V Japonsku jsem pořád naplaveninou. A každý den mě něco příjemně překvapí, popisuje Petr Holý

Japonsko, to je jiný svět. Dveře se tam zamykají na druhou stranu, snídaně začíná polévkou a barva smutku je bílá. „Japonsko obtéká moře,“ vysvětluje Petr Holý důvod rozdílnosti. „Navíc od 17. století byli Japonci uzavření světu a prakticky nikoho do země nepouštěli,“ připomíná s tím, že ani japonští námořníci nesměli zpět, aby do ostrovní země nezavlekli cizí vliv.

Takzvané ostrovanství je Japoncům vlastní dodnes, ale uzavřenost země skončila v 60. letech 19. století, kdy se do Japonska oficiálně dostávala západní kultura. A protože Japonsko bylo vždy otevřené všemu novému, změnila se velká města v kotlíky kultury z různých částí země i světa. „V Tokiu je všechno, můžete si vybrat,“ připomíná Petr Holý.

Čtěte také

Na venkově se vstává se slepicemi

V kontrastu velkých měst se venkov jeví docela jinak. „Chodí se tu spát brzy. A když se třeba chcete najíst v 8 hodin večer, máte problém,“ přibližuje Petr Holý a dodává: „Venkov má svůj rytmus, vstává se tu se slepicemi.“ Japonské vesnice sice stále zůstávají malebné, ale sem tam se tu podle jeho slov můžete setkat s vlnitým plechem a haraburdím okolo lidských obydlí.

Nejhorší, co se vám v Japonsku může stát, je ztráta tváře. „Stačí nesplnit jediný slib a už se to s vámi vleče,“ zdůrazňuje Petr Holý.

Jakýkoliv obchodní kontakt je založen na důvěře a písemná smlouva se tak dostává až na druhé místo. Případné zklamání se projevuje třeba i u restaurací. Když Japoncům podle Petra Holého někde nechutná, řeknou si to mezi sebou a zmíněný podnik s největší pravděpodobností do měsíce skončí. „Kéž by tomu taky někdy bylo i u nás,“ zamýšlí se.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.