O vystoupení Zaz věděl jen nejužší kruh, popisují Police Symphony Orchestra natáčení Velkého finále

Nemůžeme předstírat, že se neznáme, protože já jsem jednou, už docela dávno, šla ze skal a najednou se mi zdálo, že v tom Adršpachu slyším symfonický orchestr. Říkám si: únava, už halucinuji, a pak se v dolíku pod skalami objevil symfonický orchestr.

Petra Soukupová tento ryze amatérský symfonický orchestr založila, když jí bylo 14 let. Ty jsi v tom filmu, který je od zítřka v kinech, řekla: „Budeme tomu průšvihu říkat investice.“ Jak dobrá investice to byla?

Petra Soukupová: Nelituji jí. Nevrátila se finančně, ale vrátila se na všem, co se stalo potom, že máme možnost mít tým. Myslím, že pro každého, kdo něco dělá, nastane chvíle, kdy se něco vyvrbí jinak, než očekával, a je potřeba zainvestovat. Takže jsem zainvestovala stavební spoření.

Čtěte také

S hudbou je to jako s jízdou na kole. Jdete si to užít, ale stejně se sedřete, směje se houslový virtuos Josef Špaček

Ještě se vracím k té větě: Budeme tomu průšvihu říkat investice. Jak dobrá investice to byla, Davide?

David Ostružár: Myslím si, že to byl velký milník v tu dobu, kdy se to stalo. Bylo to skrze projekt Sen, kde šlo o postavení velkého šapitó, jeho proměnu na koncertní sál a tři benefiční večery. Já jsem s oblibou říkal: mezi ranvejí a kukuřičným polem na Broumovsku, v místě, kde je nic, potřebujete postavit všechno.

Byl to fakt velký projekt, na kterém jsme si s hrdostí myslím vylámali zuby. V něčem nás to zastavilo a v něčem nám postavilo takovou zeď, o kterou jsme se ale pak mohli zase opřít v dalším počínání.

Moje stavební spoření je pořád v pohodě, takže to můžu nazvat dobrou investicí – pro mě to byla ale investice mentální, mám to spojené s těžkým obdobím.

Atmosféra se dala krájet

Kolik stojí zpěvačka Zaz?

PS: To nemůžeme prozradit.

A můžu si myslet, že když třeba ty, Petro, se svým entuziasmem vysvětlíš, že jste amatérský symfonický orchestr, který navíc svojí činností přispívá na charitu, že třeba dá nějakou slevu?

PS: To jsme si trošku naivně mysleli, že tak ten svět funguje. Ale je to krásná, velká zkušenost: je to velké jméno, na které je celosvětový tlak, poptávek je hrozně moc. Takže nejdřív jsme šli, díky našemu kamarádovi Michalovi Šimonovi, k booking agentovi Zaz, a pak jsme se teprve dostali k managementu. Myslím si, že bližší vztah pro příště už tam je, ale tenkrát to šlo podle mě klasickým honorářem a myslím si, že je to úplně správně.

Čtěte také

Mám mnoho tváří. A akordeon dýchá se mnou, vypráví muzikantka Havelková. Jak vzpomíná na čas u cirkusu?

A to potom zaplatí Petra Soukupová za svého stavebního spoření? To máš za pěkný randál.

PS: Ne, pomohla nám jedna firma z Litomyšle, která nám pomohla pokrýt honorář, včetně festivalu Smetanova Litomyšl. Šlo to z těchto zdrojů, ne z mého účtu.

Jak těžké je utajit něco takového?

DO: No, vlastně to nebylo tak hrozné.

Pardon, 65 členů orchestru, někdo by to mohl propálit.

DO: V tom jsme dobří. Ale věděli jsme, že ten nápad je natolik silný a že bude silný, jen když to celé vyjde od začátku do konce, včetně falešného vysílání Českého rozhlasu – když to bude celé dotažené. Takto jsme předstoupili před orchestr, takto to bylo od začátku nastavené.

To, že tam s námi vystoupí Zaz, věděl jen nejužší tým, který s jejím týmem přišel do pracovního kontaktu. Ale musím všechny pochválit, že jsme to udrželi. My jsme docela takové Kelišky.

Čtěte také

Chci, aby publikum na opeře šílelo. Jsme na koncertě, ne v kostele, vyzývá dirigent Steven Mercurio

PS: Mně se teď nedávno vrátilo, že jeden z našich partnerů orchestru mi řekl: ale Petro, příště mi musíte říct, že někoho takového vezete, protože jeden z našich parťáků tam nebyl. Tak mi to trochu vyčetl.

A jaká je?

PS: Já myslím, že to úplně celé splynulo. I když tam byla nějaká jazyková bariéra – byť náš dirigent Joel uměl francouzsky – všechno bylo pochopeno, jak hudba spojuje a mluví za nás.

My jsme se toho báli. Zkoušeli jsme den předtím, v pátek, a báli jsme se, jak se to celé potká, nový člověk s novým tělesem. Ale myslím si, že to bylo úplně kouzelné.

DO: Taky jsem si včera vzpomněl, že to začínalo hodně kamerově. Celý ten záběr: buchta si čte knížku, poslouchá falešný rozhlas, najednou se objeví, že to je Zaz a vstupuje do koncertu hodně kamerovým stylem. Postavili jsme falešný pokoj: filmový zásvit, všechno, strašný mortal kombat. Ale když jsme to zkoušeli, tak to nefungovalo.

Byla zkouška a nefungoval zvuk – strašně komplikovaný zvuk, X zvukařů vymýšlí, jak prostřelit bezdrátově signál přes metr tlusté zdi na zámku a nefungovalo to v ten Okamžik O. Teď tam byli zvukaři, tour manažer, její manažer, všichni možní manažeři, do toho já s Dominikem v nervu, a ten její manažer říká: to nefunguje, to nebudeme dělat, sorry.

Čtěte také

Vesmíry skladatelů procházím jako slepec. Někdy se snažím jen hudbě nepřekážet, líčí dirigent Hanus

A ona řekla: ne, budeme to tady zkoušet tak dlouho, dokud to nepůjde. V tu chvíli ten tygr zalezl zpátky do klece a my jsme věděli, že to je super, že ta Zaz to chce dělat, že ten nápad ji baví a že to prostě budeme dělat tak dlouho, dokud to nevyjde.

Petro, já tě znám už pár let, takže vím, co prožíváš před velkou akcí. Když člověk předstupuje před obecenstvo klasické Smetanovy Litomyšle, kde hrají velká tělesa a velká jména, se svým amatérským souborem, jaké to je?

PS: Byl to tlak. Anička, naše první houslistka, na to vzpomínala, že se dala atmosféra krájet. Vím, že jsem na začátku koncertu chtěla vidět nádvoří z nějakého balkónu, ale neustála jsem to a musela jsem po pár minutách jít zpátky k orchestru dolů, protože ten tlak byl velký. Myslím si, že kdyby tam byla jen malá chyba, tak to nebude tak přijato, jak bylo.

Čím je specifické obsazení amatérského Police Symphony Orchestra a jak se dal dohromady? Poslechněte si celý rozhovor.