Gastronomické dědictví indiánů: ulomte si kus polévky a kupte si psí obličej!

Na stolech podél uliček jsou vyrovnané divné bezbarvé a beztvaré hroudy sýra, mezi nimi trošku zajímavější kupičky žlutého prášku – kdyby měl sytější barvu, vypadal by jako síra, ale je to kukuřičná mouka. Sem tam oživí trochu monotónní tovar trčící pařátky kuřat natěsnaných na pultu.

Tržnice v paraguayském městě Encarnación na první pohled nezaujme. Převládá bílá či žlutá barva – pečiva, lahviček se sádlem, sáčků s maniokovým škrobem. Pozornost poutá snad množství buráků či luštěnin v pytlích nebo přepravky se zázvorem, zvlášť u jednoho stánku. Uprostřed míchá usměvavá žena s červenými tvářemi a trochu asijskými rysy něco v hrnci na vařiči.

Antonia Rodriguesová vaří polévku z ryby zvané surubí a mladé cibulkové natě. Když už jsme u té polévky, ptám se na zdejší tradiční pokrm, o kterém vím jen to, že se jmenuje „paraguayská polévka“ – sopa paraguaya. Ano, samozřejmě že ji mají. Otevírá krabici a prý abych si kus ulomil… Cože, ulomil?

„Vezmi si větší kus! Ať to pořádně ochutnáš. Co v tom je? Kukuřičná mouka, sýr, olej a vajíčko.“ Antonia by podle rysů mohla být potomkem indiánů Guaraní, rozhodně o jejich někdejších zvycích dost ví. Guraníové vždy využívali kukuřici, nebo taky maniok. Často dělali těstovité pokrmy zabalené třeba do listů banánovníku. Vajíčka a sýr jim představili jezuité, většinou španělští. A když tak koukám na všechny ty bylinky, které tu jsou vystavené v mísách se zapíchnutými jmenovkami, úplně mě opouští obava, že tu bude nuda.

Čtěte také

Kouzlo bylinek

Mají tu mimo jiné bylinky, které používali už indiáni guaraní

„Tohle je třeba Yaguá roba.“ Ptám se, co že to je? „Yaguá roba. Španělsky psí obličej…“ Bylinka má legrační název, ale velkou moc. Podporuje močení a hlavně čistí krev. A hemží se to tu i dalšími záhadnými názvy. „Tohle je dobré na chřipku.“ „A taky říkají, že je to na cholesterol.“ Zkrátka kdo to kupuje, tak ví, na co to je.

„Tohle je jako lékárna, ale přírodní lékárna. A ta je lepší, protože prášky mají vždycky vedlejší účinky. Z jedné nemoci tě vyléčí a další ti přivodí.“ A jsou tu samozřejmě i přírodní energetické nápoje. Mate, to v těchto končinách nepřekvapí, protože ho svět naučili pít právě indiáni Guaraní. Ale tady si do něj prý dávají kokos. „Strouhaný kokos. Ten se dává přímo do tykve s mate. Je to dobré. Skvělé na hlavu, na paměť, na učení. Ale kdo má vysoký cholesterol, tak by se tomu měl vyhnout.“

Manžel Arnaldo se spokojeně usmívá v rohu a pod nohama se nám motá malý kluk Alan Samuel, který to tu všechno okukuje. Jak říká, tady je jeho domov i jeho práce. Zatím ale spíš rozptyluje zákazníky. A mezitím maminka dodělává polévku. Dává mi kousek ochutnat – a je opravdu dobrá.