V Káhiře je překvapivě dost českých stop. Představoval je egyptolog, který je tam jako doma. Došlo i na jeho žloutenku

Tereza Svášková je spoluautorkou projektu, který organizuje České centrum. Pořádají procházku po československých a českých stopách po Káhiře: „Věřím, že by to zajímalo nejen naši českou krajanskou komunitu, ale že by to zajímalo třeba i širší veřejnost. Procházka bude sledovat hlavně stopy českých egyptologů tady v Káhiře.“

Na procházku s egyptologem

Jak také říká, je to testovací procházka, nebo spíš projížďka, a průvodcem bude dnes egyptolog a plzeňský rodák Ladislav Bareš. Nasedáme do přistaveného mikrobusu.

Která část Káhiry je podle Vás nejvíce posetá českými stopami, vzpomínkami, je tu nějaká čtvrť takto specifická?

„Pro nás to jdou Dokki, kde funguje původně československá, dnes česká ambasáda už přes čtyřicet let, ale je to i Garden City, ta protilehlá část Káhiry na pravém břehu, možná i Zamálek, kde byla předchozí budova české ambasády,“ říká profesor Ladislav Bareš. 

Česká stopa téměř na každém rohu 

„Na levé straně druhý krám od rohu je sklenářství, které jsem v podstatě vykoupil v roce 1982, když jsme v Abúsíru našli druhý set abúsírských papyrů objevených námi. Jak bývá dobrým zvykem, tak asi týden před zakončením expedice se začaly z písku objevovat papyry. Nakonec to bylo přes dva tisíce zlomků,“ pokračuje. 

Čtěte také

Čeští egyptologové přednášeli v Káhiře přímo na ulici. Egyptské policii to nedělalo moc dobře

„Když jsem tam za ten týden přišel už potřetí, to už jsem objednával asi deset tabulek dvacet na dvacet a osm čtyřicet na čtyřicet, a když už mě viděl, šel rovnou pro diamant a po těch třech nedělích už tam žádnou z těch velkých tabulí neměl.“

Profesor Bareš přijel do Egypta poprvé před bezmála padesáti lety, takže má rozhodně na co vzpomínat. V Káhiře měli egyptologové veškeré zázemí pro svou práci v poušti. A někdy doslova životně důležité.

„Tady fungoval i lékař, ke kterému jsme měli čest chodit. Já si tam pamatuju návštěvu 24. prosince 1975, kdy jsme tu byli na stáži s kolegou Vachalou, a mně se nějak nedělalo dobře, tak jsem si říkal, skoro čas, abych zašel za doktorem, právě na Štědrý den, on se tak na mě podíval přes tu místnost a zajásal: Á, žloutenka!“

Co bývalo a už není

Projíždíme z náměstí Tahrír po třídě Talaat Harb centrem města, míjíme bývalou kancelář Československých, později Českých aerolinií, a profesor Bareš má doslova ke každému káhirskému nároží nějakou vzpomínku.

„Tady Talaat Harb, za námi Groppi, oblíbené místo, taková kavárna, prodávali tam i různé marmelády, a když mě tam profesor Verner poprvé vzal v roce 1974, a když si sedl na židli a já vedle něj, tak se tak na mě podíval a říkal: Dobře jste si vybral, Ladislave, na téhle židli sedával Jaroslav Černý. To byla jedna z největších pochval, jakou jsem za život dostal,“ směje se Ladislav Bareš. 

Míjíme i místa, kde bydleli čeští krajané, zaměstnanci firem, a také bývalý penzion v Garden City, který vlastnili čeští manželé Haisovi. Ten už ale profesor Bareš nepamatuje. Zato dobře pamatuje některé praktické káhirské podniky, které přispívali k blahu Čechů a Slováků ve městě.

„Tam z té uličky, tam byl tak zvaný Řetízkář, řezník, a měl tam v několika řečech nápis, včetně češtiny, který v češtině zněl „Vítáme vás a jsme vám k službám“. A to bylo jedno z mála míst, kde se dalo koupit vepřové maso. Když jsme tu měli pány geodety, tak ti si velmi potrpěli na uzené na hrachu a s velkou oblibou tam chodili. No, bohužel tenhle krám už také nefunguje,“ přidává profesor Ladislav Bareš další ze vzpomínek. 

Čtěte také

Houbovec z krkonošských hub mají v česko-egyptské domácnosti v Káhiře každý rok. Jejich tamní přátelé mají rádi bramborový salát

Dnešní projížďka končí u francouzského archeologického institutu, častého badatelského cíle českých egyptologů. A asi to nebyla projížďka po českých stopách poslední, ale naopak první.

„V těch procházkách pokračovat budeme. Doufáme, že bychom ji mohli v příštích měsících otevřít i širší veřejnosti,“ dodává Tereza Svášková z Českého centra.