Vášeň je benzín sociálních sítí. Měli bychom se méně soudit a víc se chápat, vyzývá zpěvák Raego

Jak vznikla ta přezdívka nebo umělecký pseudonym Raego?

Čtěte také

Deska Fén X vznikla z pocitu vyhoření, ale chytil jsem druhý dech – Fénix vstávající z popela, říká Ondřej Ládek alias Xindl X

Abych na úvod nastínil svůj příběh, v 16 letech jsem měl 130 kilo a nikdy mi nešel žádný sport. To znamená, že jsem se vždycky hledal. Každý v tom věku se hledá, říká si, že by třeba chtěl nějakým způsobem excelovat. Myslím si, že je to i věk, ve kterém se to trochu očekává. A pak jsem odjel na výměnný pobyt do Ameriky a vrátil jsem se z něj platonicky zamilovaný do dívky, která se jmenovala Meghan. Řekl jsem si, že by se ze mě mohl stát třeba zpěvák, a pamatuji si, že mi taťka řekl, ať to zkusím. A jedno z těch jmen, která mě napadla, když jsem běhal, bylo Raego.

Potkal jste se ještě někdy s tou Meghan?

Ano, potkali jsme se. Myslím si, že jsme se potkali asi po 10 letech a oba jsme už byli jinde. Je to hezké a člověk zjišťuje, že jednak stará láska nerezaví, ale jednak na tom bylo velice krásné, že se z nás pak stali přátelé. Takže ta platonická láska se proměnila v přátelství a já jsem rád, že jsem měl tento vzor a tu motivaci, protože já jsem si přál stát se zpěvákem hlavně kvůli ní, aby mě viděla na pódiích. A aby třeba změnila názor a řekla si: „Tak jo, tak to je kluk, se kterým bych chtěla být.“

Cesta k sebelásce

Dnes večer na ČT2 poběží dokument, ve kterém účinkujete. Jmenuje se Tělo v mé hlavě a je hlavně o šikaně kvůli vzhledu. Váhal jste, jestli tu nabídku přijmout, účastnit se a zpovídat se tam?

Čtěte také

O vystoupení Zaz věděl jen nejužší kruh, popisují Police Symphony Orchestra natáčení Velkého finále

Poprvé jsem váhal, protože když za mnou přišla producentka Veronika Slámová s Dášou Smržovou, která točila moji 13. komnatu, tak mi to přišlo jako absolutně bláznivý nápad, že bych se měl svlékat před kamerou. Je tam scéna, kdy sundávám oblečení a ukazuji ty svoje jizvy, který jsem ještě téměř nikdy neukázal. Přiznám se, že mi to přišlo jako velice šílený nápad. 

Je to fantastické v tom, že to otevírá cestu k pochopení lidí, kteří trpí nějakým pocitem nedostatku, protože každý z nás – ať se podívá třeba na svoje bříško nebo se podívá do zrcadla – si řekne, že se mu na sobě něco nelíbí. Tento dokument by měl trošku vyklestit cestu k sebelásce. Naučit se mít sám sebe rád. 

Nakousli jsme knížku Věř, běž a dokážeš. Důvod, proč jste ji začal psát, byla 13. komnata v České televizi. Je ta knížka hodně osobní?

Ta knížka je velice osobní, protože se tam zpovídám z věcí, jako je šikana, což je vlastně i téma filmu Tělo v mé hlavě. Ta šikana mě provázela životem od nějaké druhé třídy po 17. rok mého života.

Breaking point

Jakého byla druhu? Protože ta šikana nebyla jenom slovní – četl jsem, že vás třeba kluci bodali kružítkem do zad.

Čtěte také

Řvali na mě, že jsem opice. Sebevědomí jsem měl na nule, vzpomíná Ben Cristovao

Ona je nejdřív psychická. To znamená, že vy se cítíte nějakým způsobem izolován od okolí. Myslím si, že šikana je zlo, že by vůbec neměla fungovat. Tento film, který by se třeba mohl vysílat na základních školách, by mohl být zlomový. Mohl by to být tzv. breaking point, který nastaví nějakou hranici, kdy už je ta šikana moc.

Když ta šikana kulminovala do fyzické úrovně a už tam byly třeba rasistické urážky, už tam byly fyzické útoky, jsem se rozhodl, že si prostě řeknu o pomoc. Tenkrát jsem měl skvělého třídního učitele, kterého tímto pozdravuji. A ten sjednal pořádek a s těmi kluky se nějakým způsobem vypořádal, takže to bylo super. Myslím si, že každý by si měl v tomto ohledu říct o pomoc. 

Film Tělo v mé hlavě otevírá spoustu příběhů lidí, kteří se rozhodli, že chtějí sdílet nějaké svoje trápení, zejména se svým tělem.

Ten film Tělo v mé hlavě otevírá spoustu příběhů lidí, kteří se rozhodli, že chtějí sdílet nějaké svoje trápení, zejména se svým tělem a že ho nemají rádi. Té fyzické kráse, kterou vidíme v různých pořadech, reality show a podobně, odpovídá jenom malé procento lidí a ta diskuse mezi námi by měla nastat v tom, že se víc jako lidi budeme akceptovat, protože technologie nás nějakým způsobem oddalují.

Máme potřebu hledat útěchu v technologiích a říkat si, že ten mobil, když ho ráno zapnu a vidím tam nějaký motivační citát, že se cítím dobře, ale nikdy to nenahradí tu lidskou podporu a lidské přátelství, které by tam mělo být. A já doufám, že to tento dokument změní.

Ostatně vy se o to pokoušíte i tou knihou Věř, běž a dokážeš. Vyšel už i druhý díl. To je tedy pokračování?

Čtěte také

Kyberšikana? Ve virtuálním světě nevidíte, jestli oběť pláče. A nic vás tím nebrzdí, upozorňuje odborník

Ano, vyšel už i druhý díl. Velký problém dnešní doby je to, že se monetizovala kritika, různé clickbaity... Říká se, že vášeň je benzín sociálních médií, a ono jít napsat nějaký komentář pod něčí fotkou a urazit někoho je strašně jednoduché. Ale musíme si uvědomit, že za příběhem toho člověka je třeba strašně moc práce a u každého z nás probíhá nějaká proměna nebo nějaká cesta a podobně. Měli bychom se míň soudit a víc se chápat. 

Jak se Raego dostal k roli v dánském seriálu DNA? Jaký měl film Tělo v mé hlavě ohlas na festivalu v Karlových Varech? A kolik lidí má na svém těle vytetováno „Věř, běž a dokážeš“? Poslechněte si celý rozhovor!