Jedno křídlo je kreativita, druhé technika. Petr Hanel o psaní románu a vyvažování pohledu žen a mužů

Vy jste tu knížku psal pekelně dlouho.

Je to tak. Psal jsem ji devět let, respektive, první draft knížky byl napsaný po dvou letech v roce 2017, a pak jsem ji dalších pět let přepisoval a ladil. Pak jsem dva roky hledal nakladatelství.

Co jste na tom tak dlouho vymýšlel? S čím jste byl nejméně spokojený?

Já jsem chtěl vydat knížku, která prostě bude dobrá. Nechtěl jsem ji jen tak poslat ven, čekal jsem na to, až mi někdo ze čtenářů, které jsem v průběhu let měl, napíše: hele zhltl nebo zhltla jsem to a bylo to skvělý. A to nepřicházelo. Pořád tam byly nějaké problémy.

Pak byla ještě druhá stránka toho, že jsem najednou cítil zodpovědnost za to, co budu vysílat do světa. Že knížku budou číst možná i teenageři, možná i starší čtenáři, a když bude o vztazích, tak bych přece jenom... Cítil jsem zodpovědnost, abych tam nevysílal něco, co by nepředávalo úplně dobré hodnoty.

Čtěte také

Kvůli knize o stalkingu se přihlásila na Tinder. „Vyděsilo mě, jak snadno se vám cizí člověk dostane do života,“ přiznává spisovatelka Jašová

Shodou okolností v roce 2017 vyšlo najevo MeToo, to hnutí se rozjelo a začala vycházet najevo spousta věcí. Když jsem poslouchal ty příběhy, pramenila z toho velká část té zodpovědnosti, kdy jsem si říkal, že přece jenom by ta knížka měla být asi něco víc, než jen středoškolská řachanda, kde kluci chtějí sex.

Pardon, že vás přerušuji. To znamená, že měla mít ambici porozumět dívčí duši?

Určitě jo, protože je to vztahovka, o vztahu dvou lidí. Já jsem chtěl, aby to nebylo jednostranné, aby to nebylo tak, že ten kluk ukáže holce svět a díky němu ona prozře. Aby byli nějakým způsobem vyvážení, aby si každý toho druhého doplňoval, aby spolu byli lepší než každý zvlášť.

Zároveň i to, protože je to vztahovka ze střední, neumí spolu úplně komunikovat, což není jen problém teenagerů. Já si myslím, že se to s námi táhne do dospělosti, a to je možná i ten důvod, proč si tu knížku tolik užívají i starší čtenáři.

Nechtěl jsem, aby to bylo černobílé, že v právu je on, nebo v právu je ona, ale aby tak nějak chyba byla obou zároveň. Aby to nebylo úplně jednoduché a zároveň to budilo nějaké diskuse. Takže spousta lidí to čte třeba v páru a nemůžou se shodnout, kdo v té situaci byl v právu, a kdo ne: ten kluk, nebo ta holka, jestli dala ten správný signál, jestli on také, jestli se vyjádřila jasně, co chtěl a jestli on vyjádřil jasně svoje city, a tak. V tomto je to zajímavé.

Poslyšte, stal jste se, možná nechtěně, do jisté míry mluvčím svojí a mladší generace?

To není asi úplně na mně, abych to řekl.

Čtěte také

Vyprávění není jen umění. Spojuje generace doma i napříč kontinenty, říká lektor tvůrčího psaní René Nekuda

Jak mluvíte o zodpovědnosti, jestli z toho někdy nemáte pocit, že si musíte dávat pozor. Ne ani na to, co píšete – co už jste napsal, to se nedá odepsat – ale na to, co říkáte.

Každopádně. Ale není to tak, že bych si dával pozor na to, jestli můžu říct nějaký vtip nebo ne. Spíš o tom – protože i na Instagramu mě sleduje pár tisíc lidí – jestli to, co řeknu, nevysílá nějaký špatný signál. Možná někdo podle toho, co řeknu, se třeba bude chovat, někoho to může ovlivnit a cítím v tomto určitě zodpovědnost.

Jak jste se učil psát? Tím psaním?

To je odpověď na dlouho. Nejdřív jsem se učil tak, že jsem přečetl skoro všechno, co na téma psaní u nás v Česku vyšlo, včetně vysokoškolských učebnic. Obrážel jsem kurzy tvůrčího psaní, hodně jsem psal, napsal jsem tisíc stránek fantasy, které šlo do šuplíku. Potom, když mi to přestalo stačit, žil jsem 7 let v Holandsku, kde jsem měl blíž k angloamerickým zdrojům a sahal jsem do angloamerické dramaturgie. Opět jsem chodil na kurzy, koukal jsem na videoeseje, četl jsem knížky o psaní, storytellingu, o scenáristice, o všem, co je s tím spojené.

Chodil jsem na různé programy, kurzy a za těch sedm let jsem toho nasál hrozně moc. Díky tomu jsem porozuměl tomu, jak příběhy fungují. To mě dovedlo k tomu, že jsem se pak rozhodl změnit svoji kariéru, protože jsem zjistil, že mám nějaké know-how, které tady u nás úplně není, a rozhodl jsem se ho sem přinést. A to už se dostáváme k tomu profilu Klub psáčů, který mám na Instagramu. Ale to už je něco jiného.

Pravidla Klubu psáčů

My před sebou pořád tlačíme ten Klub psáčů. Pojďme už do toho. Chci se stát členem Klubu psáčů – co mě čeká?

Vy jste zmínil můj Instagram, tak to byl můj soukromý. Ale pak mám hlavní profil, řekl bych, Klub psáčů na Instagramu, který je o tom, že tam popularizuji psaní a storytelling; vůbec přístupy angloamerické dramaturgie, což je taková techničtější stránka o tom, jak se píše, jak nějaké věci fungují, proč nějaké scény ve filmech a v knížkách jsou.

U nás mám pocit, že se učí hodně dojmologicky a hodně třeba, že něco máte mít. Ale já se snažím učit proč. Proč tyto věci fungují, proč je tříaktová struktura, proč je bod krize ve třech čtvrtinách filmu nebo příběhu, proč se nejčastěji tam všechno podělá.

Čtěte také

V mých knížkách nic není černobílé. Téma odsunu Němců mě tížilo, říká spisovatelka Jarmila Stráníková

Vy mi tedy říkáte, Petře, že existují postupy, které když si osvojím technicky, tak můžu napsat knížku?

Je to část toho. Já bych to přirovnal k letícímu ptákovi, kdy jedno křídlo je vaše kreativita, vaše intuice a druhé je ta technická část. Technická část vám nezaručí nic, ale může vám pomoct, když vám něco nefunguje.

Možná máte štěstí a vaše intuice vám napovídá tak dobře, že nic z toho nepotřebujete. Určitě jsou takoví autoři, kteří neznají žádné techniky, žádné tyto přístupy, prostě to napíšou a funguje to. Ale velice otevřeně, je spoustu autorů, kteří tyto techniky vědomě používají a ví, o co jde. Velká část bestsellerů, které čteme a milujeme, je na nich založená.

A už díky vaší metodě, vašemu Instagramu, vašemu Klubu psáčů, spatřila světlo světa nějaká knížka?

Je jich několik. Vyšly v nakladatelství Host. Letos vyšel Nicole Karrá průvodce Kroniky Edenu, v Hostu vyšel Štěpánovi Tůmovi Hluk noci, v nakladatelství Motto... je jich víc.

Jaké strachy se dotýkají sféry mužů? A jak si Petr Hanel představuje dobrodružství? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Jana Pokorného, také o dospívání, sociálních sítích a manosféře.