Zdravotní sestra Michaela: V této situaci nejde myslet na sebe, překračujeme svoje hranice

Rušné dopoledne na jednotce intenzivní péče pro covidové pacienty. I tady už kvůli velkému množství nemocných leží lidé napojení na umělou plicní ventilaci.

Čtěte také

Nový lék proti koronaviru? Fenretinid je ve 2. kole klinických testů

„Teď tady mám pacienta, který je po intubaci. Zhoršoval se mu stav plic, takže jsme museli přejít k tomu, že za něj bude dýchat přístroj. Po napojení na intubaci se stav zhoršil natolik, že jsme museli zahájit resuscitaci. Teď je na tomto monitorovaném lůžku,“ popisuje za zvuku pípání přístrojů všeobecná sestra Michaela Mlčouchová.

Ani minuta oddychu

Je deset hodin dopoledne, do práce přišla Michaela před sedmou hodinou ranní a od té doby se nezastavila. Po třech hodinách má stále většinu služby před sebou. Pracuje v ochranném obleku, na obličeji má štít, dioptrické brýle a respirátor.

„Mně už to ani nepřijde, za ten měsíc si opravdu člověk zvykne. Ale je mi blbě od toho tepla, je mi fakt horko a jsem zpocená,“ odpovídá na otázku, jak je na tom fyzicky.

Za ten měsíc si člověk na ochranný oblek zvykne. Ale je mi fakt horko a jsem zpocená, říká sestra|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

„Říkala jsem si, že od půl jedenácté do půl dvanácté půjdou první dvě, pak další,“ rozděluje čas na oběd vrchní sestra. Aby se tady zvládl personál o všechny pacienty postarat, musí na náchodské covidové jednotce intenzivní péče kromě lidí z anesteziologicko-resuscitačního oddělení pomáhat i zdravotníci z jiných oddělení. Hodinovou pauzu mají proto dopředu přesně naplánovanou tak, aby se stihli prostřídat.

„Máte v tom svlékání a oblíkání, takže tak o deset minut z té hodiny přijdete. Vrátíte se zmačkaní a ve směně pokračujete dál zmačkaní. Pauza je fakt jenom na to se napít, dojít si na záchod, rychle do sebe něco nasoukat a zase se vracíte do koloběhu. Tělo ten adrenalin za hodinu nepřejde,“ popisuje Michaela Mlčouchová.

Nemyslet na sebe

Tato zdravotní sestra si ale nestěžuje. Školu dokončila před třemi lety a od té doby v oboru pracuje. Moc dobře jí dochází, že je teď potřeba víc než kdy jindy: „Ne že musíme, ale chceme pomoct. Nechci mluvit za všechny, ale já to vnímám tak, že nejde myslet na sebe. Děláme co můžeme, přes svoje hranice,“ popisuje.

Čtěte také

Budeme rádi, když se ze zahraničí vrátí lékaři i zdravotní sestry, říká šéf lékařské komory

„Dobrý den, já se vám na to podívám, hezky dýchejte,“ komunikuje s dalším pacientem na jiném pokoji. Zatímco dříve se při službě starala o dva lidi, teď pečuje o čtyři a více. Jsou mezi nimi také pacienti okolo padesáti let nebo i mladší, které koronavir ohrožuje na životě – a někteří z nich bohužel umírají.

Strašidelná realita

To se samozřejmě podepisuje na psychice. „Těžce nesu, když jde o lidi ve věku mých prarodičů, protože si to beru i tímhle stylem osobně. Ale přece jenom si už člověk řekne, je mu osmdesát, má leccos krásnýho za sebou. Ale když přijímáte padesátiletého člověka, třicetiletého, tak je to takové strašidelné,“ líčí realitu posledních týdnů na covidovém oddělení Michaela Mlčouchová.

8 fotografií

V dalším díle seriálu zamíříme do laboratoří Oblastní nemocnice Náchod, kde už několik měsíců vyhodnocují denně stovky testů na koronavirus. Podíváme se i na práci dobrovolníků.