V arabském světě je dnes Tunisko vinnou velmocí. A začíná se otevírat i vinařské turistice

Na nevelké terase zámečku si člověk připadá jako někde v Toskánsku
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na nevelké terase zámečku si člověk připadá jako někde v Toskánsku
0:00
/
0:00

Magónova stezka, pojmenovaná po věhlasném kartáginském agronomovi, zahrnuje starověké památky i tuniská vinařství. Projekt podporovaný Evropskou unií se zatím rodí, vinaři v téhle muslimské zemi ale každoročně zvyšují produkci i kvalitu. Výrobcům pomohla privatizace, arabské jaro i občanská válka v sousední Libyi. Vinařství Chateau Neferis v Tunisku navštívil zpravodaj Štěpán Macháček.

Rášid Kubruslí mi vyjmenovává odrůdy, které ve zvlněné krajině pěstuje: „Tohle jsou všechno francouzské odrůdy. V Tunisku bývaly kdysi odrůdy místní, ještě za starého Kartága, ale když přišli muslimové, nechali jen odrůdy vhodné pro konzumaci, ne pro výrobu vína. Jediná zdejší odrůda, která se dochovala, je alexandrijský muškát.“

Víc svobody, míň tabu

Tuniský mistr vinař má své království ve vinařství Domaine Neferis, asi 30 kilometrů jihovýchodně od Tunisu. Leží v takovém širokém údolí v krásné zelené krajině, obklopené kopci, a pokryté olivovými sady a vinicemi.

„Mezi zákazníky jsou sice cizí turisté a cizinci, kteří v Tunisku žijí, to ano, ale 80 % našeho vína vypijí sami Tunisané,“ ujišťuje mě o cílové skupině konzumentů Rášid. A hodně vína prý vypijí i vyprahlí Libyjci.

„Po revoluci zvyšujeme tady v Neferisu produkci každoročně o 20 procent. A nezapomeňte, že do Tuniska utekly z Libye nejméně dva milióny lidí. Libyjci chtějí pít, protože doma to mají zakázané. V samotném Tunisku je po revoluci víc svobody a míň tabu.“

Optimistické vyhlídky

Tuniský mistr vinař Rašíd mi z jednoho po druhém čepuje do skleničky na ochutnání

V hale u plnicí linky několik mužů a žen z nedaleké vesnice lahvuje, korkuje a etiketuje jedno ze zdejších oblíbených vín. „Tunisko není tak konzervativní jako jiné země. Proto tu také máme první demokracii v arabském světě. Lidé, kteří pracují v našem vinařství, už pracují s vínem po generace. Někteří alkohol pijí, jiní ne, ale žádná omezení pro práci tu nejsou,“ říká Rašíd.

Na jedné straně prostranství uprostřed vinařství stojí staré kamenné sklady z 19. století. „Tuhle starou budovu chceme proměnit v tavernu, udělat to pro rodiny, které by si sem zajely o víkendech posedět, najíst se a napít. To zatím není v Tunisku běžné.“

Na druhé straně prostranství jsou řady 10 metrů vysokých nerezových tanků pod širým nebem, v každém z nich se ukrývá jiné víno. Rášid mi z jednoho po druhém čepuje do skleničky na ochutnání. trochu ho brzdím s tím, že musím řídit ještě zpátky doTunisu.

Tunisko, nebo Toskánsko?

A nakonec přicházíme k samotnému chateau, tedy skutečnému venkovskému zámečku se zahradou, vysokou terasou, červenou střechou pokrytou taškami, a hlavně interiérem, který vypadá, jako by francouzská koloniální famílie opustila zámeček teprve včera.

Na nevelké terase chateau si člověk připadá jako někde v Toskánsku. A vinař Rášid Kubruslí tedy vidí změny, které přišly do Tuniska s revolucí před devíti lety, veskrze pozitivně.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související