Rádio Junior odstartovalo nový podcast Šikana. Jak jsou na tom české školy? A víte, jak se zachovat?

Kyberšikana? Ve virtuálním světě nevidíte, jestli oběť pláče. A nic vás tím nebrzdí, upozorňuje odborník

Zesměšňující fotomontáže, výhružné zprávy, dokonce vyloučení z třídních chatu nebo zveřejňování intimních konverzací, ale i práce s umělou inteligencí a deepfake systémy. Tak toto je pouze krátký výčet metod kyberšikany, se kterými se běžně setkávají už děti na základních školách a možností, jak někomu ublížit online, navíc rychle přibývá a pro potenciální oběti je čím dál složitější předvídat takové útoky.

Jedna spolužačka posílala další spolužačce výhružný e-mail i vyhrožovala jí, že ví, kde bydlí. Myslím, že je to další rok pokračovalo, a pak až to řekla mamce. Ale v tu dobu, kdy už to mamce říkala, už to byly fakt hnusný výhrůžky. Fakt se bála, že ji někdo sleduje,“ popsala žačka pražské ZŠ aktuální příběh ze své třídy. V podobných případech je klíčové hlavně okamžité nahlášení a shromáždění důkazů. Jak říká Pavel Schweiner z portálu E-bezpečí:

Čtěte také

Vždycky, když zajišťujeme důkazy, tak v tom elektronickém prostředí je to potřeba dělat hodně rychle a zaměřit se, na jaké platformě ty důkazy budeme zajišťovat, protože třeba na snapchatu se o nás protistrana dozví, že si uděláme screenshot. A tady je rozhodně potřeba ten důkaz zajistit například druhým zařízením.

Záludnější způsob šikany

Přestože se ke kyberšikaně často uchylují lidé, kteří v osobním kontaktu agresivně nepůsobí, podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala bychom neměli tento předpoklad vnímat jako jedinou možnost. Online ponižování může být často nástrojem slovní nebo fyzické šikany z reálného světa:

Ty digitální technologie jsou zneužívány při realizaci těch útoků, to znamená, že zaznamenávají, pak je vystavují někde na sítích a podobně. Tento způsob šikany je záludnější, protože ti agresoři jsou více anonymizováni.

Záludnost kyberšikany podle Pavla Schweinera spočívá i v tom, že útočník nemůže sledovat reakce oběti:

Dva kluci se třeba budou třeba na chodbě školy bít. Hned je tam takový ten emoční dopad na toho útočníka. Vidíte u té oběti, že pláče a může mu to dát právě takovou tu brzdu: má dost, přestanu. Jenže v tom virtuálním prostředí nevidíte, jestli ta oběť pláče.

Chatové ostrakizace

V současnosti je jednou z nejběžnějších forem kyberšikany na českých školách tzv. ostrakizace. To v praxi znamená, že za účelem ponižování nebo vyčlenění z kolektivu vznikne vícero třídních chatů, ve kterých vždy někdo chybí. U obětí pak často dochází k zásadnímu poškození důvěry nejen ve spolužáky, ale i další kolektivy. Jak anonymně popsala žačka jedné základní školy.

Čtěte také

Je to něco tak strašně osobního. A lidi z vaší třídy, všichni, komu můžete věřit, se proti vám spiknou, a vy nemáte nikoho. Protože víte, že všichni v té skupině byli a všichni to věděli. A neřekli vám to, popisuje anonymně žačka jedné základní školy.

„Je dobré se mezi sebou domluvit na tom, že si založí svoji oficiální třídní skupinu, kde budou opravdu všichni. Ta třída si sama za součinnosti učitele zvolí dva administrátory, kteří ji budou spravovat, a sama ta třída si nastaví pravidla, která ta skupina bude mít, radí Pavel Schweiner

Nových metod kyberšikany stále přibývá a rodiče, učitelé nebo oběti se na ně mohou nejlépe připravit skrz konkrétní příběhy. Pavel Schweiner ale zároveň nabádá, aby se o nich veřejně mluvilo velmi opatrně. Upozornění na ojedinělé formy šikany, které jsme z reportáže záměrně vynechali, totiž můžou být nejen prevencí, ale i potenciálním návodem pro agresory.

autoři: Josef Kaňka , agf
Spustit audio

Související