Vinnetou ano, nebo ne? Co si o romantizujících fiktivních příbězích o indiánech myslí sami původní Američané?

„Romantizování naší kultury a našich interakcí s Evropany je všudypřítomné, přitom na genocidě, kterou si prošli naši dědové a babičky, rozhodně nic romantického nebylo.“

Čtěte také

Karel May vymýšlel i paralelní světy a fiktivní jazyky, někdo ho srovnává s Tolkienem, popisuje publicista Karel Deniš

Podobné odpovědi jako od Boba McConnella z kmene Juroků v Kalifornii slýchám docela běžně při rozhovorech s původními obyvateli, když jim představuju dílo Karla Maye. Jeho románům se na druhou stranu nedá upřít, že podnítily zájem o domorodé Američany u celých generací Evropanů.

„Byla jsem v Německu a mezi Němci je spousta obdivovatelů původních obyvatel Ameriky. Můžete se jich zeptat na cokoli o naší kultuře a oni mají až vědecké poznatky,“ všímá si Maryann Robinsová z národa Onondaga.

„A byla jsem i v Česku na vašich indiánských slavnostech pow-wow. Můj bože! Lidi tam o nás tolik vědí. Jedete do Anglie a lidi tam o nás vědí víc než běžní Američani, než lidi v naší vlastní zemi,“ dodává s respektem.

Slavnosti indiánského kmene Nanticoke|foto:Jan Kaliba, Český rozhlas

Romantický mýtus

Postavu Vinnetoua původní Američané obvykle neznají, aspoň jsem takového zatím nepotkal. Ale romantizující dobrodružné filmy a knihy, které o nich vznikají v západní kultuře, pochopitelně vnímají.

Náčelnice národa Nanticoke Natosha Carmineová upozorňuje, že velké množství literárních a filmových děl postrádá reálný základ: „Když se lidi dívají na takové pořady v televizi, neřekne jim to o realitě původních Američanů vůbec nic. Jsou to jen herci a jejich role. U knih je potřeba si ověřit, jestli autor skutečně studoval kulturu původních Američanů, nebo prostě jen napsal knihu.“

„Ať lidi radši dorazí na naše slavnosti, tady poznají, jací jsme ve skutečnosti,“ nabízí pozvání Natosha Carmineová.

Slavnosti indiánského kmene Nanticoke|foto:Jan Kaliba, Český rozhlas

Neškodí, ale ani nepomáhá

A kdo si přece jen vybere radši film nebo knihu, má podle další členky národa Nanticoke Carmely Wilmoreové v dnešní době už solidní možnosti, jak zvolit kvalitní obsah, který původní Američany věrně vystihuje. Na rozdíl od zlaté éry Vinnetoua v minulém století.

„Vždycky se najdou lidi, co budou věřit té romantizované představě o nás, kterou uvidí v takovém filmu, a nebudou přemýšlet o tom, co se stalo doopravdy. Ne že by nás to poškozovalo, ale nepomáhá to,“ konstatuje.

Čtěte také

Hlad, bičování a zneužívání. Americká vláda zveřejnila výsledky vyšetřování nucené převýchovy indiánských dětí

„Ovšem vzniká stále víc televizních pořadů a filmů, které natáčí skuteční domorodí Američané. Konečně tedy dostáváme možnost lidem ukázat, kdo jsme ve skutečnosti, a to je zásadní. Aby lidi viděli pravdu a nevěřili těm lžím,“ zdůrazňuje Carmela Wilmoreová.

Krvavá realita

Jen za prvních sto let po svém příchodu do Ameriky zabili Evropané násilně nebo zavlečením dosud neznámých nemocí asi 55 milionů původních obyvatel Ameriky. Přežilo jich jen deset procent a i v dalších stoletích zažívali domorodí Američané genocidu.

Její následky pociťují dodnes, stejně jako znečišťování svých vodních zdrojů nebo ničení posvátných míst svých předků. Třeba předloni federální vláda povolila vyhodit do povětří indiánská pohřebiště u hranice s Mexikem.