Stále je to naše země, hlásí se o pozornost američtí indiáni. Pokračuje kolonizace i v 21. století?
Američtí indiáni i dnes v každodenním životě pociťují, že jsou ve své vlastní zemi utlačovanou menšinou. Zpravodaj Jan Kaliba se mezi ně vydal na páteční manifestaci domorodých obyvatel ve Washingtonu.
Když se trochu zasníte, můžete si myslet, že jste se ocitli na Velkých pláních někdy před 150 lety. Ale jakmile otevřete oči, zjistíte, že jste v lednu 2019 v centru hlavního města Washingtonu uprostřed indiánského průvodu. Po ranní modlitbě se stovky potomků původních obyvatel daly do pohybu, na chvíli zablokovaly dopravu a zamířily na ikonické schody u Lincolnova památníku.
Indiáni se stále potýkají s následky násilné kolonizace, popisuje nelehký život Lakotů lingvista Jan Ullrich
Přátelí s náčelníky indiánského kmene Lakotů, učí jejich potomky jazyk a pomáhá jim tak hledat smysl života. Jak se z Čecha stane odborník na indiánský jazyk? Jak složité bylo napsat slovník a sestavit gramatiku lakotštiny?
„Je skvělé vidět tu tolik lidí a tu solidaritu. Jako jednotlivce nás můžou zničit, ale když držíme při sobě, mají to těžké,“ říká Rod, který přijel z newyorského Bronxu. Je oblečený do huňaté kožešiny, na krku má náhrdelník s vlčími tesáky a pyšní se jménem Nebojácný Bojovník.
Ekologický rasismus
O čem přesně mluví, není těžké si domyslet. Stačí chvilku poslouchat řečníky na schodech u vodní nádrže známé třeba z filmu o Forrestu Gumpovi. Mizení domorodých lidí beze stopy, ponižování, porušování dohod, zabírání a průmyslové využívání posvátného území, prezidentem Trumpem prosazovaná stavba zdi také na indiánských územích. Řečníci se věnují problémům, které původní obyvatelé v různých podobách řeší už stovky let.
Jak tvrdí James Tidwell z národa Potawatomi původně z amerického Středozápadu, kolonizace pokračuje i v 21. století: „Je potřeba, aby se vědělo o bojích, které domorodí lidé vedou. Stále nejsme suverénní, děje se na nás ekologické bezpráví – ekologický rasismus. To je spolu s vraždami a mizením indiánských žen největší současný problém původních obyvatel tady v Severní Americe.“
Irokézové stále vaří jídla svých předků. Udržujeme tradici kmene, říkají hrdě
Možná byste řekli, že Američané žádné vlastní speciality nemají a jejich kulinářská tradice končí u hamburgeru v housce. Ale pravá americká kuchyně skutečně existuje – přežívá v receptech původních indiánských obyvatel. A nepatří nikam do muzea, je stále živá a indiáni ji dokážou proměnit i ve výdělečné podnikání, jak se v New Yorku přesvědčil zpravodaj Jan Kaliba.
„Přes indiánská teritoria se staví ropovody a ohrožen je podle Jamese i nejbohatší zdroj pitné vody v Severní Americe. „To je problém, který by měl zajímat všechny lidi bez rozdílu. Bez čisté vody nepřežijete, ropa se pít nedá,“ varuje důrazně.
Nejsme neviditelní
Navzdory vážným tématům, která se u Lincolnova památníku probírají, je atmosféra slavnostní. Chvílemi se zpívá a tančí, zdraví se staří známí i ti, kdo se vidí poprvé. Někteří dávají na odiv tradiční oděvy a ozdobné čelenky, které si dnes oblékli.
„Hlavní smysl toho všeho je ukázat, že jsme pořád tady, že naše hlasy jsou slyšet a že se už nikdy nestaneme neviditelnými,“ říká za často přehlíženou skupinu původních Američanů Rod zahalený ve vlčí kožešině. A za ním kdosi na schodech Lincolnova památníku drží ceduli, která upozorňuje kolemjdoucí, že i když jsou uprostřed hlavního města Spojených států, nacházejí se v indiánské zemi.
Související
-
Navahové jsou na rozcestí. Vrátí se ke svému jazyku?
Tváře si sice válečnými barvami nemalují, ale na válečnou stezku se stále vydávají. Indiáni z kmene Navahů po 200 letech asimilace zjistili, že nejsou pořádně indiá...
-
Gastronomické dědictví indiánů: ulomte si kus polévky a kupte...
Na stolech podél uliček jsou vyrovnané divné bezbarvé a beztvaré hroudy sýra, mezi nimi trošku zajímavější kupičky žlutého prášku – kdyby měl sytější barvu, vypadal...
