Vesmír vypadá úplně jinak, než jsme si mysleli. Vidíme z něj jen takové koření v polévce, nastiňuje astronom

15. červenec 2024

Brněnská hvězdárna je špičková instituce, která popularizuje nejrůznější vědy. V jejím čele stojí už šestnáct let astronom Jiří Dušek. Co ho na vesmíru fascinuje? A jak objev temné hmoty ovlivnil podobu jeho oboru? „To, co lidé zkoumali dodneška celá ta tisíciletí – hvězdy, zářící plyn, galaxie –, tvoří zhruba pět procent hmoty vesmíru,“ komentuje astronom.

Čtěte také

Říkáte, že nejsme nic jiného než myslící hvězdný prach. To, že se v hvězdný prach zase jednou proměníme, je mi celkem jasné. Ale můžete vysvětlit první část toho citátu?

To je docela jednoduché, protože když před necelými čtrnácti miliardami roků vznikl náš vesmír, byl prakticky celý vyroben pouze z vodíku a byla tam trocha příměsi helia. A všechny ostatní chemické prvky – kyslík, který dýcháme, železo v červených krvinkách, vápník v našich kostech… Všechny tyto chemické prvky musely vyrobit hvězdy díky termonukleárním reakcím.

Ty hvězdy ty prvky vyrobily, pak se rozpadly. Těžší chemické prvky se smísily s okolním vodíkem, a z této směsi vznikla sluneční soustava, planeta Země a samozřejmě i my lidé. Takže většina atomů v našich tělech je skutečně původem z hvězd.

Takže si dneska můžu říkat, že jsem z hvězd?

Ano. A jednou zase ten náš materiál odevzdáme vesmíru a staneme se součástí nějaké budoucí generace, možná i živých bytostí.

Čtěte také

A takto o sobě smýšlíte, když přemýšlíte o soukromé osobě, o Jiřím Duškovi, řediteli Hvězdárny a planetária Brno?

Musím říct, že samozřejmě přemýšlím nad takovými věcmi, ale ještě víc mě fascinuje něco úplně jiného, a to je podle mě největší záhada ve vesmíru. A sice to, že jsme složeni ze stejných atomů jako třeba hrouda hlíny před rozhlasovým studiem nebo salát nebo banán, to je úplně jedno. Ale přece jenom je mezi námi jakýsi rozdíl, že ano. A jak je možné, že se ty atomy, které tvoří lidské tělo a je jich tam neuvěřitelné množství, jsou schopny se domluvit a vytvořit nás na několik desetiletí a stvořit vědomí? A po několika desetiletích dojít k názoru, že už to stačilo a zase se rozpadnout? To mně připadá jako největší záhada – jak to, že jsme?

Jednou náš materiál odevzdáme vesmíru a staneme se součástí nějaké budoucí generace, možná i živých bytostí.

Léto je taková krásná doba, kdy si někdo umí lehnout do trávy a podívat se bez smogu – když má štěstí nebo to vyhledává – na krásné hvězdné nebe nad námi. Když se dívá na hvězdné nebe nad námi ředitel hvězdárny, umí se uvolnit a nemyslet vědecky?

Ano, samozřejmě. Já vlastně nejsem až tak moc velkým vědcem, já jsem spíš manažerem, protože vedu hvězdárnu a podepisuji účty a hlídám datum splatnosti (směje se). Ale já vlastně astronomii nebo hvězdářství, dívání se na oblohu provozuji spíš jako takovou estetickou záležitost.

Někdy se říká, že je zážitková gastronomie, tak já říkám, že je zážitková astronomie, protože na obloze je řada krásných věcí, které stojí za to vidět na vlastní oči a nějakým způsobem je zažít. Ať už je to, jak už jste naznačovala, obloha, která není ušpiněná umělým světlem, nebo potom různé jevy typu úplné zatmění Slunce nebo polární záře, které si myslím, že by měl každý člověk alespoň jednou za život zahlédnout. To jsou krásná přírodní představení, navíc mnohdy i velmi inspirující.

Čtěte také

Říká se, že 20. století bylo zlatým stoletím astronomie, kdy jeden jev střídal druhý, jeden objev střídal druhý. Jaké bude 21. století?

Platinové (směje se). Ještě lepší. Protože se ukazuje, že vesmír vypadá zřejmě úplně jinak, než jsme si mysleli a než jsme ho v tom 20. století poznali. Složení vesmíru je takové, že to, co lidé zkoumali dodneška celá ta tisíciletí – hvězdy, zářící plyn, galaxie –, tak tzv. viditelná látka tvoří zhruba pět procent hmoty vesmíru a zbytek, těch 95 procent, spadá na vrub dvou entit, a to je temná energie a temná hmota.

Temná hmota může za gravitační soudržnost galaxií a temná energie naopak urychluje rozpínání vesmíru. A my nevíme, co to je. My víme, sledujeme projevy těchto entit na tu viditelnou hmotu, na hvězdy a galaxie, ale vůbec nevíme, co to je. Jinak řečeno, 95 procent vesmíru vypadá úplně jinak.

Chápu to dobře, že vlastně celý náš svět vypadá jinak, nebo že kolem našeho světa je jiný svět, o kterém prostě nic nevíme?

Ano. Představte si, že to, co my vidíme, je jenom takové koření v nějaké polévce, která je mnohem zajímavější a mnohem pestřejší. Částice temné hmoty například v tomto okamžiku prostupují našimi těly, aniž by s námi nějak interagovaly. Takže ten vesmír skutečně vypadá úplně jinak. A to, co astronomové dosud sledovali, je sice důležité, ale je to vlastně taková drobná ozdoba, takové viditelné pozlátko.

Čtěte také

Jaké to bylo na Paranalu v Chile?

Vy víte úplně všechno (směje se). Já jsem tam byl podruhé, ale letos jsem měl možnost strávit čtyři noci přímo na Paranalu. Tam vás normálně pustí během dne jako turistu, ale být tam přes noc, a ještě k tomu být přímo na vrcholu té hory Paranal, kde jsou ty čtyři největší dalekohledy, a volně tam chodit, to se poštěstí málokomu.

Je to samozřejmě svým způsobem takový mystický zážitek, protože tam je nekrásnější obloha na světě. Samozřejmě tak krásných obloh na světě je víc na různých místech planety, ale já jsem v životě tak hezkou oblohu neviděl. A navíc se kolem vás otáčejí a pohybují ty čtyři obří astronomické přístroje, které vypadají jako nějací roboti nebo obři, protože vydávají různé zvuky, skřípe to, fouká vítr. Slyšíte, jak se to pohybuje, vystřelují z toho laserové paprsky, protože si tím způsobem zaostřují obraz, takže to vypadá jako sci-fi. Pod tou krásnou oblohou je ta kombinace přírodní krásy a technologie skutečně jako nějaká – nechci se rouhat – mše, která oslavuje dokonalost nebo chytrost člověka.

Jak se za posledních několik desetiletí proměnila česká astronomie? Dočkáme se osídlení Měsíce? Bude vysvětlena temná hmota? Jak Dušek vnímá vesmírný turismus? A co řekl Vladimír Remek na jeho dětský sešit? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , krt
Spustit audio

Související