Tykání a vykání v běžném životě

Posluchačka Blanka z Prahy se ptá, co říkáte na psaní vám nebo ty s velkým písmenem na začátku? Prý zvlášť v SMS a e-mailech jí to připadá zvláštní. Je to, podle vás, jedno a nebo je to správné psát velké písmeno, když si někoho, jakoby, považujeme?

Světla Šmirchová: Tradičně píšeme ve slově ty, vy, tvůj a váš velké písmeno a vyjadřujeme tím vlastně takovou zvýšenou úctu. Ale samozřejmě, když píšeme nějaké rychlé SMS nebo e-maily, tak už na to asi tolik nedbáme a čím dál méně to velké písmeno používáme. Ale kdo si pamatujeme Seifertovu básničku První dopis mamince, tak tam je: "píši Ti dnes v dne Tvého svátku" ve slově Tvého velké t, neboli tradičně se to tak psalo, ale určitě dneska, v době e-mailů se už to skoro nedodržuje, bych řekla.

Trošku nás zlobí telefonní linka. Nevím, jestli to tak bručí u vás v Akademii věd a v ústavu pro jazyk český nebo u nás v Českém rozhlase? Omlouvám se posluchačům, ale ten je důležitý. Takže další dotaz. Jiný posluchač se ptá, jestli je společensky přijatelné ono poloviční vykání? Tedy, že někoho oslovujeme sice křestním jménem, ale vykáme mu. Například "Petro, přijďte na kávu".

Světla Šmirchová: Já myslím, že je to dokonce elegantní způsob oslovení, protože zároveň tím dáváme najevo určitou blízkost a srdečnost, když používáme křestní jméno, ale zase určitou i vyjadřujeme zdrženlivost, tím vykáním. Tak já myslím, že je to elegantní způsob oslovení. Dokonce asi v mnoha případech vítaný. Já ho alespoň používám docela často ve vztahu k mladším kolegům ve svém oddělení.

Trošku v legraci jsem se zeptal kolegyně, jestli je možné se vrátit od tykání k vykání? Kdybychom se zeptali vážně. Asi je to problém?

Světla Šmirchová: Asi by to byl problém, protože to znamená vyloženě asi přerušení takových dobrých vztahů a blízkosti a nastolení odstupu. A to asi by bylo po nějaké velké roztržce. Tak myslím si, že to rozhodně zase naopak vítané není.

Pak je tady taková připomínka od posluchače. Ten má názor, že my se mylně domníváme, že anglicky mluvící lidé si tykají. On tvrdí, že ju znamená vy. Jak to vidíte vy?

Světla Šmirchová: Pan posluchač má pravdu v tom, že původně tedy je to výraz pro vykání. Ještě u Shakespeara například máme starý anglický tvar dau, což teda bylo zájmeno pro tykání, které se používalo při oslovení boha nebo při oslovení milenců, tedy v bohoslužebném a básnickém jazyce, ale protože už dneska zůstalo v angličtině jenom to ju a nic proti tomu nestojí, tak je vlastně těžko říci, co si Angličani, zda si tykají nebo vykají? Ale jinak je pravda, že pro takovou tu důvěrnost měla angličtina dřív i jiné tvary.

Tak to byla Světla Šmirchová z ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, která v tuto chvíli už uzavřela Vaše téma o vykání a tykání. Děkujeme pěkně. Mějte se hezky a nashledanou. No a co zítra ve Vašem tématu? Kocovina z půjček. Je to jasné, srozumitelné, jednoznačné. Je to název zítřejšího Vašeho tématu. Eva Hůlková v něm hledá odpověď na otázku, proč se v Česku tak moc ujala vánoční hra zboží si odneste hned, plaťte až potom. My budeme zítra ve Vašem tématu vysílat o tom, co přijde, když vánoce odvane čas a přijde doba, kdy začínáme splácet.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.