Virtuální realita v praxi. Jak trénují mladí hokejisté s pomocí moderních technologií?

5. květen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velkou výhodou Sense Areny je, že si každý hráč může jednotlivé situace zkoušet individuálně a především opakovaně

V Česku vznikl tréninkový program ve virtuální realitě, díky které se především mladí hráči budou moct zdokonalovat v hokejových dovednostech, i když zrovna nebudou na ledové ploše. Virtuální hokejový trénink si v tříměsíčním předstihu vyzkoušeli mládežníci z týmu Bílí tygři Liberec. Zájem o Sense Arenu mají i ale týmy ze zámořské NHL.

Bob Tetiva, zakladatel Sense Areny, mi pomohl nasadit si batoh, ve kterém je VR jednotka. K ní jsou připojené VR brýle. Do ruky jsem dostal na první pohled klasickou hokejku.

„Jsou v ní vibrační motory, které jsme vyvinuli. Ve chvíli, kdy se ve virtuálním prostředí setkáte s pukem, dostanete do hokejky zpětnou vazbu,“ vysvětluje mi, zatímco si nasazuji brýle.

Čtěte také

Pak už zpoza branky dostávám jednotlivé přihrávky a skutečně si připadám jako na ledě. Když se mi podaří puk chytit, můžu vystřelit na bránu. A i když celou dobu stojím na místě, už se začínám trochu potit.

Trénink hokejového myšlení

Sense Arena je zaměřená na mladé hráče od 10 let. Ve virtuální realitě si můžou natrénovat přihrávky nebo střelbu, zlepšit rychlost reakce a především procvičit tzv. hockey sense, tedy hokejové myšlení v konkrétních herních situacích.

Sense Arena je zaměřená na mladé hráče od 10 let

„Na virtuálním kluzišti jste se spoluhráči a protihráči, kteří mají umělou inteligenci,“ popisuje Bob Tetiva, jak je možné zkoušet jednotlivé strategické kombinace třeba při hře čtyři na tři v útočném pásmu. A podle postavení obránců pak vyhodnotit, jak danou situaci co nejlépe vyřešit.

Dostane se na každého

Velkou výhodou Sense Areny je, že si každý hráč může jednotlivé situace zkoušet individuálně a především opakovaně.

Tým na skutečném kluzišti má pět členů v útoku a pět v obraně a na každého přijde během tréninku řada jen párkrát. Tady každý hráč využije stejný čas na maximum, doplňuje Tomáš Perič z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, který má na starosti metodiku tréninku Sense Areny.

Čtěte také


Trénink, který funguje

Sense Arena navíc zaznamenává hráčovy statistiky. Trenéři, ale i samotní hokejisté tak mají velmi dobrý přehled o tom, jestli se v dané činnosti zlepšují.

V blízké budoucnosti je v plánu i rozšíření o možnost propojit více hráčů najednou. „Budou si moct zkusit, jak se dá reagovat ve dvojicích nebo trojicích. Dokonce budou zapojeni i obránci,“ přibližuje Tomáš Perič.

Hráči se zkušenostmi z virtuálního tréninku sice nejspíš nebudou schopni veškeré získané schopnosti přenést i do hry na ledu, ale jak si už v Sense Areně ověřili v praxi, jejich výsledky ve skutečné hře se dlouhodobě zlepšují.

Bez talentu a zkušeností ani VR nepomůže

I můj zkušební trénink ukázal, že Sense Arena není hrou pro každého. Naopak vyžaduje základní hokejové dovednosti.

„Pokud hráč nemá schopnosti získané při normálním tréninku, bude mít problém si hokej ve virtuální realitě zahrát,“ říká Bob Tetiva. „Naopak když VR při tréninku používal člen amerického nároďáku do 16 let, který měl problémy se zády, šlo mu to výborně.“

Čtěte také

Virtuální trénink tak může být také alternativou pro ty, kdo kvůli zranění nebo nemoci nemohou trénovat na ledě. Nasadit si speciální brýle a vzít do ruky hokejku s vibračními motorky jim ale nic nebrání.

autoři: and , vok
Spustit audio