Začíná to urážkami, a když nikdo nezasáhne, zkouší děti víc. Šikany přibývá, je třeba učit respektu, upozorňují odborníci

„Začalo to vlastně klukama, kteří si mi začal posmívat za to, že jsem původně byla chytrá. Pak jsem podle nich najednou byla obézní. Pak jsem se podle nich špatně oblékala. A to se stupňovalo a stupňovalo,“ vypráví jedna z respondentek. „Začalo to jako ignorování a manipulování ostatních holek, pak mě začala odmítat i celá třída,“ přidává osobní příběh další.

Příběhů o osobní zkušenosti se šikanou nám v předchozích dvou týdnech přišly do redakce desítky. Všechny vzájemně pojí ubližování a ponižování na základě jinakosti.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Syna jsem našla ležet zbitého na toaletách.‘ Když škola říká, že šikanu nemá, je to začátek problému

„Například o přestávce se na mě všichni sešli, začali po mně házet svačiny, čepice, otírali mi je o obličej... Pak to nebylo jen od spolužáků, ale i od učitelů.“

Naučit se vnímat jinakost

Podle lektorky projektu Minimalizace šikany Renaty Vordové by měla být práce na vnímání lidské jinakosti základem prevence, ať už doma, nebo ve škole:

„To, že jsme každý jiný, je v pořádku. Kdyby dospělí takto vychovávali děti, že jsme každý jiný, a je to tak v pořádku, bylo by to ideální. Když se s tím normálně pracuje, neberou to lidé jako jinakost.“

Data České školní inspekce sice uvádějí, že počet zaznamenaných případů roste, nemusí to ale vždy souviset se zvyšující se dětskou agresivitou. Školy podle ústředního inspektora Tomáše Zatloukala šikanu častěji nahlašují. Lidé by si tak měli naopak dát větší pozor, když vedení školy tvrdí, že se v jejich třídách rizikové chování vůbec nevyskytuje:

Rizikové projevy jsou v každé škole. Představa, že u nás šikana není, je předpoklad budoucího problému
Ústřední inspektor Tomáš Zatloukal

„Rizikové projevy jsou v každé škole. Představa, že v naší škole šikana není, je předpoklad budoucího problému, protože když zřizovatel školy toto deklaruje, bude dělat všechno pro to, aby se jeho tvrzení potvrdilo, přestože to ve skutečnosti tak není.“

Přestože je šikana závažným problémem, který je vždy nutné řešit, před nadužíváním pojmu odborníci varují. Lidé za šikanu často mylně označují veškeré spory mezi dětmi, i ty jednorázového charakteru. 

„Tohle jednání, chování trvá nějakou dobu. Nikdy se nestane to, že najednou parta lidí vezme nějakého jiného a vyhodí ho z okna. Začíná to urážkami, nadávkami a podobně. A když nikdo nezasáhne, tak už nám je to málo, a zkoušíme, co víc,“ pokračuje Renata Vordová.

Kyberšikana roste

V souvislosti s koronavirovou pandemií a distanční výukou výrazně přibylo také případů kyberšikany. Ta je navíc podle Pavla Schweinera z portálu E-bezpečí velmi náročná z hlediska prevence, protože metody on-line ubližování a ponižování se vyvíjí stejně rychle jako technologie samotné:

„Zjistili jsme, že 80 procent dotázaných dětí už s umělou inteligenci nějak pracovalo. A bohužel se nám tam v tom výzkumu ukázalo i to, že velmi nevhodným způsobem.“

Konkrétní metody kyberšikany i způsoby, jak se na on-line nebezpečí připravit, představí druhý díl seriálu.