho davu, co utíkal od té kulisy a najednou začali jsme zdrhat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu, kdo by se nelekl.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, no, ne, tak existujou asi nějaký odvážný lidi. No, takže mně připadá, že je poctivé tomu divákovi přiznávat, že je za tím nějaký autor a ten zprostředkovává ten svůj pohled.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, tak ještě u toho slova poctivé bych chtěl zůstat na chvíli. Nevím, do jaké míry vás rozdráždí nebo nerozdráždí jména Michael Moore, to je americký dokumentarista, pro naše posluchače, kteří o něm příliš mnoho nevědí, autor takových filmů jako Bowling for Columbine nebo Fahrenheit 9/11, který byl v podstatě o roli George Bushe a vůbec o situaci ve vztahu k válce v Iráku. Tak on řekl před nějakým časem, že váš film o českém radaru nebo o tom americkém radaru v Česku se zařadil mezi šest svých nejoblíbenějších filmů, to je pocta?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
On tam zařadil Český sen do té šestice.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Český sen.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Do té šestice zařadil, to bylo v nějaké rozhlasové anketě tam zařadil Český sen, a o Českém míru řekl, že je to nejzajímavější film loňského roku, co viděl, nebo jeden z nejzajímavějších.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Přesto zůstává ta otázka, jestli je to pocta?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, mě to docela těší, protože tak Michael Moore je to prostě zajímavá persona, ale musím říct, že způsob, kterým on dělá své filmy, tak to je přesně ilustrace teze. On si prostě vytyčí, že udělá velmi kritický film vůči prezidentu Bushovi a sesbírá všechny možné argumenty a i je tak trochu jakoby nastraží, aby ty argumenty co nejlépe seděly, má potom tým lidí, kteří vyrazí do archivů a seženou mu spoustu záběrů, které to doilustrují a postaví z toho ten pazl, tu obžalobu toho Bushe.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se moc omlouvám, pane Klusáku, ale tomuhle se, řekněme, jaksi v korektnějších kruzích říká manipulace.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, to je, to je, no, já tomu říkám ilustrace teze, že prostě on si řekne, že chce říct, že Bush je idiot a takto prostě udělá film, kterým to řekne. Tohleto mě zas tak moc nezajímá, mě spíš zajímá to pátrání, nebo jak jsem použil to slovo detektivka, jakože my jsme moc nevěděli s Filipem, jaký máme postoj vůči radaru, jestli by bylo šikovnější, kdyby tady americká armáda byla nebo ne. Já jsem moc nevěděl, na co v té továrně narazíme a jakým způsobem, jestli ty sedláci, kteří nechtěli prodat pole, a teď mluvím o nošovickém filmu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Jestli prostě šponovali cenu, nebo jestli doopravdy se nechtěli zbavit půdy po předcích, a vyrážíte teda na to místo s tou kamerou, snažíte se teda zjistit, jak to tedy je a potom hledáte adekvátní prostředky, abyste to tím filmem, protože to je, že jo, ztraceno v překladu, musíte vlastně vymyslet, jak to teda říct, abyste to jako poslal na ten filmový pás.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a kde tedy, vy jste popsal ty, tu, řekněme, technologii, jakou to třeba dělá například Michael Moore, tak kde je u vás hranice toho, co už by se dalo nazvat manipulací? To je právě jako skladba střihu, je to hudba pod tím dokumentem, která demonstruje či jaksi podporuje některé emotivní momenty, nebo kde to je?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No,to jsou, to jsou všechno jakoby prostředky, kterýma jako ovlivňuje charakter, atmosféru, náladu, ale jakoby asi sdělnost toho filmu ve smyslu, že tam pochopitelně dochází k nějakým posunům, nebo k nějakému třeba autorskému komentáři. V případě Nošovic ta hudba je taková infantilně veselé pseudokorejská, tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Je hezká.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Já, mimochodem je moc podařená, ta kapela DVA jsou velmi šikovní dva lidé. Tak asi máte pravdu, ale já to jako manipulaci vůbec necítím. Já to cítím jako, já nevím, jako autorský vklad.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Už zase se mi tam vrací, že tak je to autorský dokument, tak to je autorský vklad.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. Ještě mě zaujal jeden moment na průběhu natáčení filmu Všechno pro dobro světa a Nošovic, a to je ten moment, že si samotní Korejci, a to už ať šlo o management firmy, nebo o korejskou ambasádu, chtěli dokonce i po České televizi chtěli jaksi přednostní právo na zkouknutí vaše půjdu, než půjde na podzim jaksi ven na festivalu filmovém. Máte nějakou relevantní informaci, proč to chtěli?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Oni to chtěli, protože podle mě dříve než kdokoli jiný to uvidí, tak chtěli nahlédnout, jakým způsobem jsou tam vylíčeni, a mám ten dojem, že to chtěli vidět především proto, aby stihli zatlačit na Českou televizi, která je producentem toho filmu, protože když by se k tomu filmu dostali dřív ještě než by teda spatřil světlo světa a oni by tam objevili nějaké rozpory a ti jejich šikovní právníci by na to dokázali nějak dobře zaútočit, tak by podle mě mohli zatlačit Českou televizi do kouta, což se v případě filmu Český sen o tom hypermarketu stalo. A tam se to stalo tak, že ta reklamní agentura, která se nelíbila, jakým způsobem jsme ji tam vylíčili, tak na Českou televizi zatlačila a skutečně ta verze, která běhá na obrazovce, tak je zbavena o dvě scény. A já jsem se trochu bál, aby se něco podobného nám nestalo teďka s Nošovicemi a Česká televize se zachovala velmi odvážně a od dob Českého snu prostě teď už se do žádných cenzurních zásahů tam nikdo jako nepouští, a já mám z toho radost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To, když jsem na začátku říkal, že ve svých filmech nenabízíte příliš moc pěkného, měl jsem na mysli z toho posledního filmu třeba scény, kdy se ptáte zpoza kamery lidí,kteří právě vyšli z té nošovické továrny z exkurze a ptáte se jich, jestli jsou to Nošovice a jaksi obyvatelé Nošovic a jestli se jim to líbilo. Oni jsou nadšeni, oni říkají, že to je krásné a vy se z nich snažíte dostat, jestli jim nevadí, že tam už nestojí ta Boží muka a že tam není ten potok a tak dále. A oni říkají, že vůbec ne. To je přece zvláštní informace o těch lidech, kteří tam na místě žijí a žili?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
To je nejdelší záběr filmu. Ona se tahle ta situace nakonec překotí, že ten pán to úplně obrátí a začne říkat, že na druhou stranu je pravda, připravili jsme se o pole a kdo ví, jestli budeme mít čase co jíst, že úplně zase jako odcestuje to jeho přesvědčení, jak je to tam všechno božské a hypermoderní, úplně se to překlopí. No, a tohleto je hodně temný okamžik pro mě a musím říct, že celej, celej štáb, že jsme všichni z toho byli převálcovaná, protože jsme znali tu skupinu těch nošovických seniorů, kteří se na tu exkurzi vydali, věděli jsme, co po tu dobu té výstavby a předtím než se to pole obětovalo, co si o tom mysleli, co o tom říkali. Prostě velmi výrazně proti tomu vystupovali mnozí z nich tam ty pozemky vlastnili a nechtěli je prodat a já jsem jim to prostě věřil, a tadyhle potom najednou jako hodinová exkurze a úplně všechno je jinak. Taková rezignace, lhostejnost a výkřiky typu válka je prohraná, no, tak stojí to tady, mají to tam uklizený, no, tak jsem, jsme, byli jsme z toho takový převálcovaný, no, jak, jak může být najedou všechno jedno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak co jste zjistil vlastně v Nošovicích za tu dobu natáčení?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
No, to se teďka vrátím k tomu, o čem jsme mluvili právě teď, že, že ta lhostejnost vládne světu a to jak na úrovni těch novinářů, to je ta první scéna, kdy ta redaktorka tam tak animuje pana Vojkovského, nutí ho, aby říkal to, co si přeje ona, tak na úrovni těch politiků, kteří prostě dovolili, dopustili, aby se, aby ti lidé prodávali ty své pozemky pod pohrůžkou smrti, to byl ten anonymní dopis, tak na úrovni těch občanů, kteří sice zabojovali, že to tam nechtějí, ale potom nedalo moc práce je zlámat. Takže všichni tak jako najednou dají od toho ruce pryč, nikdo nevytrval. To, to jsem zjistil, že to je smutné, že se nenašel žádný bojovník.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je závěr dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
To jsme skončili nějak temně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte nějaký, nějaký lepší návrh, jak skončit?

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Nápad, něco, něco veselého.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To nemusíte za každou cenu.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Nošovické zelí, ale to je reklama asi, ne, ono se nikde moc neprodává, tak se stále vyrábí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Popravdě řečeno nevím.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Stále se vyrábí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je možná dobrá zpráva, co se týče tradiční značky.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Přežilo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vít Klusák, dokumentarista a producent byl hostem těchto Dvaceti minut. Díky za váš čas, mějte se hezky, na shledanou.

Vít KLUSÁK, dokumentarista, producent:
Já taky děkuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, přeji vám příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnostNEWTON Media, s.r.o. <http://www.newtonmedia.cz/>Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout viRadiu <http://www.radiozurnal.cz/audio>.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoliv zeptat, můžete své dotazy zasílat buď na adresu 20minut@rozhlas.cz, nebo použít facebookovou stránku pořadu. Na otázky v diskusním fóru bohužel hosté nemohou reagovat.

autor: mav
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.