Stále je to naše země, hlásí se o pozornost američtí indiáni. Pokračuje kolonizace i v 21. století?

12 fotografií

Když se trochu zasníte, můžete si myslet, že jste se ocitli na Velkých pláních někdy před 150 lety. Ale jakmile otevřete oči, zjistíte, že jste v lednu 2019 v centru hlavního města Washingtonu uprostřed indiánského průvodu. Po ranní modlitbě se stovky potomků původních obyvatel daly do pohybu, na chvíli zablokovaly dopravu a zamířily na ikonické schody u Lincolnova památníku.

Indiáni se stále potýkají s následky násilné kolonizace, popisuje nelehký život Lakotů lingvista Jan Ullrich

• Upravit
• Smazat

Přátelí s náčelníky indiánského kmene Lakotů, učí jejich potomky jazyk a pomáhá jim tak hledat smysl života. Jak se z Čecha stane odborník na indiánský jazyk? Jak složité bylo napsat slovník a sestavit gramatiku lakotštiny?

„Je skvělé vidět tu tolik lidí a tu solidaritu. Jako jednotlivce nás můžou zničit, ale když držíme při sobě, mají to těžké,“ říká Rod, který přijel z newyorského Bronxu. Je oblečený do huňaté kožešiny, na krku má náhrdelník s vlčími tesáky a pyšní se jménem Nebojácný Bojovník.

Ekologický rasismus

O čem přesně mluví, není těžké si domyslet. Stačí chvilku poslouchat řečníky na schodech u vodní nádrže známé třeba z filmu o Forrestu Gumpovi. Mizení domorodých lidí beze stopy, ponižování, porušování dohod, zabírání a průmyslové využívání posvátného území, prezidentem Trumpem prosazovaná stavba zdi také na indiánských územích. Řečníci se věnují problémům, které původní obyvatelé v různých podobách řeší už stovky let.

V jednotě je síla, věří američtí indiáni. Už nechceme být neviditelní, říkají|foto:Jan Kaliba,Český rozhlas

Jak tvrdí James Tidwell z národa Potawatomi původně z amerického Středozápadu, kolonizace pokračuje i v 21. století: „Je potřeba, aby se vědělo o bojích, které domorodí lidé vedou. Stále nejsme suverénní, děje se na nás ekologické bezpráví – ekologický rasismus. To je spolu s vraždami a mizením indiánských žen největší současný problém původních obyvatel tady v Severní Americe.“

Irokézové stále vaří jídla svých předků. Udržujeme tradici kmene, říkají hrdě

• Upravit
• Smazat

Možná byste řekli, že Američané žádné vlastní speciality nemají a jejich kulinářská tradice končí u hamburgeru v housce. Ale pravá americká kuchyně skutečně existuje – přežívá v receptech původních indiánských obyvatel. A nepatří nikam do muzea, je stále živá a indiáni ji dokážou proměnit i ve výdělečné podnikání, jak se v New Yorku přesvědčil zpravodaj Jan Kaliba.

„Přes indiánská teritoria se staví ropovody a ohrožen je podle Jamese i nejbohatší zdroj pitné vody v Severní Americe. „To je problém, který by měl zajímat všechny lidi bez rozdílu. Bez čisté vody nepřežijete, ropa se pít nedá,“ varuje důrazně.

Nejsme neviditelní

Navzdory vážným tématům, která se u Lincolnova památníku probírají, je atmosféra slavnostní. Chvílemi se zpívá a tančí, zdraví se staří známí i ti, kdo se vidí poprvé. Někteří dávají na odiv tradiční oděvy a ozdobné čelenky, které si dnes oblékli.

„Hlavní smysl toho všeho je ukázat, že jsme pořád tady, že naše hlasy jsou slyšet a že se už nikdy nestaneme neviditelnými,“ říká za často přehlíženou skupinu původních Američanů Rod zahalený ve vlčí kožešině. A za ním kdosi na schodech Lincolnova památníku drží ceduli, která upozorňuje kolemjdoucí, že i když jsou uprostřed hlavního města Spojených států, nacházejí se v indiánské zemi.