V zapadlé vinárně v italské Bologni se sedělo a pilo ještě třicet let před objevením Ameriky

Jsou asi čtyři hodiny odpoledne a ulice Bologni jsou zatím skoro prázdné. Jinak tomu není ani v uličce Vicolo Ranocchi, která je sice kousek od hlavního náměstí, ale na rozdíl od ostatních ulic nejsou v této žádné útulné kavárny ani obchody se suvenýry.

Kolumbův den v New Yorku slaví hlavně Italové. Přibývá ale protestů a přirovnání mořeplavce k Hitlerovi

• Upravit
• Smazat

Ze svátku, při kterém Američani oslavují připlutí Itala Kryštofa Kolumba ke břehům kontinentu, se v USA stává velmi citlivé téma. V posledních letech některé státy a města místo toho uctívají památku původních obyvatel. New York zůstává u tradičního Kolumbova dne, který s sebou ovšem přináší konflikty.

Skoro míjím bílé, oprýskané prosklené dveře. Hned u vchodu je obraz Mony Lisy, jen tato na rozdíl od originálu drží v ruce skleničku vína. Uvnitř je zatím obsazeno jen pár starých dřevěných stolů. Všude na zdech visí nejrůznější obrazy nebo staré fotky.

U Mozartova stolu

Podnik už přes osmdesát let vlastní rodina z Polaore, majitel dnes obsluhuje za barem. Turisté sem podle něj začali chodit až v posledních letech, a to díky internetu. „Lidé to tady teď znají, ale před patnácti lety turisté vinárnu nemohli najít,“ přiznává.

Na provoz a dodržování pravidel pro hosty v Osterii del Sole dohlíží sama Mona Lisa|foto: Lucie Petráková,Český rozhlas

Hned u baru stojí Marko. Patří k místním a chodí sem už třicet let: „Tato vinárna je nejstarší v Evropě. Je tu od roku 1465. Když v 18. století přišel do Bologni studovat Mozart, seděl a pil v této vinárně.“

V půl šesté večer už není volný jediný stůl. Nemačkají se tu kolem mne ale jen turisté. Je to mix cizinců, místních, studentů i štamgastů. Tohle místo má kouzlo pro všechny. „Ještě třicet let před objevením Ameriky se tu už sedělo a pilo stejně jako dnes,“ poznamenává Marko.

Večeři s sebou

A možná už od té doby tu platí pravidla, která se musí dodržovat i dnes. „Můžete tu jíst vlastní jídlo, ale pít se smí jen zdejší pivo, víno a šampaňské. Vodu si tu objednat nemůžete,“ poučuje mě Marko. Rozhlížím se a je vidět, že má pravdu.

Pivo si získává srdce Italů. Místní minipivovary lákají na nevšední chuťové zážitky

• Upravit
• Smazat

Boom minipivovarů nezažívá jenom Česká republika. Jako houby po dešti vyrůstají třeba také v Itálii, kterou si s pivem asi spojuje málokterý Čech. Na Apeninském poloostrově ale v současnosti už funguje na tisíc malých pivovarů a přibývají další.

Studenti vytahují z tašek křupky a brambůrky. Vedle sedí čtveřice místních štamgastů a všichni si tu jídlo navzájem vyměňují a ochutnávají. Giuseppe mi nabízí taralli, typické italské pikantní krekry ve tvaru kroužku. Nejlepší jsou prý k vínu.

Dalším pravidlem, které musí hosté vinárny dodržovat, je zákaz zpěvu. Ovšem jak mi Giuseppe za chvíli názorně ukazuje, štamgasti tady přeci jen nějaké výsady mají.