V Montrealu se jedná o budoucnosti živé přírody. Delegáti paradoxně týdny nespatří denní světlo

Mladí zástupci nevládních organizací si nekonečné hodiny ve sterilním prostředí kongresového centra nepřeslechnutelně zpestřili. Vyrobili si transparenty, sešli se na chodbě před velkým sálem a zdá se, že se při skandování dobře baví.

Snaží se tlačit na vyjednavače jednotlivých zemí, aby dali dohromady ambiciózní plán, jak zachránit milion druhů zvířat a rostlin, které jsou podle OSN ohrožené vyhynutím, jak chránit více divočiny i jiné přírody nebo jak zastavit znečištění vody chemikáliemi či plasty.

Stihnout to aspoň do Vánoc

Mnoho lidí je tu přikovaných k jednacím stolům či neformálním setkáním od rána do večera už od začátku prosince a budou rádi, když se domů dostanou na Vánoce. Konference má skoro 20 tisíc účastníků, řeší tu budoucnost světové živé přírody, ale právě od ní jsou tu naprosto odstřižení. Jsou tu leda medvěd a bizon na plakátech kanadských pořadatelů a pokojové rostliny.

„Nějaké rostliny můžete vidět támhle,“ na jednu z nich ukazuje Aslak Holmberg, který je velmi zvyklý na blízkost přírody. Tahle akce k tomu má daleko, ale už jich za posledních deset let navštívil tolik, že je na to zvyklý, říká. Do Montrealu přijel Aslak z finsko-norského pomezí a prosazuje tu zájmy svého národa Sámů.

„Ale navštívili jsme třeba zdejší národ Kahnawake. Žije tady hned za řekou a my Sámové s nimi udržujeme partnerství. Takže úplně odpojení od živé přírody tu nejsme.“

České názvy místností

Jednou z českých vyjednavačů je i Dagmar Zíková. Ona a její kolegové zasedají v evropské části konferenční haly v Montrealu:

Čtěte také

Československo je známá značka od Laosu po Kanadu. Kde všude narazíte na českou stopu?

„Člověk vypne, nic jiného neexistuje. Česká republika teď předsedá Evropské unii, takže zde vidíte řadu zasedacích místností, které jsou pojmenovány po chráněných územích Česka, máme tu Beskydy, Karpaty, Šumavu, nebo nesou jméno našich významných osobností.“

Jaké to je účastnit se konference, která má za cíl zahájit obnovu živé přírody, ale být vlastně na 3 týdny úplně izolovaný od venkovního světa?

„Tyto konference probíhají v izolaci, účastníci často nevidí denní světlo po celé hodiny, protože sem ráno přicházíme velmi brzo a odcházíme po půlnoci. Myslím, že je to vykompenzováno pocitem, že člověk pracuje pro dobrou věc. Není čas přemýšlet, jestli venku prší, nebo je sluníčko, nebo bychom rádi viděli sníh tady v Montrealu.“  

Možná na to doplatí cukroví

Oficiálně by měla konference o světové živé přírodě skončit 19. prosince, ale neshody mezi zeměmi jde odstraňovat jen ztuha, a tak tu snad každý počítá s tím, že se akce může protáhnout skoro do Vánoc.

„Nevím, jestli někdo napeče cukroví,“ směje se česká vyjednavačka Dagmar Zíková.