V Českém Dubu nahlédnete do soukromí Karoliny Světlé
Do Jizerských hor táhne v zimě návštěvníky především vidina zasněžených svahů. Nově mají možnost zalyžovat si třeba v areálu Obří Sud u Jeřmanic. Navzdory všem sportovním lákadlům je však občas třeba nechat tělo odpočinout. A v takovou chvíli by se mohl hodit tip na výlet za poznáním. Třeba do Českého Dubu v Podještědí, kde máte jedinečnou příležitost nahlédnout do bytu Karoliny Světlé.
„Budova Podještědského muzea sloužila dříve jako vila textilního fabrikanta Franze Schmitta,“ vysvětlil mi na úvod pracovník muzea Martin Hess. Dům se později stal svatebním darem pro továrníkovu dceru, která se vdala za Conrada Blaschka.
Vila byla roku 1881 vystavěna jako reprezentační továrnické sídlo ve stylu nizozemské novorenesance. Zvenčí je mimo jiné pozoruhodná svou vysokou věží. Pozdější úpravy z počátku 20. století se týkaly hlavně interiérů.
„Vcházíme do dřívějšího obývacího pokoje, který byl rekonstruován v roce 1906,“ komentuje můj průvodce a upozorňuje především na německý secesní styl interiéru s dřevěným obložení a na francouzské vitrážové okno. Dochovalo se i ledacos z původního vybavení. Navštívit můžete třeba knihovnu nebo salon s portréty členů továrnické rodiny, která byla dokonce povýšena do šlechtického stavu.
Muzeum sídlí v Blaschkeho vile od konce války a současnou podobu mu vtiskl jeho dlouholetý ředitel Tomáš Edel – zajímavý muž, který mimo jiné objevil i johanitskou komendu v Českém Dubu. Značná část expozice je věnována osobnosti spisovatelky, která se ve svých dílech nechávala inspirovat právě osudy lidí z Podještědí, tedy Karoliny Světlé.
„Všechno, co tady vidíte, patřilo Karolině Světlé,“ zdůrazňuje Martin Hess, když vcházíme do expozice interiéru spisovatelčina pražského bytu. „Na zdech jsou obrázky rodinných příslušníků, na tomto stole psala většinu svých románů a povídek a v této skříňce jsou zase její osobní věci. Dva svícny vzadu jsou svatebním darem od Boženy Němcové.“
A romantické duše jistě zamáčknou slzu při pohledu na krabičku s popelem ze spálených dopisů, které jí napsal Jan Neruda, její nejspíše jen platonická láska. V muzeu si můžete rovněž připomenout, že Johana Rottová, provdaná Mužáková, svůj umělecký pseudonym složila z křestního jména své neteře a z názvu podještědské vsi, kde se narodil její manžel.
Ten ji do krásného Podještědí vzal proto, aby překonala smutek po smrti jejich jediné malé dcery Boženky. A jak se nábytek z jejich pražského bytu dostal do muzea? „Zdědila ho její neteř Anežka Sluková-Čermáková, která ho potom věnovala muzeu,“ dozvídám se.
V Podještědském muzeu vám připomenou i Bedřicha Smetanu, který v Českém Dubu pobýval u své matky a jehož opera Hubička se také odehrává v Podještědí. Dále tam můžeme vidět vzácně dochované zařízení českodubské židovské modlitebny z 18. století, podještědskou rychtu i se selskou světnicí z počátku 19. století a vesnickou jednotřídku z doby před sto lety.
Za další atrakcí stoupáme až na půdu vily. Je tu uložena největší chlouba muzea – originál gotické almary. „Našla se v 90. letech při obhlídce kostela svatého Ducha zde v Českém Dubu,“ vysvětluje Martin Hess. Stála zapomenutá ve věži kostela, měla by přitom pocházet až z roku 1490. Však je také pěkně fortelná a navíc vyzdobená šablonovou malbou. Podobnou prý používal i slavný mistr Theodorik.
Zobrazit polohu Podještědského muzea v Českém Dubu na větší mapě
