V tomhle španělském vinařství se k révě chovají macešsky. Jen ty nejodolnější kusy přežijí a dokáží odolat sušším podmínkám
Do prestižního Barrel clubu „La Tenada De Valduero“ patří namátkou peruánský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa, kytarista a zpěvák Mark Knopfler, španělský pěvec a dirigent Placido Domingo nebo portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo. Ve vinařství Valduero si zakládají na tom, že se na degustaci nebo exkurzi musíte dlouho dopředu objednávat.
Kolega Vladimír Kroc ale na to nedbal, přiřítil se jednoho podzimního pátku po třetí odpoledne do prestižního podniku se dvěma kamarády na motorkách a bez ohlášení.
Nakažlivé nadšení
Nejdřív si mladá profesionálně zdvořilá recepční se třemi podezřelými chlápky s exotickým dialektem a v zaprášených motorkářských mundůrech nevěděla rady, ale zanedlouho se nás ujal mladý sympatický muž jménem Ignacio de Luxán Calvo z oddělení exportu společnosti Valduero Bodegas. Brzy se nechal strhnout naším nepředstíraným zájmem a neplánovaná návštěva se spontánně protáhla na celou hodinu.
Firmu založili tři sourozenci v roce 1984. Vinice se nacházejí v nadmořské výšce 800 až 900 metrů. Královskou odrůdou v tomto náročném klimatu je tempranillo. Základem je ruční sběr hroznů. Jedna ze zakladatelů, Yolanda, zdůrazňuje, že ochrana životního prostředí není móda, ale nezbytnost.
Trápení na vinici
Vinohradníci mladou révu „trápí“, zjednodušeně řečeno, nechají ji svému osudu, bez podpory hnojiv a ochrany umělých postřiků, bez zavlažování, rostliny jsou vystavovány nehostinným podmínkám ve vyšší nadmořské výšce, velkému střídání nočních a denních teplot. Tento macešský, nebo chcete-li spartánský přístup, přečkají jen ty nejodolnější, kterým se podaří hluboko zakořenit. V posledních mimořádně suchých letech se ukázal jako velmi prozíravý.
Řeka Duero je něco jako zdejší menší Rýn, pramení v Iberském pohoří, protíná Kastilskou vysočinu, zavlažuje spoustu vinic, víc než sto kilometrů tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem, kde se jmenuje Douro, a do Atlantiku se vlévá v Portu. Není snadné se odlišit od desítek, ba možná stovek okolních vinařství.
Sklep ve svahu
Jak vypráví Ignacio, v roce 1996 postavili podzemní vinný sklep vyhloubený do svahu a zpětně zasypali zeminou. Výsledkem je umělá jeskyně, kde se drží stabilní teplota a není potřeba utrácet za čím dál dražší klimatizaci. Nedávno zavedli technologii lisování hroznů gravitací, šťáva padá přímo do dubových sudů.
Čtěte také
Většina vín zraje ve více než jednom sudu. Rozsáhlé sklepy obsahují 3800 sudů, některé jsou z 19. století. Od roku 2015 pořádá vinařství Valduero uměleckou soutěž Valduero Aritst, na které spolupracují s Fakultou výtvarných umění madridské university Complutense. Studenti se snaží přeměnit staré vinařské sudy v umělecké dílo. Ve zdejším muzeu umění jsou jejich díla k vidění. Ročně jej navštíví na tři tisíce příchozích.
„Čas je tu pro nás: naše vína trpělivě a dlouho stárnou v našich vinicích.“ To je filozofie vinařství Valduero, s níž slaví úspěchy po celém světě.
Související
-
Víno od Balatonu nepotřebuje reklamu. Ale kvalitní půdy ubývá, stěžují si vinaři
V balatonském moři vína existuje jedno vinařství Figula. Víno nemusí vyvážet, protože tam pro něj cizinci chodí sami - koštovat i kupovat.
-
Vinařství Sancerre v povodí řeky Loiry sídlí v obrovské klenuté jeskyni
Už více než dva tisíce let se píše historie této francouzské vinařské oblasti. Víno ze Sancerre se pyšní ochrannou známkou od roku 1936 a proslavily je jeho lahve bílého.
